Iveta Havlová

Milá Iveto, Selhal jsem jako táta . Včera večer jsem dal facku svému 17 letému synovi. Jsme na tradiční dovolené s přáteli v Itálii, na kterou jel trochu z donucení. Což byla první chyba. Dával nám to celý týden dost najevo, odmítal se koupat, blbnout s námi apod. Bylo to pro mě zklamání. Těšil jsem se na společné potápění, jezdění na člunu atd.. Jednou se mi ho povedlo večer vytáhnout na procházku a pár věcí jsme si vyjasnili, slíbili a začal konečně trochu chodit ven. Mě

Milí kamarádi, kteří jste u mně (a případně taky Jasmínky, Marušky a Káji) už prošli nějakými kurzy. Jak víte, jsme hodně otevření i v osobní rovině a Vy nám krásně oplácíte stejným, a tak se na konci dlouhodobých kurzů, ale i po víkendech, cítíme skoro jako rodina. Na FB už existuje velké množství uzavřených FB skupin, které jsme zřídili pro jednotlivé dlouhodobější kurzy a kde se i nadále vídáte a dál se máte rádi. Já bohužel nezvládám navštěvovat takové množství stránek. C

„Když to neumíš, tak to nedělej!“ „Cos to proboha udělal?“ „Já se z tebe zblázním!“ Toto jsou věty, které z nás mají vychovat sebevědomého člověka Člověka, který má chuť zkoušet nové věci, testovat, po které vrstevnici cesta nevede a jak to v nejbližších experimentech zkusit ještě po žluté, modré nebo po červené značce Člověka proaktivního a flexibilního … Namísto toho se postupně propadáme do nitra pomyslné trojrozměrné mapy Dítě se bojí nalít si čaj, aby ho nevylilo „Neumím

HOŘKOSLADKÝ POCIT UKŘIVDĚNOSTI Už jsem o tom mnohokrát psala - největším nepřítelem našeho štěstí je návyk na nespokojenost a křivdu … To křehké, zraněné místečko v nás má očko, které nikdy nespí, stále se rozhlíží, otáčí do všech stran a hledá, kdo mu ublížil, kdo ho zradil, ponížil, odsunul na vedlejší kolej … Mnoho malých i větších nespravedlností z dob dětství, kdy jsme byli závislí na péči a pozornosti rodičů nás stále pronásleduje jako tichošlápkovský stín Mínotaura … N

Zasaďme tento proces do situace muže, který se seznámil s partnerkou, která už má děti Chce jim být dobrým kamarádem, ochráncem, lepším mužem, než byl táta dětí Cítí se jako ZACHRÁNCE Milovaný a potřebný, zaujímá v nové rodině pevné místo, ústřední místo … Přijdou všední dny, drobné konflikty Muži se začnou otevírat staré rány V běžném odporu dětí k povinnostem vidí neúctu ke své autoritě, neúctu k němu Možná taky z něj nejsou tak nadšené, jak by si přál – děti jsou totiž kon

Teprve v blízkém vztahu s druhým člověkem, jsme schopni začít poznávat, kdo jsme a kde jsou naše citlivá místa a toužené hranice ... Kamarádi a kolegové nám tuto zkušenost většinou zprostředkovat nemohou Buď se s nimi setkáváme jen občas, a tak máme spoustu času si od těchto kontaktů odpočinout a nabrat síly na další sebezapření, přizpůsobení se a přetvářku Případně nám na těchto lidech nezáleží tolik, jako na vztahu s partnerem, a tak nedochází ke skutečnému prolnutí ... To

Důvodem, proč ustupujeme jiným lidem, necháváme se vodit jako ovečky, nevíme, co chceme, co si můžeme dovolit, proč pořád hledáme a nenacházíme, co je správné a proč nejdeme za svým štěstím, je pochybnost o sobě, kterou do nás výchovou založenou na příkazech, zákazech a vybuzování pocitu viny, vložili naši rodiče a předkové ... Dítě netuší, ...že předmět spadne, když zatřese stolem nebo jen poskočí o metr vedle ...že nemá vstupovat do silnice ...že udělá fleky na skle, když s

Než se cokoliv odehraje ve vnějším světě, musí se to odehrát v nitru člověka Vědomě či nevědomě si musíte umět představit aspoň PRINCIPY dané situace Hrozba, násilí, křivda, přehlížení, radost, štěstí, láska, osamělost, stud, nadšení, stabilita, naplňující blízkost ... Představy o světě, úlomky představ se v nás skládají do obrazců ... Kdo byl v dětství přehlížen, bývá páté kolo u vozu i ve vztahu a dokonce i v práci, aspoň v té její části, kde je prostor pro osobní vztahy Ko

„Nic nemám – nic nedám – nic neumím!“ odmítavě cedí skrz zuby vyčerpaná družinářka, kolem ní roj dětí – dvacet hlásků, všechny ji chtějí, všechny ji potřebují ... A takhle se často, nebo stále, cítily i naše mámy a nechaly naše švitoření a potřeby bez odezvy V naší hlavičce se z toho utvořila matrice pro to, jak vypadá vztah „Moc tě potřebuji a ty můžeš, ale nechceš mi dát“ ... A do téhle půdy jsme zasadili semínka různých strategií přežití, jak tuto stěnu odmítání přece jen