Milá Iveto, Selhal jsem jako táta . Včera večer jsem dal facku svému 17 letému synovi. Jsme na tradiční dovolené s přáteli v Itálii, na kterou jel trochu z donucení. Což byla první chyba. Dával nám to celý týden dost najevo, odmítal se koupat, blbnout s námi apod. Bylo to pro mě zklamání. Těšil jsem se na společné potápění, jezdění na člunu atd.. Jednou se mi ho povedlo večer vytáhnout na procházku a pár věcí jsme si vyjasnili, slíbili a začal konečně trochu chodit ven. Měl jsem z toho fakt radost.. Bohužel už od mala hrozně žárlí na svou 10 letou sestřičku, chová se k ní nepříjemně, ona s ním tím pádem nechce být a včera večer, když o ní prohlásil, že je pro něj jako cizí , jsem neudržel
Milí kamarádi, kteří jste u mně (a případně taky Jasmínky, Marušky a Káji) už prošli nějakými kurzy. Jak víte, jsme hodně otevření i v osobní rovině a Vy nám krásně oplácíte stejným, a tak se na konci dlouhodobých kurzů, ale i po víkendech, cítíme skoro jako rodina. Na FB už existuje velké množství uzavřených FB skupin, které jsme zřídili pro jednotlivé dlouhodobější kurzy a kde se i nadále vídáte a dál se máte rádi. Já bohužel nezvládám navštěvovat takové množství stránek. Chybíte nám ale. Zároveň by bylo hezké, kdyby mohli mezi sebou sdílet lidé, kteří sice nebyli na stejném kurzu, ale prožili s námi v různých kurzech něco hodně podobného a měli by si co říct. Můj vlastní FB profil bych al
„Když to neumíš, tak to nedělej!“ „Cos to proboha udělal?“ „Já se z tebe zblázním!“ Toto jsou věty, které z nás mají vychovat sebevědomého člověka Člověka, který má chuť zkoušet nové věci, testovat, po které vrstevnici cesta nevede a jak to v nejbližších experimentech zkusit ještě po žluté, modré nebo po červené značce Člověka proaktivního a flexibilního … Namísto toho se postupně propadáme do nitra pomyslné trojrozměrné mapy Dítě se bojí nalít si čaj, aby ho nevylilo „Neumím nalít čaj,“ říká si nešťastně Bojí se namazat si chleba, aby nepoužilo víc marmelády, než je mámě milé Bojí se zapálit svíčku, aby nepoužilo moc sirek a nepopálilo se … Bojí se dramatických reakcí rodičů, ponížení, tres
HOŘKOSLADKÝ POCIT UKŘIVDĚNOSTI Už jsem o tom mnohokrát psala - největším nepřítelem našeho štěstí je návyk na nespokojenost a křivdu … To křehké, zraněné místečko v nás má očko, které nikdy nespí, stále se rozhlíží, otáčí do všech stran a hledá, kdo mu ublížil, kdo ho zradil, ponížil, odsunul na vedlejší kolej … Mnoho malých i větších nespravedlností z dob dětství, kdy jsme byli závislí na péči a pozornosti rodičů nás stále pronásleduje jako tichošlápkovský stín Mínotaura … Naši rodiče byli často tak unavení a nervózní Nízké sebevědomí je uvrhlo do nenaplňující profese a vztahu A jejich nezralost vyústila v partnerské hádky i neschopnost kompetentně řešit spory mezi dětmi Křivd bylo dost a d
Zasaďme tento proces do situace muže, který se seznámil s partnerkou, která už má děti Chce jim být dobrým kamarádem, ochráncem, lepším mužem, než byl táta dětí Cítí se jako ZACHRÁNCE Milovaný a potřebný, zaujímá v nové rodině pevné místo, ústřední místo … Přijdou všední dny, drobné konflikty Muži se začnou otevírat staré rány V běžném odporu dětí k povinnostem vidí neúctu ke své autoritě, neúctu k němu Možná taky z něj nejsou tak nadšené, jak by si přál – děti jsou totiž konzervativní a je pro ně tudíž, i po mnoha měsících, vlastně cizí A navíc děti cítí solidaritu k tátovi, který teď žije sám nebo je nešťastný … Partnerka se v konfliktech snaží děti chránit, hájí je… a v muži se opět oteví
Teprve v blízkém vztahu s druhým člověkem, jsme schopni začít poznávat, kdo jsme a kde jsou naše citlivá místa a toužené hranice ... Kamarádi a kolegové nám tuto zkušenost většinou zprostředkovat nemohou Buď se s nimi setkáváme jen občas, a tak máme spoustu času si od těchto kontaktů odpočinout a nabrat síly na další sebezapření, přizpůsobení se a přetvářku Případně nám na těchto lidech nezáleží tolik, jako na vztahu s partnerem, a tak nedochází ke skutečnému prolnutí ... To v partnerských vztazích jsme den za dnem a síly na udržování image člověka, kterému nic nevadí, časem dojdou ... Často teprve v konfrontaci s partnerem si uvědomím, co nechci Pokud se ale dosud málo znám a mám strach se
Důvodem, proč ustupujeme jiným lidem, necháváme se vodit jako ovečky, nevíme, co chceme, co si můžeme dovolit, proč pořád hledáme a nenacházíme, co je správné a proč nejdeme za svým štěstím, je pochybnost o sobě, kterou do nás výchovou založenou na příkazech, zákazech a vybuzování pocitu viny, vložili naši rodiče a předkové ... Dítě netuší, ...že předmět spadne, když zatřese stolem nebo jen poskočí o metr vedle ...že nemá vstupovat do silnice ...že udělá fleky na skle, když se o něj opře ...že si zašpiní bundu, když radostně sbíhá po schodech a svištivě si ji tře o zeď Anebo, i když tyto věci ví, nedokáže si je - v uchvácení přítomným okamžikem - pamatovat ... Ustaraní, lekaví, fóbičtí, hněv
Než se cokoliv odehraje ve vnějším světě, musí se to odehrát v nitru člověka Vědomě či nevědomě si musíte umět představit aspoň PRINCIPY dané situace Hrozba, násilí, křivda, přehlížení, radost, štěstí, láska, osamělost, stud, nadšení, stabilita, naplňující blízkost ... Představy o světě, úlomky představ se v nás skládají do obrazců ... Kdo byl v dětství přehlížen, bývá páté kolo u vozu i ve vztahu a dokonce i v práci, aspoň v té její části, kde je prostor pro osobní vztahy Koho maminka kritizovala před tátou a návštěvami, zažívá, nebo si myslí, že zažívá, očerňování i v zaměstnání a ve vztahu A tak dále ... Největším a nejdůkladněji propracovaným obrazem, který jsme si rozvrhli a začali malo
„Nic nemám – nic nedám – nic neumím!“ odmítavě cedí skrz zuby vyčerpaná družinářka, kolem ní roj dětí – dvacet hlásků, všechny ji chtějí, všechny ji potřebují ... A takhle se často, nebo stále, cítily i naše mámy a nechaly naše švitoření a potřeby bez odezvy V naší hlavičce se z toho utvořila matrice pro to, jak vypadá vztah „Moc tě potřebuji a ty můžeš, ale nechceš mi dát“ ... A do téhle půdy jsme zasadili semínka různých strategií přežití, jak tuto stěnu odmítání přece jen přelézt ... Někdo se snaží navazovat spojení s druhým (mámou) péčí a nabízením různých službiček Dítě v něm je osamělé a prázdné a snaží se mámu obměkčit a zároveň jí ukázat, že totéž by chtělo od ní ... Není potřeba řík
