SNAŽÍM SE, ALE JSEM NA MÁMU SKORO VŽDY PROTIVNÝ

Zkuste si sepsat seznam všeho, co se vám nelíbilo na soužití s vašimi rodiči - a nečerpejte jen z období puberty, vyvzpomeňte si nebo vydedukujte i bolístky svého školkového já Takže třeba: Málo mě objímali Sestru měli raději Nehráli si se mnou dost Nezajímali se o mně Měl jsem pocit, že o to co chci já, nejde, že jsem až ten poslední Nutili mě jíst, co jsem jíst nechtěl, jezdit tam, kam jsem jezdit nechtěl, chodit do kroužků, kam jsem chodit nechtěl, oblíkat se do věcí, které jsem nechtěl, jít na školu, kam jsem nechtěl Nutili mě přetvařovat se před sousedy, návštěvami, rodinou Omezovali mě Hodnotili moje kamarády Zůstal jsem ve školce, v družině, vždy skoro poslední, až do tmy Nemohl jsem

Potřebuji, aby mi bylo křivděno

Ach ten zvyk rozčilovat se nebo si zoufat nad tím, jak mi „Někdo něco udělal nebo neudělal.“ nebo, jak „Někdo je nebo není takový, jak bych potřeboval.“ ... Rozhodla jsem se, že přinejmenším na mém kurzu Zralé partnerské vztahy bude sdílení probíhat přibližně v tomto formátu: „Mezi mnou a partnerem se stalo to a to. Snažím se přemýšlet: 1) Jaké zranění partnera se u toho probudilo. 2) Jaké moje zranění se tím probudilo (a napadá mě tento zdrojový zážitek z dětství) 3) Jak na sebe narazily naše strategie přežití 4) Spadnul jsem do pozice oběti? (kdo z mých rodičů si v pozici oběti liboval?) 5) Jak můžu situaci vyvést ze slepé uličky? ... Kolik času se jen spotřebuje na rozjímání o újmě, která

Touha vybít se na druhém

TOUHA VYBÍT SE Všichni chceme být dobří lidé Každý, kdo dokáže, byť jen kouskem duše, věřit, že ho někdo přijme a bude mít rád, chce být dobrý Má předsevzetí být jiný, než jeho máma nebo táta Chovat se ke svým blízkým hezky a nechat si oplácet stejným Zároveň je však kdesi uvnitř nás i temná ropná skvrna všech ústrků, které jsme v dětství zažili a část naší bytosti se chce pomstít a vybít napětí ... To navýsost nepříjemné zmrazené napětí je naše životní energie, která kdysi chtěla kopat a škrábat, anebo aspoň od kázání mámy nebo tvrdosti táty utéct, ale nemohla a namísto toho musela sníst, pozřít, strávit, absorbovat sama sebe a zabetonovat se ve tkáních těla ... Tato energie chce ven Pořád

Máme hlad a vnímáme nebezpečí

Jeden můj kamarád včera prošel regresí Očima, kůží, tělem tam prožil to, o čem tak často píšu Viděl sám sebe v porodnici, zažil odloučení od matky po porodu a přinášení na půlhodinová kojení Prožil hlad a strach a zajíkavé pití u mámina prsu Neviděl, neslyšel, nezajímal ho mámin obličej, nezajímal ho kontakt, viděl jen prs a sál a sál, i poté, co už měl dost, protože „Tahle příležitost se už nemusí opakovat. Nebudu mít dost.“ … Celý život si neseme důsledky Naše mámy byly vlivem tlaků dnešního životního stylu často ve stresu už v těhotenství V důsledku toho špatně metabolizovaly a výživa plodu nebyla dobrá Porod býval často vyvolávaný, nepřirozený, novorozenci odnášeni do sběrné místnosti a

Materiální zajištění a peníze

Psychika není tak chytrá, jak si myslíme Nerozlišuje nuance našeho postmoderního světa Na počátku života, kdy jsme ještě věci viděli jednoduše, kdy jsme jasně vnímali, že na světě jde o fyzické přežití a mateřské city, kojení a něžné pečující chování matky šance na přežití zvyšují, jsme si utvořili představu, na jaké měně tento svět funguje a jak si na tom „finančně“ stojíme … Hluboko uvnitř se stále cítíme jenom tolik bohatí, jak štědře se máma věnovala své mateřské roli Pokud byla stále dostupná, šťastně kojila a byla se svým dítětem ve spojení, je dítě nesmírně vnitřně bohaté a má předpoklady k tomu, aby ve svém životě očekávalo a lehce tvořilo a prociťovalo hojnost … Peníze jsou pro naši

Čím bych byl bez své bolesti?

„Šťastným růžovým želé?“ ptal se tu sám sebe jeden muž před pár dny … Vím, že v tom byla trocha nadsázky a obecně můžeme všichni přitakat - špetka strachu a adrenalinu skutečně posílí svaly a dá impulz k pohybu, dá životu jasný směr: pryč od strachu, co nejdál od jeho zdroje Není to ale svobodný pohyb, nýbrž předem daný protipohyb … Strachy a obavy jsou v nás naskládané v tuhých přiléhavých vrstvách jako prostěradla našich babiček Zdá se nám, že nám naše úzkosti skutečně dodávají sil a motivace vystudovat školu, něco dokázat, naučit se jazyk, někým být, makat na sobě a že je to dobře Ve skutečnosti nás ale jen pohánějí směrem, který co nejvíc kontruje našemu momentálně největšímu strachu - z

Splývání versus kouskování a ulpívání

Dokud jsme u mámy v břiše, zažíváme nekonečné splývání, v dobrém i ve zlém Když je mámě dobře, je i nám dobře Když je mámě hůř, je hůř i nám, protože je, mimo jiné, míň kyslíku, míň živin a víc toxinů Máma je ale pořád s námi, nikam neodchází, stále dýchá, tluče jí srdce, obklopuje nás, vnímáme ji celým povrchem těla a vnímáme její proudy i uvnitř svého tělíčka, stále … Rodící se dítě, to jsem mnohokrát prožila ve své mysli i těle, může zdravý porod prožívat v dokonalém splynutí s mámou, dokonce až v určité radostné extázi Máma mu pomáhá jít k něčemu novému, vzrušujícímu a tím očekávaným vrcholem je setkání s matkou a jejím prsem … Změna oproti nitroděložnímu životu je to velká, ale únosná a

Mami, jsem na tom špatně vs. Mami, jsem lepší než ty

Proč jsem nemocný? ptal se mně a sám sebe jeden můj blízký člověk a přede mnou se najednou začal odvíjet jakýsi vnitřní film Jeho maminka – unavená, nemocná, sbalená v klubíčku svého neštěstí a křivdy a malý klučík, který chce její lásku, doteky, úsměvy Chce, aby byla zdravá a veselá, ale nedokáže ji zachránit Jak může být on sám veselý a zdravý, když je mamince tak špatně? Navíc, jako by se na něj maminka zlobila Jako by měla pocit, že on nemůže pochopit, jak jí je, jaké to je, být nemocný … Chlapeček dál touží, aby se nad ním smilovala Tolik ji potřebuje Občas onemocní nějakou dětskou nemocí, máma s ním zůstane doma, ale dál je jen u plotny, ponořená do sebe Nefunguje to … Roste a společno

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon