Chci být čaroděj / čarodějka
Možná i vy znáte někoho ze svého okolí, kdo koketuje s mnohoslibným obrazem, že by bylo možné uskutečňovat své záměry a léčení jinak, než naším obyčejným, lidským pinožením se, jinak, než snahou o pochopení vlastních motivací a silových proudů ve své psychice a jemným měněním kurzu... Že by zkrátka stálo za to zkusit to jaksi odosobněně a silově, prostřednictvím zaklínadel či vysíláním proudů energie ... Možná i vy znáte mnoho lidí, kteří se zabývají ideou světelného těla, j
Proč nemůžu jít večer brzy spát?
Mám kamaráda, který léta bojuje s nechutí jít večer brzy do hajan Jako mnoho dalších, i on oddaluje tento okamžik, sleduje filmy, videa, dělá cokoliv, dokud mu doslova nepadne hlava ... Nějakou dobu už prochází terapií, která začíná prostupovat do hloubky a včera si naráz procítil odpověď na otázku svého ponocování Dosáhl na svůj velký dětský strach z opuštěnosti, samoty, prázdnoty (Jen na okraj - tento kamarád kdysi "chodil" do jeslí, což samo o sobě vydá za oceán opuštěnost
Když se bojím, nevím, kdo jsi
Touha po intimním mezilidském kontaktu je nám vrozená Dívat se do něčí vlídné tváře, poslouchat uklidňující hlas, vnímat na kůži laskavou ruku - to nejsou jen potřeby malinkého dítěte, je to náš celoživotní sen o blízkosti, pochopení, lásce Hluboko uvnitř svého těla, v potlačených myšlenkách a pod traumatickými strategiemi přežití touží po intimitě i lidé, kteří ji odmítají ... Na jedné straně je tedy v nás archaická, prastará vrozená touha a na straně druhé naše „krátká“ ce
Proměna
Pomoučené dlaně a poddajný dotek pondělí, když konečně hněteš své dny s klidem a lehkostí vloček, které padají tak pomalu, že to zní jako modlitba, zatímco v krbu praská smrkové dříví a jazýčky nebeských vah odlupují z tvých dní tenké, sálavé nitky ... A myslíš na věci, které byly Na bláznivé hoření, které necítí samo sebe, jen svou dračí chuť na něco, někoho, cokoliv, ... a na to odpoledne, kdys si všimnul, že se měníš, že už tolik nebloudíš v zákrutách a obřích uzlech prout
Distribuce viny
Včera se tu mimo jiné diskutovala opět otázka viny Na tomto blogu se scházejí lidé, kteří už většinou vědomě nenasazují rodičům psí hlavy a jsou obecně pro odpuštění, anebo dokonce vnímají, že odpouštět není co, protože něco jako objektivní vina neexistuje, byť subjektivně ji umíme procítit, a jak! J ... Já k těmto lidem patřím Věřím, že každý člověk dělá to nejlepší v souladu se svým morálním kodexem a tento kodex si nevybral, prostě vzniknul působením mnoha vlivů, většinou
Hlavně ať je to rychle a vzrušující
Během prvních šesti let svého života si dítě vytváří příručku na život, svůj životní scénář Základní pravidla, jak myslet, cítit a jednat Jsou to dost primitivní skripta, plná kostrbatých obrázků a popisků: „Dyž si ze mně někdo dělá legraci, tak se urazím.“ „Dyž se na mně někdo dívá a ptá se PROČ, tak je nespokojený a já mám strach a nemůžu myslet.“ „Bydlet s někým, jíst s někým u stolu večeři, spát, vědět, co chci... je těžké.“ A tak podobně ... Jedním z častých skriptů, je:
Nesvoboda v nás
Jsme děti průmyslové revoluce Potomci lidí, padajících únavou a nudou u montážního pásu Dětí, nucených k nehybnosti ve školních škamnech březovou metlou … Jsme už tak zvyklí na donucování, že bez něj nemůžeme žít Stali jsme se na něm závislí Nemáme přímou zkušenost s mírou svobody, kterou člověk může mít Spokojeně pracujeme pro zaměstnavatele, vykonáváme příkazy, které okořeníme špetkou kreativity, které je stěží na prst a už se cítíme jako kreativci … Zodpovědnost za svůj ži
