Sladká oběť a naštvaná oběť

Když bych měla vybrat jednu jedinou věc, která je pro vztahy největší mor, bylo by to přenášení viny za své pocity na někoho druhého To, jak se náš život odvíjí, co se v něm děje, ale hlavně, co cítíme, vyplývá z naší minulosti a z našich činů v přítomnosti - u dospělého člověka je vklad druhého člověka malým zrnkem, které celek zásadně neovlivní Jaký ten vklad je, jaký vklad umožníme, jak ho vnímáme, záleží opět skoro výlučně na nás Většinou jsme však bohužel zamrzli ve svém dětském vnímání, kdy se cítíme vydáni druhému na milost a nemilost A kde je bezmoc, objeví se koncept viníka a oběti ... Člověk, který má v sobě hluboko uloženou bezmoc, si často najde partnera se stejným postižením Aby

O osobních hranicích

Dítě, jehož právo na spontánní projev a vlastní názor je rodiči utlačováno anebo je dítě zneužíváno k uspokojování potřeb rodičů, (převezme domácnost za zaneprázdněnou maminku, dělá mamince zpovědníka jejího zklamání s otcem anebo obecně jejích milostných nebo životních zklamání, musí se starat o babičku, o mladšího sourozence, pro maminčin klid se nesmí rozzlobit, ani když se mu děje bezpráví... ) si nevytvoří své hranice Vždy je pak vedeno zájmem něčeho nebo někoho zvenčí, věcí, které se prostě musí nebo nesmí dělat ve smyslu principů nesobeckosti, nezištné obětavé pomoci, popření sebe sama ... Když se začíná ze svého nastavení uzdravovat, prochází zkouškami Situacemi, kdy už chápe, že se

Méněcennost a nemilovatelnost

Nedávno jsem potkala překrásnou ženu - tvář anděla, tělo bohyně a duši stisknutou na zrníčko máku Plachá, vytrácející se, vyděšená suverénní skvělostí všech ostatních, zatímco ona je... zbytek věty rozechvívá její sklopené řasy ... Tak se cítí děti necitlivých rodičů, rodičů nešťastných, ukřivděných anebo úzkostných, a proto sekýrujících za každou drobnost Rodičů přetížených (vlastními bolestmi) a tím pádem netrpělivých - Radši to udělám sama, ty motovidlo Někdy k tomu přistoupí i mámina neschopnost milovat dítě anebo upřednostňování sourozence Takový člověk se pak cítí - nemilovatelný, rodiče přece mají vždy pravdu V dospělosti pak nevěří, že je hoden lásky a projevy pozornosti vnímá nervóz

Vztah dvou "snaživců"

Ve včerejším textu jsem popsala několik typů osobností, dnes mě napadlo podívat se na jednu z jejich možných vztahových kombinací Vybrala jsem si vztah dvou „snaživců“ - submisivních toužících typů Oba měli dost tvrdé a necitlivé matky a jeden z nich se dokonce cítil jako nechtěné dítě Jako strategii přežití si zvolili útěk do práce, výkonu, ve zbývajícím čase jsou většinou sami, doma nebo v přírodě, povídají si (jejich zranění a tím i pohled na lidi okolo je podobný) Také pomáhají svým rodičům V zaměstnání se velmi vydávají, nezastaví se a tak si nevšimnou, že pro své nízké sebevědomí vlastně nemají blízké kamarády, jen známé - nechtěné dítě, má v sobě hluboce zakořeněno, že je jen do počtu

Srandatypologie

Většina lidí, se kterými přijdu do styku patří do jakési pomyslné skupiny toužících submisivních typů, kteří si kladou otázku: Proč je na mně tak zlý/á? Ti mají tendenci se dlouhodobě přizpůsobovat dělat, "co se má" a druhého si připoutávat, a tak mívají poměrně dlouhé vztahy a děti ... Pak jsou tady toužící agresivní Ti se ptají Proč mi sakra nedá, co potřebuju? Jejich partner většinou dělá, co může, aby je uspokojil, byť neúspěšně (pro vztah si vybírají submisivní snaživce, ale, jak víme, toužící typ dlouhodobě uspokojit nelze, touha je výrazem programu nedostatku) Občas ale nějakou snahu svého snaživce nebo snažilky zaznamenají a protože žijí v určitém falešném pocitu moci a morálního pr

