Barbarské vztahy

Je všeobecně známo, že barbaři raději válku, než obchod Obchodování je spolupráce Vyžaduje určité sebevědomí ke smlouvání, komunikaci rovného s rovným, budování důvěry Na to je barbar příliš nesebevědomý, nedůvěřivý, netrpělivý Až když jsme prošli určitým vývojem jsme schopni ctít sebe i partnera a spolupracovat ... Barbar je trochu jako dítě Chce si vzít i to, co není jeho Chce to hned a věci, kterým nerozumí ničí Někdy ničí i jen z přetlaku zlosti, nebo síly, kterou neumí vyjádřit konstruktivněji ... Naše dětská zranění - lekce, které rodiče nezvládli - způsobují, že v určitých ohledech nedospějeme Zůstaneme vězet v dětské závislosti, v pocitech svázanosti, nekompetence, ohrožení Jsme děti

Nedosycené dítě - nedosycený rodič - nedosycené dítě

Dítě, které v kritickém věku, kdy stále ještě nutně potřebuje mnoho aktivní pozornosti a fyzické blízkosti rodičů, tyto potřeby naplněny nemá, má dvě krajní možnosti Může se stáhnout, své touhy potlačit (být hodný a čekat, případně potřeby zatlačit až do nevědomí). anebo může zůstat až do dospělosti, a už navždy, v jakémsi zuřivě deprivovaném módu, kdy se domáhá pozornosti a svých práv ... U dětí - protože své motivy tolik nezastírají - jsou tyto dva póly patrné na první pohled První dítě bude hodné, tiché, bude si kreslit, tiše posunovat vláčky, „vystačí si samo“, a zítra zase a pozítří zas Druhé bude nejspíš živější a rozhněvané, bude vás tahat za ruku, vynucovat si vaši pozornost a když j

Jsem milý. Co mi za to dáš?

„Cos to udělal?“ „Na nic nesahej!“ „Jsi úplně nemožný!“ „Co si to dovoluješ?“ „Ty mlč!“ „Všechno zničíš.“ „Cos to provedl bratrovi?“ „Mamince? Tátovi?“ „Jsi zlý kluk!“ „Jsi sobecká holka!“ ... Když jsme byli děti, většinou nás dospělí trestali za sílu a odměňovali slabost Hlava nehlava třeba chránili mladšího sourozence, „protože je mladší“ Zlobili se, když jsme projevovali hněv, vlastní názor Často měli, ze svých vlastních důvodů, nervy na pochodu a stačilo, když jsme jen udělali cokoliv nečekaného A po hlavičkách nás hladívali za předvídatelnost a sladkou přizpůsobivost ... Když nám ale vzali naši sílu, schopnost prosadit se, spoluurčovat běh věcí, co nám zbylo? No přece ona sladká přizpůs

Tvé květiny

Mluvila jsem s jedním přítelem, po dlouhé době Jeho oči byly změněné Připomínaly vypálené město ... zčernalé, ohořelé zdi v chuchvalcích kouře Zažil hluboký otřes To, co vypadalo jako spása, se ukázalo prokletím Euforie z kompenzačního vztahu dozněla a traumata obou partnerů odehrála reprízu dětských tragédií Jeho osudová žena ho konečně dostala až k dřeni dětského zranění K máminým zradám, k životu na poušti, kde stále jen čekám ... Tak moc ten vztah chtěl, tolik se k němu upínal Zároveň, když se na něj chvílemi zadíval z odstupu, se ho vlastně bál Nevyléčené zranění vždy spojuje velkou touhu s předtuchou velké bolesti ... Je teď ve fázi hledání, co má vlastně v jeho životě cenu Jestli je m

Každý den kresli svou mapu

Každý už někdy slyšel větu: Čemu věnuješ pozornost, to roste Ať už je to koníček, nějaké dílo, znalost cizího jazyka, posedlost hygienou, nějakým člověkem, vlastními úzkostmi... Cokoliv, čemu se věnujeme, roste ... Lidé, kteří praktikují meditaci anebo byli obdařeni pronikavými vhledy třeba při sesích hlubokého dýchání mohli tuto pravdu přímo vidět, pozorovat její vizuální ztvárnění Mohla před nimi například ležet jakási prázdná krajina, potenciál krajiny, která se teprve pod jejich pohledem začala utvářet Obrátil jsi svou pozornost doprava a jako klubíčko se tam odvinula pěšina Otočil jsi hlavu doleva, pěšina pohasla, jen aby se vykreslila nová vlevo ... Pozornost, přání, rozhodnutí, neochv

Není nic než láska a strachování se o ni

Málokdo z nás si naplno uvědomuje sílu dvou protichůdných tendencí v našem nitru Touhu po lásce a strach, že o lásku přijdeme ... Láska se v našem životě objevuje v mnoha podobách Na samém počátku je to něžná bezbřehost splývání miminka s matkou Pak zbožňující láska batolete k mámě Vztah malého dítěte k tátovi, ideálně naplněný vřelostí, humorem a akcí Přátelské spojenectví i přetlačování se sourozenci Naši dětští kamarádi ze sousedství Adrenalinové lásky teenagerů První vztahy mladých dospělých a první těžká dilemata ... a tím znovu obnovený tah k přátelům z dětství a dospívání Postupně se měnící vztah s rodiči, - pokojná integrace postav rodičů do svého životního příběhu, bez přehnané fixa

Jít si ve vztahu za svým

Čím více byl začátek vztahu ziskuchtivý, hladový - chtěl jsem se díky vztahu cítit podstatně lépe, než dosud - tím méně je v něm vzájemné podobnosti, podobných hodnot, potřeb a preferencí ... Tím, co mi chybí se totiž těžko mohu dosytit od někoho, kdo je mi příliš podobný - třeba taky hladový, nesebevědomý, následující vedení, anebo vzdorný, toužící být středem pozornosti... Od takového člověka nezískám hmotu, kterou potřebuji k zaplnění největších děr v sobě Vztah s někým, kdo je mi (v mé bídě) podobný, většinou pociťujeme jako neuspokojivý, mdlý, nesmyslný ... Naproti tomu vztah dvou velmi odlišných lidí, může na určitých rovinách fungovat docela stabilně, krásně kompenzovat deficity Proto

Další beseda o vztazích bude v jurtě, 14.1. v Praze

Dobré ráno, popovídání o lásce a vztazích v čajovně Cherubín v Řevnicích bylo moc fajn - nakonec jsem odjížděla až před půlnocí. :) A tak jsem se rozhodla uspořádat další v neděli 14. ledna, 14 - 17:30h, tentokrát v Praze. Sejdeme se v krásné jurtě. Patří komunitní škole, kterou vede moje celoživotní kamarádka, už od našich studentských let na gymnáziu v Bohumíně. :) Adresa Na Farkách 124, Praha 7 - Trója. Na zvonku je Komunitní škola Trója. Vstupné do jurty 200 Kč. Pokud máte děti, které už ty tři hodinky vydrží v přilehlém pavilonu a maringotce něco vyrábět s našimi lektory, vemte je s sebou (příspěvek na lektora a materiál 100 Kč). Poprosím o registrace na ivetahavlova@seznam.cz. Iveta

Respektuji všechno, co říkáš a děláš

Cokoliv, co říkáš a děláš vyplývá z nějaké Tvé reálné potřeby Pravděpodobně z celého houfu potřeb, přesvědčení, nadějí a strachů, které jako dunivý proud splašených ovcí smýkají tvým tělem a plní prostory tvé hlavy ... Věřím, že všechno, co říkáš a děláš, prostě v této chvíli musíš říkat a dělat ... Co proti tomu střečkujícímu procesí zmůže můj odpor? ... Přesto... Když Tvoje ovce drtí hlavičky a kopýtka mého stádečka - když šlapeš po mých potřebách - (respektu, svobody, blízkosti... ) mám občas chuť začít se dětsky soužit, bojovat – poslat své ovce proti Tvým anebo se Ti odcizit Dávno vím, že to není cesta ... Mohla bych se taky pokusit Tě kapánek zmanipulovat a Ty bys možná dokonce opravdu

"Týrá mě, ale jinak je to bezva chlap"

Nedávno se mě jedna žena ptala, jestli radím dát další šanci partnerovi, který ji občas bije, ale jinak je to dobrý muž ... I když vím, že rady jsou k ničemu, pokusila jsem se tuto ženu přesvědčit, aby mu novou šanci nedávala ... pokud partner neprošel hlubokým transformačním procesem a je stále stejným mužem, dává mu tím jen šanci znovu ji zbít ... Bohužel, mnoho z nás je ochotno podstoupit téměř cokoliv, aby si udrželi nablízku někoho, kdo se o ně postará a/nebo je bude mít trochu rád Čím vážnější jsou naše dětská zranění, čím větší osamělost naší duše tím víc vydržíme Tím horší zacházení jsme schopni snést jako přijatelnou cenu za lásku ... Snažíme se vytěsnit realitu Naše neurotické (nen

Schopnost milovat

Schopnost milovat vzniká už během nitroděložního života plodu a krátce po porodu v oněch vzácných a nikdy se neopakujících chvilkách bondingu novorozeného dítěte s matkou a rozvíjí se v prvních letech života dítěte Pokud k tomuto sladkému přijetí a společnému spočinutí nedojde, nevytvoří se matrice pro pocit klidného spočinutí, kdy je o mně - o vše - postaráno, kdy jsem milován V základně člověka je místo toho neklid, hledání, touha po novém, vzrušujícím, odmítání anebo apatie ... Mimo jiné i díky industrializaci porodů a dozvuků zpustošení rodin druhou světovou válkou, jsou naše mámy plné neklidu, pohybu, zoufalého nebo rozzlobeného hledání něčeho, co by je učinilo spokojenými, v nejhorším

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon