Klidné bytí versus touha po intenzitě

Včera jsem jela kamsi, kam jsem se moc těšila Moje auto překonalo stoupání, horizont a tu se přede mnou otevřel pohled na do daleka rozevřené údolí, prozářené sluncem a lemované průzračnými kanýry oblohy Svoboda, možnosti, otevírání mnoha dveří, kmitlo mi hlavou Vzpomněla jsem si, kam jedu a pocítila radost z toho, že jsem naživu Velmi reálný, přitom něžně klidný pocit, sama esence vyrovnanosti … Tento pocit už znám, začal se ale rodit poměrně nedávno Léta jsem radost prožívala v zákmitech až orgiastického nadšení Okamžiky útlumu se střídaly s loky euforie, třeskutými vzepětími mánie, které splasknou jako pórovité kapsle s héliem … Dokud žijeme životy plné nesebevědomí a strachu z nedostatku

V každém člověku vidím někoho, koho miluji

Začínala jsem jako klasický traumatizovaný tvor, plný strachu ze své nedokonalosti a z ponížení Každý člověk, kterého jsem potkala, u mně prošel - podobně jako ve slavné scéně z filmu Terminátor - skenem až na kost: V čem by pro mně mohl být tento člověk potenciálně nebezpečný? Přijímá mě nebo nepřijímá? Je bezpečný nebo z něj mám strach? Je příliš krásný, sebevědomý, skvělý, než aby se se mnou zahazoval? Nebo je ještě, byť těsně, v mém dosahu? Je kdesi hluboko pode mnou, takže jím můžu opovrhovat (abych se po předchozích dvou kategoriích lidí cítila lépe? Je stejný jako já a tudíž pro mně nezajímavý? ... Prověřování Jištění se Soutěžení Zbožňování či pohrdání ... Hlavním kritériem vždy bylo

Buď krásný, veliký, sviť si

Jeden člověk, který je mi drahý a věří ve mně, mi včera ukázal obrázek nádherné vyvedené přírodní dřevěné desky s vyřezaným nápisem vyobrazujícím název mé webové stránky Iveta Havlová, ve velkém krásném, smělém provedení Dárek, který pro mně připravuje ... Místo radosti jsem pocítila nechuť a málem jsem té čisté duši vynadala Jsem už ale zvyklá při náznaku jakékoliv silné negativní či pozitivní emoce jít dovnitř, do sebe a hledat, co ji způsobilo A našla jsem ... Tlak v břiše, strach být krásná, nápadná, zazářit Vzpomínka na dědu, který ve mně tu proudivou radost ze sebe, to záření podporoval a protitlak jiných částí rodiny, které měly za to, že mě děda rozmazluje a že je špatné být malá krá

Jak cestovat ke zdrojovým zážitkům

Včera se tu jedna žena zeptala, jak se dostat ke zdrojovým prožitkům z dětství a nezapadnout do tvrdých drážek myšlenkových procesů ... Podle mého názoru je na začátek dobré projít regresním procesem pod vedením zkušeného terapeuta Tím se osmělit, uvěřit, že jsem schopný vzpomenout si na věci, o kterých „nevím“ a vštípit si postup Ten je velmi „měkký“ a je založen na jednoduchém principu NEVZPOMÍNAT A NEMYSLET na dávnou minulost ... Vybavte si nedávný zážitek, který vám způsobil nepříjemné emoce Vraťte se do něj a prociťte fyzické pocity v těle, velmi detailně Kde a co cítíte a zesilte tyto pocity Poté se zeptejte sami sebe, jaká emoce se k těmto fyzickým pocitům pojí Opět čekejte, co přijde

Bezmoc, odmítání a malé sabotáže

Každý druhý člověk si rád zanadává na politiku Je to v podstatě totéž, jako když ušlápnutá manželka den co den na telefonu s kamarádkou nadává na svého muže Projev bezmoci a odmítání ... Ten, kdo na svou bezmoc reaguje hněvem a odmítáním, nemůže v témže okamžiku přijímat, nepřijímá život, jeho lekce Nemůže růst Neklade si totiž otázky: Co mě tento okamžik učí o mně? O mé reakci na bezmoc? O mé obsesi vnímáním bezpráví? O mé neschopnosti vytvořit si svůj svět a přijmout body, kde se můj svět stýká se světy jiných lidí ... Tam, kde je odmítání, nemůže přijít pochopení Nadřazuji svůj idealistický pohled na svět, své preference, nad svět jiných lidí i nad výsledek, který vzniká vzájemných působe

Léčivé cesty do vlastního nitra

Ach kéž bychom uměli plout na vlnách svých pocitů, propojovat nové se starým, vnímat série obrazů, emocí a myšlenek, které se k nim pojí, samovolně je nechat přicházet a jen sledovat bez předčasného přerušování logickým myšlením, bez aktivního vzpomínání a dedukcí, kde a kdy v dětství tyto pocity vznikly V úžasu sledovat nit pocitových a mentálních asociací, vnímat jak jeden dávný prožitek vykřesal pocity a pak myšlenku, která se rozvila a propletla s myšlenkovou větvičkou dalších dětských prožitků ... O kolik moudřejší bychom byli, kdybychom přestali úporně myslet a po vnějším nepříjemném podnětu (který vyústí ve strach, ponížení, žárlivost, truc...), si zvykli ponořit se a nechat se unést

Zámek a klíč

Tuhle jsem jela ve vlaku Naproti přes uličku seděly dvě asi patnáctileté dívky - dlouhovlasá kráska a její méně líbivá kamarádka Méně pohledná dívka si očividně léty vypěstovala bryskní intelekt, zatímco drobná slečna vsadila na roztomilou popletenost Povídaly si a „popletená“ dívka úmyslně a přitom nevědomě začala hrát na strunu svého roztomilého mimoňství, za což zpočátku dostávala svou obvyklou odměnu - přátelský, shovívavý úsměv a intenzivní pozornost Po chvíli se však „chytrá“ dívka dostala, logicky, do ráže a popletenou kamarádku začala energicky stírat Po půl hodině už to bylo pro „popletenou“ tak nepříjemné, že musela, ač nerada, ubrat na popletenosti a trochu se narovnat, jinak by j

Nemají mě rádi

Žila byla holčička Když jí byly čtyři, finálně dospěla k závěru, že ji rodiče nemají rádi a rozhodla se zemřít Za trest Však vám to ještě bude líto, že jste si mně nevšímali, že jste byli takoví! Vykradla se z postýlky, svlékla si pyžamo a lehla si na ledovou podlahu na chodbě jejich starého družstevního bytu „Bohužel“ její imunita, potvůrka, byla houževnatá, možná stejně naštvaná jako její majitelka Takže zima, kosa jako hrom, ale smrt ne a ne elegantně přitančit A tak si holčička znovu pyžamko natáhla, sebrala panenku a šla do postele ... Uplynulo třicet dlouhých let, máma s tátou dávno pryč, ale dnes už dospělá žena se zase tak moc nezměnila Stále měla ve zvyku, když se cítila zraněná, ch

Jak změnit autopilota

Většina lidí, kteří chodí na mé kurzy se těší na nové vhledy a silné prožitky Málokdo už se tolik těší či si vůbec uvědomuje, že nová, byť v těle prožitá, uvědomění jsou možná desetinou vší práce, kterou je potřeba vložit do proměny už nevyhovujícího programu přežití ... Jeden můj kamarád to popsal slovy: Je to jako podívat se skrz okno, a vlastně ani to ne ... Někdo mi nedávno řekl, že když trenér doporučí Ester Ledecké či Evě Samkové (které mají obrovskou disciplínu a vytrvalost) změnu nevhodného pohybového návyku, trvá jim nácvik změny 4 – 6 měsíců „Normálnímu“ člověku prý rok Stejně se to má i se změnou návyku na určité myšlenky, emoce a chování ... V našem mozku a nervové soustavě exist

Nesčítejte viny, začínejte každý den nanovo

Vztah je potřeba začínat každý den nanovo Znovu a znovu se sami sebe ptát: Kdo je ten člověk vedle mně? A hlavně nehromadit a nesčítat minulé viny (před týdnem mi s gustem píchl do citlivého místa, před třemi lety mě podvedl... ) Kdo hromadí a sčítá a zároveň ve vztahu zůstává, žije napružený a stísněný život ... Jak to ale udělat? Jak nehromadit a nesčítat? Jde to, ale jen pokud žijete svůj život naplno a pro sebe Pokud stále ještě přetrváváte v dětských deficitech a závislostech a žijete skrz a pro druhé, za odměnu (přijetí, objetí, ochrany, zabezpečení), nejde to ... Jak mám dělat něco pro druhého a čekat odměnu, když mi tak „ubližuje“? Nechci mu dělat dobře, protože mu nevěřím, že mi dá,

Vědomý člověk ví, že mu vadí skoro všechno

Vědomý člověk není ten, který dosáhl absolutní vyrovnanosti, shovívavě se usmívá na to lidské hemžení kolem a nic mu nevadí Vědomý člověk je ten, který se nebojí vidět, že mu vadí skoro všechno ... Vědomý člověk pochopil, jak velmi zraněný je, odhalil své strategie přežití a za své emoční kotrmelce nedává vinu druhým ... Pokud nejste hluše submisivní ani hluboce rezignovaný člověk, který zametl pod koberec hlubší pocity a vstoupíte do partnerského vztahu, (kde si dovolíte být citově přítomní), zjistíte, jak je pro partnera lehké vás zranit ... Jsou to, zas a znovu, naše dětské programy Bolestné vzpomínky, které s partnerem vstávají z hrobů Drobnosti, ale jak umějí seknout ... Partner jde v

Buď partnerem sám sobě

Každý z nás by se rád těšil ze života Těšit se na každý okamžik svého života dá ovšem práci Vyžaduje to umět si užít aktivitu i chvíle klidu Vědět, co chci dělat a mít vnitřní motivaci a čirou radost z dělání Vědět, co dělat nechci a nedělat to, ani když je na mně vyvíjen tlak Být v klidu ve společnosti jakýchkoliv lidí Mít radost ze sebe, svého těla, svých vyhlídek Nezapouzdřovat se ve chvílích, kdy mám špatné pocity Nechtít žít skrz druhé, nemít s nimi „plány“, spoléhat se na sebe ... Jakmile něco děláte pro druhého s vyhlídkou (vždy nejisté) odměny, anebo když čekáte na stimul zvenčí - na aktivitu druhého - jdou emoce, nálada, energie, síla dolů Druhý není váš partner, takto doslova o tom

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon