Facka
Milá Iveto, Selhal jsem jako táta . Včera večer jsem dal facku svému 17 letému synovi. Jsme na tradiční dovolené s přáteli v Itálii, na kterou jel trochu z donucení. Což byla první chyba. Dával nám to celý týden dost najevo, odmítal se koupat, blbnout s námi apod. Bylo to pro mě zklamání. Těšil jsem se na společné potápění, jezdění na člunu atd.. Jednou se mi ho povedlo večer vytáhnout na procházku a pár věcí jsme si vyjasnili, slíbili a začal konečně trochu chodit ven. Mě


FB skupina pro přátele z kurzů
Milí kamarádi, kteří jste u mně (a případně taky Jasmínky, Marušky a Káji) už prošli nějakými kurzy. Jak víte, jsme hodně otevření i v osobní rovině a Vy nám krásně oplácíte stejným, a tak se na konci dlouhodobých kurzů, ale i po víkendech, cítíme skoro jako rodina. Na FB už existuje velké množství uzavřených FB skupin, které jsme zřídili pro jednotlivé dlouhodobější kurzy a kde se i nadále vídáte a dál se máte rádi. Já bohužel nezvládám navštěvovat takové množství stránek. C
Jak z nás vyprchává radost ze života
„Když to neumíš, tak to nedělej!“ „Cos to proboha udělal?“ „Já se z tebe zblázním!“ Toto jsou věty, které z nás mají vychovat sebevědomého člověka Člověka, který má chuť zkoušet nové věci, testovat, po které vrstevnici cesta nevede a jak to v nejbližších experimentech zkusit ještě po žluté, modré nebo po červené značce Člověka proaktivního a flexibilního … Namísto toho se postupně propadáme do nitra pomyslné trojrozměrné mapy Dítě se bojí nalít si čaj, aby ho nevylilo „Neumím
Hořkosladký pocit ukřivděnosti
HOŘKOSLADKÝ POCIT UKŘIVDĚNOSTI Už jsem o tom mnohokrát psala - největším nepřítelem našeho štěstí je návyk na nespokojenost a křivdu … To křehké, zraněné místečko v nás má očko, které nikdy nespí, stále se rozhlíží, otáčí do všech stran a hledá, kdo mu ublížil, kdo ho zradil, ponížil, odsunul na vedlejší kolej … Mnoho malých i větších nespravedlností z dob dětství, kdy jsme byli závislí na péči a pozornosti rodičů nás stále pronásleduje jako tichošlápkovský stín Mínotaura … N
Jak se zachránce mění v tyrana
Zasaďme tento proces do situace muže, který se seznámil s partnerkou, která už má děti Chce jim být dobrým kamarádem, ochráncem, lepším mužem, než byl táta dětí Cítí se jako ZACHRÁNCE Milovaný a potřebný, zaujímá v nové rodině pevné místo, ústřední místo … Přijdou všední dny, drobné konflikty Muži se začnou otevírat staré rány V běžném odporu dětí k povinnostem vidí neúctu ke své autoritě, neúctu k němu Možná taky z něj nejsou tak nadšené, jak by si přál – děti jsou totiž kon
Partner nás učí a my si ho za to protivíme
Teprve v blízkém vztahu s druhým člověkem, jsme schopni začít poznávat, kdo jsme a kde jsou naše citlivá místa a toužené hranice ... Kamarádi a kolegové nám tuto zkušenost většinou zprostředkovat nemohou Buď se s nimi setkáváme jen občas, a tak máme spoustu času si od těchto kontaktů odpočinout a nabrat síly na další sebezapření, přizpůsobení se a přetvářku Případně nám na těchto lidech nezáleží tolik, jako na vztahu s partnerem, a tak nedochází ke skutečnému prolnutí ... To
Nevím, co je správné
Důvodem, proč ustupujeme jiným lidem, necháváme se vodit jako ovečky, nevíme, co chceme, co si můžeme dovolit, proč pořád hledáme a nenacházíme, co je správné a proč nejdeme za svým štěstím, je pochybnost o sobě, kterou do nás výchovou založenou na příkazech, zákazech a vybuzování pocitu viny, vložili naši rodiče a předkové ... Dítě netuší, ...že předmět spadne, když zatřese stolem nebo jen poskočí o metr vedle ...že nemá vstupovat do silnice ...že udělá fleky na skle, když s
Partner se rodí v našem nitru
Než se cokoliv odehraje ve vnějším světě, musí se to odehrát v nitru člověka Vědomě či nevědomě si musíte umět představit aspoň PRINCIPY dané situace Hrozba, násilí, křivda, přehlížení, radost, štěstí, láska, osamělost, stud, nadšení, stabilita, naplňující blízkost ... Představy o světě, úlomky představ se v nás skládají do obrazců ... Kdo byl v dětství přehlížen, bývá páté kolo u vozu i ve vztahu a dokonce i v práci, aspoň v té její části, kde je prostor pro osobní vztahy Ko
Vymanit se ze vzorce: Dávám, abych se cítil ukřivděně
„Nic nemám – nic nedám – nic neumím!“ odmítavě cedí skrz zuby vyčerpaná družinářka, kolem ní roj dětí – dvacet hlásků, všechny ji chtějí, všechny ji potřebují ... A takhle se často, nebo stále, cítily i naše mámy a nechaly naše švitoření a potřeby bez odezvy V naší hlavičce se z toho utvořila matrice pro to, jak vypadá vztah „Moc tě potřebuji a ty můžeš, ale nechceš mi dát“ ... A do téhle půdy jsme zasadili semínka různých strategií přežití, jak tuto stěnu odmítání přece jen