Jsi nevděčný, synu
Naši rodiče nás většinou nenaučili naslouchat. Nenaučili nás poctivě, dlouze zjišťovat, co si druhý doopravdy přeje. Dělali o nás rozhodnutí založená na tom, co si mysleli, že je pro nás dobré. Neuměli nám dát prostor k hledání sebe sama, spěchali. A byli odchováni generací vedenou k poslušnosti: rodič (zkušený) dělá pro dítě (nezkušeného), co považuje za vhodné a dítě poslouchá a je vděčné. Jaký div, že stejně teď fungujeme my, a to nejen ve vztahu ke svým dětem, ale i ve vz
Křečovitý individualismus a naše archetypální kořeny
My lidé se jeden od druhého moc nelišíme Odlišnosti, které - hrdě či s úzkostí - svému okolí ukazujeme, jsou spíše jen povrchovou záležitostí Uvnitř jsou naše touhy stejné, utvořené evolučními proudy a tlaky celých tisíciletí Jsou to rysy a hodnoty, které si homo sapiens nemůže jen tak odpárat ... Podobně jako mnoho jiných živých tvorů, i my, v sebezáchovném pudu, toužíme spojit svůj život s dlouhodobým partnerem Existenciální zákonitosti nás pudí stát se láskyplným, život po
Snaha nevadit
Někteří z vás možná znají ten pocit: Jste v supermarketu u pokladny Pokladní odpípává bulvy, stonky a balíčky a ve vás roste stres S nuceným klidem na povrchu a šplíchající panikou uvnitř se pokoušíte strhnout světový rekord v přesunu nákupu do tašky Peněženku v pohotovosti, abyste maximálně spořili čas, ale... běda, zadrhnete se, koruny a dvoukoruny vám opticky splývají, čas běží .... A ONI ČEKAJÍ Stojí a dívají se na vás ZDRŽUJETE Jako tolikrát v dětství, když jste nemohli
Setrvávání v naštvanosti je projevem dětskosti
Zlost je jednou z možných reakcí těla a mysli na okolnosti, které neodpovídají naší představě Už maličké dítě, pokud není jeho aktuální potřeba včas uspokojena, přejde od vrtění, volání, protestu, až ke vzteku ... Je bezmocné a hlad, samota či nepohodlí způsobuje, že se načechraná realita mléka, tepla a sdílené blízkosti stává studenou, bolavou, smrštěnou Zkouší uhnout, zavinout se do sebe, zmenšit, ale nepomáhá to, a tak se v zoufalém pokusu roztáhne, zvětší a křičí Dovolává
Jemnější vrstvy pochopení rodičů (Mezigenerační spolupráce)
A dál se tvrdohlavě prodíráme roštím, tím chrástem, kterým obrostla pravda o touze našich rodičů být dobrými lidmi Dál natahujeme ruku se svítilnou, po krůčcích ukrajujeme mlhu, vykašláváme ji, vytíráme z řas Rozšiřujeme své vědomí o další zlomky informací, které mění všechno ... Začínáme chápat, že jakýkoliv pokrok se odehrává na hranicích známého Ohledáváním a zpochybňováním hranic a malým krůčkem do neznáma Začínáme rozumět tomu, proč naši rodiče nemohli být skokově jiní,
Sežral jsem svou matku
Všichni víme, co nastane v partnerském vztahu, v němž jeden z partnerů nemá dostatečnou sebehodnotu a nevytyčí si hranice, svůj prostor Druhý se do jeho území roztahuje stále víc a nakonec ho „sežere“ Totéž se děje v našem vztahu k mámě, jejíž sebehodnota je příliš nízká ... V jejím vlastním dětství došlo k mnoha chybám a nikdo ji neučil, jak se ve vztazích hledá spravedlnost, na co všechno má právo Nezájmem o ni v ní vzbudili představu, že za nic nestojí a musí se zavděčovat
Speciál časopisu Regenerace o blízkosti
Právě vyšlo Speciální vydání časopisu Regenerace, kde je polovina obsahu věnována mým článkům o blízkosti a intimitě. www.ivetahavlova.cz