Pochopení a láska jsou totéž
Hluboké pochopení druhého, schopnost vztáhnout se k jeho emoci, doslova prožít, kde původně v dětství vznikla, přináší uklidnění a možnost druhého člověka milovat To proto, že všechny konflikty jsou pouhým nedorozuměním Nikdo v jádru své duše nechce druhému zle, každý chce milovat a být milován ... Na počátku dospělosti o sobě většinou nevíme prakticky nic, a tudíž nemůžeme pochopit ani žádnou jinou lidskou bytost Příliš málo toho víme o světě O zákonitostech vývoje dítěte, o
Návod na transparentní partnerskou komunikaci
Všechny konflikty, nechuti, urážky, rozpory žijí v našem nitru a čekají, až partner zmáčkne tlačítko Stačí malé nedorozumění, nevhodný výběr slov, závan emoce v hlase, interpretace pohledu, gesta, partnerova péče nebo zájem o sebe či o někoho nebo něco, co nesouvisí s námi, vnímání sebemenší nespravedlnosti... a křivdy a strachy našeho dětství udělají těch pár temp nahoru k hladině ... Většinou nevěříme, že by to s námi bylo tak špatné, nevíme, jak dětsky labilní jsme, jak ch
Umění žít nasáváme v dětství
Ne každému je příjemné připustit si plný rozsah našeho podmínění atmosférou a děním v rodině, kde jsme vyrůstali Nechceme vidět, že naše nechuť k tomu, že si jde partner uprostřed dne lehnout anebo vyrazí večer někam na oslavu bez nás, pramení z naší dávné dětské nechuti k tomu, že nás máma stále opouští Nedokážeme rozpoznat, že síla našeho odporu, když nás partner o něco požádá anebo čerpá užitek z našich aktivit, souvisí s necitlivými příkazy a nedostatkem ocenění od rodičů
Přestat hledat odpovědi a prostě jen žít
Před pár dny si jedna moje kamarádka ve formě řečnické otázky posteskla, jestli by nebylo lepší přestat hledat odpovědi a prostě jen žít ... Bylo by to krásné a kdyby to šlo, určitě bychom to dělali ... Spouštěče dávných jednorázových „šokových“ traumat a nenaplněné potřeby našich dlouhodobých vývojových traumat nás neustále ovlivňují a doslova píšou scénář každého našeho dne Intenzita tohoto vlivu sílí v interakcích s lidmi, především v interakci s partnerem nebo s lidmi, kt
Každý moment strávený žitím je dobrý
To, co nám v dětství většinou chybělo, byla pozornost rodičů a zároveň prostor pro objevování a prociťování sebe a světa Direktivní, divoce akcelerující momenty (povely rodičů a tlak na okamžitou, bezmyšlenkovitou akci) se střídaly se zónami rodičovského nezájmu a naší apatií (z nedostatku podnětů a pozornosti, které malé dítě potřebuje) Chvil, kdy jsme jako hodně malé děti, měli pozornost a podněty rodičů a zároveň moře času ke zkoumání a prožívání překážek i triumfů bylo po
Dobře, ale co s tím? Ten hlad je věčný
Nejčastější věta, kterou moje článečky vybuzují, je: „Dobře, ale co s tím?“ Jsme, alespoň věkem, dospělí lidé, a tak chceme věřit v to, že nejsme bezmocní, že můžeme něco udělat, něco, co přinese produktivní výsledek Akce – reakce, a to brzy a nevratně ... Tak ale psychika nefunguje Spíš než, dejme tomu, sedm vrstev cibule, je psychika jako vesmír přelévajících se sluncí, zamrzlých planet, kolidujících rojů, prachu, prázdnoty, jader nekonečné hustoty Je v ní uložen, vteřinu p
Štěstí, sladkost, vedení přijdou od "mámy"
Fascinace druhým pohlavím, čekání na osudového partnera Fascinace jasnozřivými lidmi Fascinace geniálními dietami Fascinace zázračnými léky Fascinace nadpřirozenými schopnostmi Fascinace zázraky ... to všechno je podle mně jen zoufalstvím a bezmocí malého dítěte, které čeká na pomoc zvenčí, čeká na záchranu ... Samo sobě nerozumí Neví přesně, proč necítí sladkost těla, sladkost pocitů, proč jeho bytí není blankytné a zlaté, jemně nadýchané Cítí touhu po mámě, po dokonalosti p