Proběhlá předvolební kampaň mi, na mnoho způsobů, připomněla vztahy v nefunkční rodině Je tu „silný“, čitelně a přímočaře arogantní táta se svými dobře známými, neskrývanými, neřestmi a sklony a chladná nečitelná máma, o které dítě neví, jestli by to sama bez táty zvládla a kolem které se v pravidelných intervalech objevují neznámí lidé, ke kterým se přimyká a jejichž názorům podléhá ... Tátu dítě odsuzuje, ale máma dítěti pevnost a bezpečí nenabízí Je mu vlastně neznámá a její agenda spočívá většinou ve vymezování se proti tátovi Moc se snaží, ale vlastně neví, kde je, proč tu je a proč se jí to všechno děje Samozřejmě se může časem emancipovat, odpojit svůj smysl bytí od vzdoru vůči tyrano
Vedli jsme debatu se ženou plnou dobré vůle, která by tak ráda věděla, co dělat, co říkat a jak se chovat, aby stále nenarážela na odsudek okolí Zoufá si nad tím, že neví, jak se správně chovat, neumí číst signály, nerozpozná, jaký je úmysl mluvčího – jestli jí chce ublížit nebo ne Bojí se, že svou reakcí přestřelí a tak se raději potlačuje, v předklonu omlouvá, vysvětluje, až o něco později vybuchne, plná hněvu, chaosu, ponížení, ale i studu ze sebe ... Je to matka, kdo učí dítě, jak číst svět i sebe sama Zrcadlí emoce dítěte a odráží je zpět Ve chvíli, kdy se kolem dvou let věku dítěte začínají utvářet základy jeho osobnosti, jeho Já, potvrzuje mu: Ano, toto jsi ty... i toto jsi ty Toto je
V dětství jste se naučili, že když se necháte poručníkovat, rozhodovat za sebe jiné, když čekáte na pokyny a potom je plníte, konáte dobře Rodiče to tak chtěli, dělalo jim to dobře A tak jste to dělali pro ně - aby se nezlobili, aby měli dobrou náladu a byli na nás hodní ... I v dospělosti pak máte do sebe vryto, že když dovolíte druhým, aby nad vámi měli moc, aby rozhodovali, když čekáte na jejich pokyny či schválení... myslíte si, že to děláte pro druhého Když pak takový přetížený partner čeká na ocenění, na pochvalu anebo se vzteká, kolik toho pro vás dělá, říkáte si: Cože? Já se tady vzdávám své síly, podřizuji se, omezuji, krotím, dělám to pro něj a ještě mu za to mám děkovat? ... Ať js
Lidé vesměs vychovávají své děti prostřednictvím kritiky a pochvaly Obojí bývá navíc doprovázeno projevováním emocí, často silných Tím se z tohoto výchovného stylu stává kříženec manipulace a vydírání … Dítě tímto způsobem učíme věřit, že vždy je tu někdo, kdo ví líp než ony, co dělat, co nedělat, co říkat a jak se cítit Doprovodné emoce rodičů navíc ukazují, že jen když jsem chválen, jsem milován A aby byl chválen, musím se chovat tak, jak ode mě čekají … Mnoho rodičů má k tomu v rukávu schovaný ještě další nástroj ovládání Srovnávání - se sourozencem, kamarádem, dokonce se samou osobou rodiče … Každý rozumný lidský tvor si z toho v duši semele logickou rovnici: Musím být hodně dobrý v tom,
Realita je nesmírně komplexní Příčiny ubíhají hluboko do minulosti, rodové a společenské vlivy se mísí, doba se mění příliš rychle, instinktivní naráží na rozumová dogmata Každou situaci, kterou zažíváme pak máme tendenci posuzovat z mnoha protichůdných rovin Všichni velmi potřebujeme hledat, jak své vnitřní procesy zjednodušovat Hledat nástroje, které nám pomohou vymanit se z mnoha vějiček dědičných strachů, komplexů, vin a slepého následování a nalézt referenční bod v sobě … Postupně jsem si vytvořila jakýsi soubor záchytných bodů, jednoduchých pomůcek a vět, které mi pomáhají neopisovat, spolu s egem, kružnice kolem nepříjemných událostí a pocitů, ale zůstat uvnitř svého těla a bytí Tak j
Jedna z konstelací, které jsem v sobotu vedla, znázorňovala setkání s vlastními vnitřními hlasy S touhou, strachem, vzdorem Taky s egem, škarohlídským pochybovačem, chodící kalkulačkou s rukama založenýma na hrudi, který nesouhlasně brejlí na vnitřní dítě vystavující svou zranitelnost ... Jedna z účastnic - a nebyla to ta, která si konstelaci zadala a musela se popasovat s obrazy chaosu a bojů ve své psychice - mi právě napsala email o dozvucích tohoto zážitku Následujícího dne vyrazila s partou známých někam do kina a najednou byla rovnýma nohama v jakési vlastní konstelaci Její přátelé jakoby ztělesňovali jednotlivé její vlastnosti, vnitřní puzení, strachy, pózy a na chutích a nechutích vů
Včera si v komentáři jedna žena postěžovala na bolesti nohou a zad Má už nějakou dobu pocit, jako by na zádech nesla těžkou krosnu ... Bývala jsem mladá, nadějná právnička okouzlená nejen principem kauzality, ale také přesnými recepty paragrafů a judikátů Rovněž pleťovými krémy zázračného složení, v podstatě jakýmikoliv nesrozumitelnými pojmy, tajemnými medicínskými diagnózami (ve volném čase jsem si pročítala latinský medicínský slovník) Věřila jsem, že lidé už dali dohromady sumu moderního, přesnými přístroji a učenými kolégii, oštemplovaného vědění a nedává smysl moc rozjímat o svých dojmech Důležité je dozvědět se, jak se věci mají a pak se toho držet ... Stále více se od tohoto vidění s
Naše tělo toho nepotřebuje zase tak moc Potřebuje kyslík, živiny a udržovat si určitou uvolněnost a vnitřní rozproudění, aby mohlo obojí dobře přijmout, zpracovat a rozvést po těle ... V dnešní době je v naší zeměpisné oblasti živin dost, přijímáme jich až příliš Přesto i člověk, který jí mnoho rozmanitého jídla dobré kvality může být (dokonce při těle a přitom) podvyživený A co teprve naše hospodaření s kyslíkem Je ho všude dost a přesto žije mnoho z nás na kyslíkový dluh a náš trávicí oheň skomírá Pokud jde o naši uvolněnost a rozprouděnost, sedavý způsob života, stres a určitý typ traumat přispívají ke stagnaci vnitřního prostředí organismu Člověk, který málo dýchá, má stažené tělo a málo
Tělo je, při vší své komplikovanosti, nekomplikované V manažerském žargonu bychom mohli říct - je konstruktivní a efektivní Ať uděláte, co uděláte, pokud tedy nepřesáhnete všechny meze, snaží se adaptovat a neochvějně směřuje ke zdraví V každém okamžiku je ve spojení s realitou, ví, co potřebuje a škodlivému se brání Nic si nenamlouvá, nežije v minulosti Jeho úsudku a signálům můžete věřit ... Psychika, naopak žije z velké části v minulosti Představte si ji jako tapiseri, kterou věčně tkáme Osnova běží shora dolů a jejími vlákny se proplétá člunek našich dnů Naše loďka si pluje lednem 2018, ale na každém metru se otírá o vlákna, která jsou prochvívána hypnotickým šepotem minulosti Někdo se n
1. fáze NEVĚDOMÝ, REAKTIVNÍ, BEZMOCNÝ Člověk je zcela odpojený od sebe sama Vlastně ani neví, že je uskřípnutý Myslí si, že je prostě dobrý a laskavý člověk s vysokými morálními hodnotami, obětavý a chápavý Bez přemýšlení poslouchá a slouží Bývá utopen v závislostech, obsedantních myšlenkách, kompenzačních mechanismech 2. fáze ČÁSTEČNĚ VĚDOMÝ, REAKTIVNÍ, BEZMOCNÝ Už začíná chápat, ale neumí své pocity a chování změnit Je lítostivý a může se pokoušet o nenápadnou manipulaci Kompenzace stále využívá velmi nevědomým způsobem 3. fáze ČÁSTEČNĚ VĚDOMÝ, REAKTIVNÍ, OBJEVENÍ SÍLY Už občas vybuchne, dá průchod svým skutečným pocitům Později se většinou zalekne nebo si výbuch vyčítá a pravidelně regred
Ten, kdo si za nejvyšší metu zvolil harmonii s druhými, ztrácí sám sebe Ze strachu dává přednost druhému před sebou Stále musí zkoumat, co druzí chtějí a pokoušet se udržovat jejich náladu v hladině, která harmonii neohrozí To není možné bez monstrózního potlačení sebe sama Čím více vnější harmonie, tím větší je jeho vnitřní tlak ... Konstantní přelaďování na druhé a spřádání strategií, jak uspokojit časem úplně zpřetrhá kontakt tohoto člověka se sebou samým Na začátku jsou to možná jen ústupky, ale později už trvalé vytrácení se, rezignace na snahu něco ovlivnit Je to útěk od svých potřeb (s výjimkou potřeby „bezpečí“, které se pro sebe snaží zajistit) Je to útěk od svého hněvu, své síly Ja