O vazbě a jednotě

Před pár dny jsem napsala článek Nepotřebuji sex a následně jsme diskutovali, mimo jiné, o tom, jestli je „normální“ sex chtít, jestli je to potřeba nebo jen zábava jestli nutně souvisí s láskou a vztahem Článek i diskuse navazovala na předchozí článek Nechci vztah ... Kdo ví, jak tyto věci jsou, každý máme jen svou perspektivu Mně připadá, že touha po vazbě s někým druhým, je nám daná Pokud vím, existují výzkumy o tom, že průměrná délka života zadaných lidí bývá delší, než u lidí osamělých A lidé žijící v manželství, tedy v jakémsi „bezpečnějším“ svazku, se prý dožívají ještě vyššího věku, než spolu žijící nesezdaní partneři Zahlédla jsem i tvrzení, že zdravotní stav se zlepšuje a život pro

Nepotřebuji sex

Včera tu jeden muž prohlásil: Nepotřebuji sex Načež se rozběhla debata o tom, proč asi A taky, jestli je sex základní lidská potřeba ... Snad žádná jiná oblast lidského konání není úžeji provázaná s celým komplexem našeho vnitřního života To, co si o sobě myslíme, jak sami sebe vidíme, jak moc důvěřujeme jiným lidem, jak moc jsme spoutáni kuratelou dávných rodičovských zákazů a příkazů, strachů a fóbií... se samozřejmě projevuje ve všem, co děláme Od banálních záležitostí jako je držení těla, chůze, oblékání a zdravení sousedů, přes řízení auta nebo plavání na hloubce, až po věci jakými jsou třeba prosazování se ve skupině, řešení konfliktů, a fungování v partnerském vztahu V sexu naše zraně

Nechci vztah

Jsou lidé, kteří tvrdí, že nemají zájem o partnerské vztahy Někteří z nich otevřeně přiznávají, že je to proto, že vztahy bolí a jsou ve fázi, kdy si dávají oddechový čas Jiní na vztahy úplně zanevřeli - někdo dočasně, u jiného se to protáhne na celý život A ještě další lidé se cítí nad vztahy povzneseni ... A pak jsou lidé, kteří hlásají, že ideální je mít mužů nebo žen více... Podle mého názoru je to jen stejný projev téhož - strachu plně se oddat jednomu člověku Z pozice své zkušenosti si neumím představit, že bych byla s partnerem v onom stavu klidu, harmonie, naplnění, kořenů - který se dostavuje, když člověk přijme sám sebe a svůj život – a zároveň bych toužila neprorůstat v této zkuše

Co o mně vypovídá odmítavý protějšek

Dostala jsem otázku ke včerejšímu článku „Dal jsem jí všechno, dala jsem mu všechno“ Otázka zní, proč si myslím, že nám protějšek, který nás odmítá, zrcadlí nízkou míru našeho sebepřijetí ... Představte si, že máte zaměstnání, kde vás málo platí, jeden den se k vám chovají dobře a druhý špatně, jeden den vám předestírají plány na povýšení a zvednutí platu a ten druhý vedou litanie o tom, že vás brzy propustí anebo vás rovnou propustí, se vším stresem kolem toho, jen aby vás další den zase přijali zpátky A tak pořád dokola Přesto pořád zůstáváte Proč? Protože se obáváte, že neseženete novou práci a bojíte se pomyslet, co by bylo potom anebo protože si myslíte, že dotyčný má pravdu, že jste op

Dal jsem jí všechno, dala jsem mu všechno

Slýchám nářky: Ten muž, ta žena mě navnadil/a a já mu/jí dal/a všechno (myšleno pozornost, své myšlenky, dary, pomoc, své tělo... v naději na štědrou odezvu) ale trápil/a mě a nedal/a mi nic ... Podle mého názoru má ale každý vztah svůj zákonitý průběh a každý člověk se přesně drží svého vnitřního kodexu, od začátku až do konce V každé situaci a neochvějně Často tedy takový „nevděčný“ protějšek už na samém počátku prohlásil, že nechce vztah, že ještě není venku z předchozího vztahu a podobně, ale druhý, závislejší, si utvořil svou představu a, všemu a všem navzdory, věřil - v odvěké víře závislých, že stačí druhého jen drobně upravit, trochu ho vylepšit a bude pro jeho potřeby ideální ... An

Rezignovaný "držák" a toužící "hroutič"

