Zrcadlové prožívání

Stejné přitahuje stejné Lidé se stejnou traumatickou zkušeností jsou k sobě přitahováni Tato zkušenost je ale uložena v jejich jádru, zatímco vnější, na povrchu viditelná strategie přežití bývá jiná Stejné přitahuje stejné, ale na povrchu polarizované Člověk, který byl jako dítě zoufalý, že ho máma nechtěla je přitahován k člověku se stejnou zkušeností, ale opačnou strategií přežití Zoufale smutný člověk versus naštvaně smutný člověk Přitahujeme svůj stín – to, co nežijeme ... Kdo okázale projevuje sílu, ukryl svou slabost Kdo projevuje slabost, ukryl svou sílu Kdo šikanuje, byl šikanován Kdo trpí, dokáže být krutý Stín ukazuje, kde je světlo Polarity existují vedle sebe ... Co je ve stínu,

Dobrá žena je láska

Často slyším věty s podobným vyzněním a jsem ráda, moc ráda, když se nám daří být láskou Ve skutečnosti jde ale většinou jen o zbožné přání, ba hůř, motto, ideu, po které saháme, když nevíme kudy kam, když nevíme, kdo jsme, na co máme právo, co je správné Říkáme „Žena je láska“, ale ve skutečnosti dítě v nás křičí: Jsem poslušná, neubližuj mi, ochraň mě před světem či před nutností vnímat sama sebe, buď mi vším Je to idealismus, idealizovaný sebeobraz vklíněný do přediva našich hodnot - a naše hodnoty jsou nastaveny tak, aby nás chránily před vnímáním strachů, pocitů studu a viny... ... Říkáme „Chci ti být oddanou ženou“, ale to, co pak přehráváme, je poslušná holčička nebo obětavá matka „Že

Potřeby se uspokojit musí

POTŘEBY SE USPOKOJIT MUSÍ Každý z nás má potřeby a přání Některé potřeby jsou jako křečovitě zatnutý sval Křeč, která nás provází od dětství - málo bezpečí, málo lásky, málo vlastního já Jiné „potřeby“ jsme si vymysleli později jako obklad na bolavý „sval“ - usiluj o bohatství (bezpečí), vzdělanost (úctu k já), moc či aspoň nepostradatelnost (bezpečí)... ... Naše skutečné potřeby, ony ryzí potřeby našeho těla a psychiky, nejsou něco volitelného Uspokojení svých základních potřeb - bezpečí, lásky, vnímání svého já - nemůžeme bezmezně odkládat ani ve jménu „nejvyšších principů“, ne bez následků pro naše tělesné i duševní zdraví Přesto se to děje, v obrovském měřítku ... Jak už možná víte z mno

Nenávist a odpuštění

Pokud se rodiče k dítěti chovají špatně a dítě nemá možnost se bránit, je jeho přirozenou reakcí nenávist Energie těla i psychiky, která by jinak byla vložena do hněvu a obrany svých hranic, se samovolně přetaví do pocitu, kterému jsme si zvykli říkat nenávist Je to odpor, odpor, nekonečný bezmocný odpor k probíhajícímu ději a jeho nositeli ... Nenávist má nálepku odsouzeníhodné emoce, ale ve skutečnosti je to v dané situaci pro dítě tak přirozená reakce, jako ucuknutí před plamenem ... V bezmocném odporu se nežije dobře Málokdo z nás by snesl pohled na týrané dítě nebo třeba znásilnění, byť jen ve filmu Bezmoc, být vydáni na milost a nemilost bezohledné síle, je monstrum, které nás děsí nej

Milovat umí ten, kdo miluje své rodiče

Milovat nás naučila máma s tátou, i když někdy přiložili ruku k dílu třeba teta, děda, babi Naše schopnost milovat se odvíjí zejména od toho, jestli a jak milujeme své rodiče ... Touha milovat, být blízko k důležitým druhým, „hřát“ se navzájem, je nám vývojově daná Jestli tento příklon vykvete do zdravých květů anebo se promění v hlad či předstíraný nezájem, závisí na kvalitě květů lásky našich rodičů Na tom jak oni měli možnost milovat své rodiče, jak milují sami sebe a také, jak se partnersky milují navzájem ... Dítě potřebuje „být blízko“ rodičům, potřebuje se hřát, potřebuje být milováno a potřebuje milovat a děsí se a zazlívá rodičům i sobě, když to nejde A nejde to, když o něj rodiče n

Manipulace

Člověk, který se bojí, aby nebyl zmanipulován, podle mně ve skutečnosti říká: Nemám důvěru ve svou schopnost poznat, co je pro mně dobré A proto jsem nechráněný, vydaný všanc Potřebuji vědět, jestli to se mnou lidi myslí dobře, protože se bojím, že mi chtějí ublížit Ale jak to poznat? Co je dostatečným důkazem? ... Když se někdo bojí, že by mohl být zmanipulován, přemýšlí o sobě jako o OBJEKTU (bezmocném dítěti), kterým manipulováno být může A nepochybně za sebou tuto zkušenost z dětství má ... Věřte mi, že jakmile posílíte svou víru v sebe, ve svůj úsudek, ve své pocity, svou sílu, přestanete na manipulaci myslet a nikdo s vámi manipulovat nebude Iveta Havlová www.ivetahavlova.cz

Bůh v nás

Pamatujete si na depresivního robota Marvina ze Stopařova průvodce po galaxii? Toho, který když někomu vyložil svůj názor na svět, měl dotyčný blízko k sebevraždě? Chudák Marvin neměl možnost být tím, kým se cítil být Počítač s mozkem velikosti planety, který poslíčkuje a vaří čaj ... Dítě není projekt nebo nehoda rodičů Je projevem vyšší síly v nás, síly existence, která chce pokračovat Dítě je esence života, je projevem touhy po životě Bůžkem, čistou esencí touhy života po sobě samém ... Stejně jako pro Marvina, je pro každého člověka zásadní chovat se v souladu se svou přirozeností Dítě se má narodit z radosti a má s ním být zacházeno jako s pokladem, kterým je Jako s vyjádřením božského

Otázka "Co je správně?" signalizuje odpojení od sebe sama

Filosoficky a idealisticky založení lidé požívají ve společnosti vážnosti Bývají to lidé, kteří si pokládají poměrně abstraktní otázky typu Co je dobro a zlo Co je krása a co ošklivost Jaký mám být dobrý manžel či manželka Co je správné a co nesprávné Jaký je smysl toho všeho ... Poté, co jsem se začala věnovat psychologii, jsem zjistila, že lidé tohoto založení - přestože vypadají přemýšlivě - jsou většinou schopni dělat jen malé pokroky ve svém uzdravení, pokud vůbec nějaké Jejich idealismus je spíš neochota vidět a přijmout sebe, lidi a svět, jaký je A filosofování je tím nejryzejším vyjádřením tápání vykolejeného dítěte Dítěte, které bylo znejistěno ve vnímání sebe sama, svých pocitů ...

Zloba a nenávist

Včera běžela v televizi pohádka Zloba s Angelinou Jolie v hlavní roli Král ublíží hodné víle z kouzelného lesa a ta se promění v pomstychtivou čarodějnici, která prokleje jeho dcerku Král pak prožije šestnáct let ve strachu a hněvu, který ho oddělí od všeho, co měl rád Nakonec propadne šílenství ... Šla jsem se pak projít do noci a potkala běžce Na čepici a botě měl připnutá červená světýlka, takže zdálky to vypadalo, že se tmou pohybují jen dva body hlavy a nohou, dvě bezprizorné bludičky, kterým chybí nějaký pojící střed ... Přesně tak je to s jakoukoliv zlobou Tak silná emoce, jakou je nenávist, musí vzniknout na půdě hluboké bezmoci Pokud ji máme mít v dospělosti ve svém rejstříku, musím

Cigaretka na dva ťahy (přetlak a prázdnota)

Potkávám občas lidi toho typu, ze kterých se rekrutují draví podnikatelé a krizoví manažeři Vysoká inteligence, břitké vyjadřování, velmi schopní, aktivní, vyhledávači a zdatní řešitelé komplexních problémů Tvrdost a tlak na sebe ve jménu vysokých principů K tomu však také všechny závislosti, které lze vymyslet ... Tyto lidi všichni známe Okolí k nim zaujímá buď obdivný postoj, který bagatelizuje nedostatek kompetence v sociálních dovednostech daného člověka, anebo si tyto lidi oškliví pro jejich zjevné sklony k narcismu a komunikační zlozvyky (Dr. House a Iron man jsou extrémní příklady) ... Absolutní příklon k výkonu a vnějšímu obrazu je samozřejmě většinou výsledkem necitlivé výchovy Výc

Zvládání emocí Aneb Schopnost utišit sám sebe

V každém okamžiku nám hlavou a tělem probíhá proud myšlenek a emocí, které jsou svrchní vlnkou vyrůstající z oceánu našich celoživotních zážitků a zkušeností Jako by nám „před očima“ probíhal celý náš život nejen v okamžicích blízkých smrti, ale prakticky neustále Svět kolem nás je plný spouštěčů - lidí a situací, které nám připomínají věci dávno minulé Naprostá většina z toho se samozřejmě děje na nevědomé úrovni Proces proběhne v těle, v bezděčném pohybu, zvýšení potivosti těla, v prohloubení nebo uskřípnutí dechu, v poryvu nálady... ale odezvu v mysli nevyvolá ... Důvodem může být zřejmě prostě „technická“ nemožnost zachytit tolik vjemů, ale často také léta trvající trénink ve vytěsňování

Čmelák ve sklenici

V září roku 1968 byla třináctiletá školačka - moje maminka - přistižena, jak o přestávce před hodinou ruštiny volá na spolužáky: Začíná hodina okupantů! Ta věta se s námi táhla, ještě i za doby, kdy jsem byla já na základní škole O přestávce jsem si jednou tajně „vypůjčila“ svou osobní složku, která ležela v hromádce na katedře a našla v ní lži a očernění mámy ... Byla jsem potom celé dětství nabádána, abych byla opatrná, do ničeho se nepletla, nic na veřejnosti neříkala Navíc jsem jako malá holčička prožila několik situací, kdy jsem v dobré víře něco udělala, cítila nebo řekla, jen abych šokem najednou zjistila, že to byly věci „špatné, za které bych se měla stydět“, že jsem sobecká, zlá, š

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon