Iveta Havlová

Včera jsem jela kamsi, kam jsem se moc těšila Moje auto překonalo stoupání, horizont a tu se přede mnou otevřel pohled na do daleka rozevřené údolí, prozářené sluncem a lemované průzračnými kanýry oblohy Svoboda, možnosti, otevírání mnoha dveří, kmitlo mi hlavou Vzpomněla jsem si, kam jedu a pocítila radost z toho, že jsem naživu Velmi reálný, přitom něžně klidný pocit, sama esence vyrovnanosti … Tento pocit už znám, začal se ale rodit poměrně nedávno Léta jsem radost prožíva

Začínala jsem jako klasický traumatizovaný tvor, plný strachu ze své nedokonalosti a z ponížení Každý člověk, kterého jsem potkala, u mně prošel - podobně jako ve slavné scéně z filmu Terminátor - skenem až na kost: V čem by pro mně mohl být tento člověk potenciálně nebezpečný? Přijímá mě nebo nepřijímá? Je bezpečný nebo z něj mám strach? Je příliš krásný, sebevědomý, skvělý, než aby se se mnou zahazoval? Nebo je ještě, byť těsně, v mém dosahu? Je kdesi hluboko pode mnou, tak

Jeden člověk, který je mi drahý a věří ve mně, mi včera ukázal obrázek nádherné vyvedené přírodní dřevěné desky s vyřezaným nápisem vyobrazujícím název mé webové stránky Iveta Havlová, ve velkém krásném, smělém provedení Dárek, který pro mně připravuje ... Místo radosti jsem pocítila nechuť a málem jsem té čisté duši vynadala Jsem už ale zvyklá při náznaku jakékoliv silné negativní či pozitivní emoce jít dovnitř, do sebe a hledat, co ji způsobilo A našla jsem ... Tlak v břiše

Včera se tu jedna žena zeptala, jak se dostat ke zdrojovým prožitkům z dětství a nezapadnout do tvrdých drážek myšlenkových procesů ... Podle mého názoru je na začátek dobré projít regresním procesem pod vedením zkušeného terapeuta Tím se osmělit, uvěřit, že jsem schopný vzpomenout si na věci, o kterých „nevím“ a vštípit si postup Ten je velmi „měkký“ a je založen na jednoduchém principu NEVZPOMÍNAT A NEMYSLET na dávnou minulost ... Vybavte si nedávný zážitek, který vám způso

Každý druhý člověk si rád zanadává na politiku Je to v podstatě totéž, jako když ušlápnutá manželka den co den na telefonu s kamarádkou nadává na svého muže Projev bezmoci a odmítání ... Ten, kdo na svou bezmoc reaguje hněvem a odmítáním, nemůže v témže okamžiku přijímat, nepřijímá život, jeho lekce Nemůže růst Neklade si totiž otázky: Co mě tento okamžik učí o mně? O mé reakci na bezmoc? O mé obsesi vnímáním bezpráví? O mé neschopnosti vytvořit si svůj svět a přijmout body,

Ach kéž bychom uměli plout na vlnách svých pocitů, propojovat nové se starým, vnímat série obrazů, emocí a myšlenek, které se k nim pojí, samovolně je nechat přicházet a jen sledovat bez předčasného přerušování logickým myšlením, bez aktivního vzpomínání a dedukcí, kde a kdy v dětství tyto pocity vznikly V úžasu sledovat nit pocitových a mentálních asociací, vnímat jak jeden dávný prožitek vykřesal pocity a pak myšlenku, která se rozvila a propletla s myšlenkovou větvičkou da

Tuhle jsem jela ve vlaku Naproti přes uličku seděly dvě asi patnáctileté dívky - dlouhovlasá kráska a její méně líbivá kamarádka Méně pohledná dívka si očividně léty vypěstovala bryskní intelekt, zatímco drobná slečna vsadila na roztomilou popletenost Povídaly si a „popletená“ dívka úmyslně a přitom nevědomě začala hrát na strunu svého roztomilého mimoňství, za což zpočátku dostávala svou obvyklou odměnu - přátelský, shovívavý úsměv a intenzivní pozornost Po chvíli se však „c

Žila byla holčička Když jí byly čtyři, finálně dospěla k závěru, že ji rodiče nemají rádi a rozhodla se zemřít Za trest Však vám to ještě bude líto, že jste si mně nevšímali, že jste byli takoví! Vykradla se z postýlky, svlékla si pyžamo a lehla si na ledovou podlahu na chodbě jejich starého družstevního bytu „Bohužel“ její imunita, potvůrka, byla houževnatá, možná stejně naštvaná jako její majitelka Takže zima, kosa jako hrom, ale smrt ne a ne elegantně přitančit A tak si ho

Většina lidí, kteří chodí na mé kurzy se těší na nové vhledy a silné prožitky Málokdo už se tolik těší či si vůbec uvědomuje, že nová, byť v těle prožitá, uvědomění jsou možná desetinou vší práce, kterou je potřeba vložit do proměny už nevyhovujícího programu přežití ... Jeden můj kamarád to popsal slovy: Je to jako podívat se skrz okno, a vlastně ani to ne ... Někdo mi nedávno řekl, že když trenér doporučí Ester Ledecké či Evě Samkové (které mají obrovskou disciplínu a vytrv

Vztah je potřeba začínat každý den nanovo Znovu a znovu se sami sebe ptát: Kdo je ten člověk vedle mně? A hlavně nehromadit a nesčítat minulé viny (před týdnem mi s gustem píchl do citlivého místa, před třemi lety mě podvedl... ) Kdo hromadí a sčítá a zároveň ve vztahu zůstává, žije napružený a stísněný život ... Jak to ale udělat? Jak nehromadit a nesčítat? Jde to, ale jen pokud žijete svůj život naplno a pro sebe Pokud stále ještě přetrváváte v dětských deficitech a závislo