Člověku, který rezignoval na lásku a blízkost, zbývá v životě práce a zábava Pracovat a prací se opevňovat Zabavit se a zapomenout Zábavou může být někdy rozpouštění se mezi kamarády a známými – tam, kde nehrozí intimita anebo osamělé činnosti, do kterých se člověk může zcela pohroužit Případně lze spojit sladké zapomenutí a mentální rozjaření (u sledování sportovního kanálu nebo seriálu) s tělesným prožitkem zaplnění/naplnění a vzít si k televizi chipsy a láhev vína Popřípadě láhev vodky, s tou už si vystačíte i bez chipsů a televize ... Můžeme mu říkat „rezignovaný držák“ Člověk, kterému byla v dětství odepřena něžná těsná blízkost s láskyplnou maminkou Člověk, který se zabarikádoval v pev

Strach z blízkosti II.

Jak už jsem psala v článku Každý partner je ten pravý, věřím, že každý náš partner přesně odráží naše vlastní vnitřní nastavení My to nevidíme, jsme velmistři v manipulaci svého sebeobrazu Co se nehodí – žbluňk a už letí do podsvětí našeho nevědomí Čím více psychických zranění a neuspokojených potřeb si v sobě neseme, tím větší je jejich vzájemná konkurence Mám si vybrat partnera spolehlivého, ale neemotivního, který mi pomůže ustát okolní dravý svět? Anebo medového mazlíka, který se ale občas propadá do pocitu, že se mu dost nevěnuji? Potřebuji momentálně víc inspirativního workoholika, hyperaktivního muže, který mě vytáhne z apatie, ale bude na mně mít málo času anebo muže-mámu, u kterého

Úcta, kudy chodím

Narážím na muže a ženy, kteří zdůrazňují, že si svých rodičů váží Váží si většinou i nějakého kolegy, kamaráda, případně známé osobnosti, lékaře, myslitele, nějaké partnerovy vlastnosti a podobně ... Vážit si někoho je samozřejmě známkou určité zralosti, schopnosti jít dál za sebestředné vnímání světa, ocenit druhého Já jsem si ale všimla ještě jedné specifické situace, kdy je vážení si druhých vlastně náhražkou za hlubší city, za lásku Se zarážející pravidelností totiž lidé, kteří mi v souvislosti s vyprávěním o svém životě opakovaně zdůrazňují, jak si různých lidí váží, měli rodiče zaměřené na výkon, na akci, na řád, práci, zodpovědnost, disciplínu V jejich rodinách se totiž (z mnoha důvod

Strach z blízkosti

Proč mě sám od sebe nevezmeš za ruku? Kolem pasu? Proč mě nepolíbíš? Proč mi nikdy neřekneš, že mě máš rád? Proč uhýbáš pohledem? Proč se vyhýbáš blízkosti? Proč ji obracíš ve vtip? ... Já to nedělám Neumím to Je mi to nepříjemné Pořád něco máš A proč si myslíš, že pro tebe dělám ... to a to? To je nic? ... Jsou rodiny, kde se city nepěstují, protože na ně nebyla kapacita Prarodiče možná pocházeli z chudých poměrů, bojovalo se o holé přežití, příliš mnoho dětí, předčasná úmrtí, únava, přetížení, obavy - dřelo se - tdn tdn - jako když vlak jede a jede, spočinutí a city byly luxus A jejich děti, naši rodiče, stále, setrvačně, jedou po stejné koleji ... Jsou rodiny, kde se city nepěstují, proto

Uvězněni v dětství

Včera mi napsala žena a požádala mě o článek na téma jejího vztahu – nevztahu Muž, kterého miluje a se kterým touží žít v oddaném úzkém svazku, založit rodinu, navštěvuje swingers parties, na dovolené se snaží přizvat do postele barmana, vídá se s dalšími ženami Ženu trápí i to, když ji muž povzbuzuje, aby přijala sezónní práci v cizině, a pak ji „nechá“ odjet tolik kilometrů daleko Souží ji, že by se bez větších námitek smířil i s jejich případným rozchodem Říká sice, že mu na ní záleží, ale nic neudělá, neudělá gesto Ona přesto na muži lpí, odmítá jiné muže a doufá, že se její vyvolený změní ... Vím o této ženě málo, příliš málo, jen pár střípků o dětství, a proto bude tento text jen ilust

On mě naplní - ona mě naplní

On je úspěšný muž Rozvíjí na malém městě pěkné podnikání, do toho má spoustu koníčků, je duší skupinky lidí se stejnými zájmy Užívá si to Ona je osamělá matka dvou dětí, jede v každodenním drilu kolem nich Práce ji vyčerpává, nenaplňuje Dny se jí sypou na hlavu jako liják střídaný krupobitím Potřebuje si orazit, jít mezi přátele, někam patřit ... Potká ho a přimkne se k němu V něm vidí všechno, co jí chybí Denní režim založený na smyslu a radosti Schopnost bavit se, prožívat rozmanitost - a s lehkostí, jako když vodoměrka ve slunci běží po hladině Najednou patří mezi družné lidi, jejichž život připomíná bohatou výšivku, ne jako ten její lopotný monotónní steh ... Stane se jejím sluncem gravi

Druhý má vždy pravdu

„Brr, tady je taková zima,“ říká žena „Co povídáš, je tu vedro k padnutí!“ kontruje muž „Že je hic?!“ obrací se na staršího syna „Chceš košili?“ slyší chlapec z druhé strany Štíhlý hoch se chvěje, ale košili odmítá, zažil už tyto rozepře mnohokrát a vyhodnotil, že bezpečnější je přiklonit se na otcovu stranu Tito tři se chovají vždy stejně: Úzkostné ženě se zabržděným krevním oběhem je vždy zima Cholerickému rozprouděnému manželovi vždy vedro Staršímu synovi zima, kterou překoná, aby nebyl ženská A pokud by existovalo něco jako objektivní realita, vyjadřoval by ji možná mladší syn, který je zatím svůj, pohodář, dobře energizovaný, neutopený ani v mentálním světě, kde se tělo moc nevnímá, ani

Tváří se, jako by nic nebylo

Kolikrát jsem tuhle větu slyšela Například v souvislosti s rozbíhajícím se vztahem, kdy jeden z partnerů je plný touhy a druhý plný strachu a opatrnosti Stráví spolu krásný víkend, toužící si myslí, že teď už se všechno pohne dopředu - po tom ráji povídání, úsměvů, doteků, který prožili - jen aby v pondělí narazil na sms zeď a později snůšku průhledných výmluv ... člověk s opatrným programem se prostě rozhodl obnovit bezpečnou vzdálenost ... Anebo manželé, jejichž vztah se změnil narozením dítěte Muž možná trochu žárlí, zdá se mu, že to žena s tou péčí a pozorností přehání Zároveň žena potřebuje víc mužovy pomoci, což on s poukazem na své zaměstnání odmítá Žena s mužem nespí... Oba jsou na s

Jakýkoliv partner je ten pravý

Snad nejoblíbenější hrou mnoha dospělých je hledání chyb na svém protějšku, vyjmenovávání jeho nedostatků a touha po lepším partnerovi Typově to bývají lidé, kteří si z dětství přinesli obrovskou nenaplněnou touhu po mamince a ta se pak v dospělosti projevuje jako touha po dokonalé partnerské lásce Málokdo z nás si uvědomuje, že - troufám si říct, bez výjimky - máme přesně takového partnera, jakého potřebujeme ... Včera jsme tu například mluvili o „stabilizačním partnerovi“ O někom, kdo se objeví po tvrdém dětství nebo rušném období, abychom se zklidnili, stabilizovali V daném okamžiku jdou stranou všechny ostatní motivace (aby nás partner táhnul, aby nás vzrušoval nebo trápil svou jinakostí

Léčivé vztahy

Dnes mi jedna žena napsala, že by ráda četla taky o šťastných vztazích O vztazích, které mají léčivý dopad i na okolí... To je krásný podnět a podobně jako u mých článků s názvem „Pro co stojí za to žít“, bych Vás ráda i tady vyzvala ke sdílení léčivých příběhů, vašich i těch, z vašeho okolí Já budu dnes sdílet jedno důležité téma Chci psát o tom, jak léčivý dopad na děti má, když se rodičům podaří ozdravit každý sebe a tím i vzájemný vztah Nezáleží na tom, kdy se jim to podaří, jestli už jsou v té době starší a děti mají velké, i tak se najednou životy jejich dospělých dětí prosvětlí ... Proč chodit daleko... Moje maminka si v životě prošla mnoha otřesy, těžkými časy, temnými časy, zoufalst

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon