Pochopení a láska jsou totéž

Hluboké pochopení druhého, schopnost vztáhnout se k jeho emoci, doslova prožít, kde původně v dětství vznikla, přináší uklidnění a možnost druhého člověka milovat To proto, že všechny konflikty jsou pouhým nedorozuměním Nikdo v jádru své duše nechce druhému zle, každý chce milovat a být milován ... Na počátku dospělosti o sobě většinou nevíme prakticky nic, a tudíž nemůžeme pochopit ani žádnou jinou lidskou bytost Příliš málo toho víme o světě O zákonitostech vývoje dítěte, o mechanismu vzniku zranění na duši, o tom, jak nevyhnutelně a v logickém řádu se pak projevují v dospělosti Naše vědomí je uzoučké, tvarované našimi vlastními zážitky, napasované na scénář a herce naší původní rodiny Chc

Návod na transparentní partnerskou komunikaci

Všechny konflikty, nechuti, urážky, rozpory žijí v našem nitru a čekají, až partner zmáčkne tlačítko Stačí malé nedorozumění, nevhodný výběr slov, závan emoce v hlase, interpretace pohledu, gesta, partnerova péče nebo zájem o sebe či o někoho nebo něco, co nesouvisí s námi, vnímání sebemenší nespravedlnosti... a křivdy a strachy našeho dětství udělají těch pár temp nahoru k hladině ... Většinou nevěříme, že by to s námi bylo tak špatné, nevíme, jak dětsky labilní jsme, jak chytlaví, vzdorovití, ustrašení Chce to velkou dávku odvahy, sebeuvědomění i energie, abychom dokázali minutu po minutě vnímat, co a proč se v nás při partnerských interakcích děje ... Vezměme si například výběr dovolené,

Umění žít nasáváme v dětství

Ne každému je příjemné připustit si plný rozsah našeho podmínění atmosférou a děním v rodině, kde jsme vyrůstali Nechceme vidět, že naše nechuť k tomu, že si jde partner uprostřed dne lehnout anebo vyrazí večer někam na oslavu bez nás, pramení z naší dávné dětské nechuti k tomu, že nás máma stále opouští Nedokážeme rozpoznat, že síla našeho odporu, když nás partner o něco požádá anebo čerpá užitek z našich aktivit, souvisí s necitlivými příkazy a nedostatkem ocenění od rodičů v dětství A tak dále, výčet by to byl skoro nekonečný ... Tyto věci není příjemné si připustit Není příjemné zjistit, že jsme plní nevraživosti, ostražitosti a zkoumáme každý partnerův krok, abychom ho mohli nachytat u

Přestat hledat odpovědi a prostě jen žít

Před pár dny si jedna moje kamarádka ve formě řečnické otázky posteskla, jestli by nebylo lepší přestat hledat odpovědi a prostě jen žít ... Bylo by to krásné a kdyby to šlo, určitě bychom to dělali ... Spouštěče dávných jednorázových „šokových“ traumat a nenaplněné potřeby našich dlouhodobých vývojových traumat nás neustále ovlivňují a doslova píšou scénář každého našeho dne Intenzita tohoto vlivu sílí v interakcích s lidmi, především v interakci s partnerem nebo s lidmi, kteří nás kritizují nebo omezují - a tedy taky, a to velmi, v kontaktu s našimi dětmi ... Ostražitost, napruženost, únava, apatie, „lenost“, kolísání nálad, plačtivost, vztek, smutek, nedůvěra, pánovitost, podbízivost, izo

Každý moment strávený žitím je dobrý

To, co nám v dětství většinou chybělo, byla pozornost rodičů a zároveň prostor pro objevování a prociťování sebe a světa Direktivní, divoce akcelerující momenty (povely rodičů a tlak na okamžitou, bezmyšlenkovitou akci) se střídaly se zónami rodičovského nezájmu a naší apatií (z nedostatku podnětů a pozornosti, které malé dítě potřebuje) Chvil, kdy jsme jako hodně malé děti, měli pozornost a podněty rodičů a zároveň moře času ke zkoumání a prožívání překážek i triumfů bylo pomálu ... Čeho naopak bylo dost, byly ony momenty malých i větších šoků, při kterých bolí břicho, v hrdle je úzko a jediným cílem je „nějak to přežít“ Počínaje už porodem s jeho „divoce akcelerujícími momenty“ vyvolaného

Dobře, ale co s tím? Ten hlad je věčný

Nejčastější věta, kterou moje článečky vybuzují, je: „Dobře, ale co s tím?“ Jsme, alespoň věkem, dospělí lidé, a tak chceme věřit v to, že nejsme bezmocní, že můžeme něco udělat, něco, co přinese produktivní výsledek Akce – reakce, a to brzy a nevratně ... Tak ale psychika nefunguje Spíš než, dejme tomu, sedm vrstev cibule, je psychika jako vesmír přelévajících se sluncí, zamrzlých planet, kolidujících rojů, prachu, prázdnoty, jader nekonečné hustoty Je v ní uložen, vteřinu po vteřině, celý náš život Vteřinu po vteřině od okamžiku, kdy naše tvořící se tělo začalo zaznamenávat svou existenci ... Záznamy v našem těle – počitky, emoce, obrazy, slova - se neustále převalují, přesýpají, rotují a

Štěstí, sladkost, vedení přijdou od "mámy"

Fascinace druhým pohlavím, čekání na osudového partnera Fascinace jasnozřivými lidmi Fascinace geniálními dietami Fascinace zázračnými léky Fascinace nadpřirozenými schopnostmi Fascinace zázraky ... to všechno je podle mně jen zoufalstvím a bezmocí malého dítěte, které čeká na pomoc zvenčí, čeká na záchranu ... Samo sobě nerozumí Neví přesně, proč necítí sladkost těla, sladkost pocitů, proč jeho bytí není blankytné a zlaté, jemně nadýchané Cítí touhu po mámě, po dokonalosti prostředí k žití a ví, že máma má schopnost několika pohyby, slovy, záchvěvem hlasu, všemi těmi malými záhadnými věcmi, které ví, zná a umí, udělat jeho život slastným ... Máma má recept na štěstí, zdraví, lásku, klid, sp

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon