Odpojenost versus jemné vnímání

Člověk, stejně jako každý jiný savec, se rodí s plnou výbavou pro vnímání svého těla, naplňování jeho potřeb, vnímání druhých a komunikaci s nimi ... Zvířata, dokonce i domácí mazlíčci, kteří mohou být, na rozdíl od svých divokých bratří a sester, traumatizovaní podobně jako člověk, si tyto vrozené kvality většinou uchovají Cítí, že se potřebují každé ráno hezky do sladka protáhnout (A jak!) Když mají chuť, dají si šlofíčka Pokud jsme něco hodně nepokazili, tak jedí jen dosyta a ne víc Zachovávají si optimismus K mláďatům se chovají citlivě a i v pokročilém věku umí pookřát a stát se znovu hravými ... Člověk je dnes bohužel vystaven mnoha odchylkám od přirozenosti, mnoha matoucím vjemům - od

Horizontální a vertikální život

Pamatujete si na pocity kolem randění z doby, kdy nám bylo „náct“? Měli jste, jako já, v sobě otázky, co budete dělat, až vám dojdou všechny vtipy a zajímavé historky a co bude ještě dál, až projdete všemi fázemi přibližování a nezbude nic dalšího, co by se dalo zdolat a dát? … Vyrůstala jsem bez otce a pro kontakt s mužskou energií mi chyběl model Nebyla jsem na tom ale o moc jinak, než kamarádky, jejichž táta byl vlastně plochá, vzdálená figura zapasovaná do bezbarvých, stále se opakujících denních rituálů, která se občas víc zhmotnila jen v poryvu hádky s matkou ... Byla jsem hezká a uměla jsem na sebe strhnout pozornost, ale chybělo mi hlouběji usazené sebevědomí, schopnost vnímat se jak

Mozek zaměřený na přežití a mozek zaměřený na učení

Naše tělo je knihovna, napojená na oba hlavní okruhy „města“ Něco duní u brány a v knihovním registru vyskočí zaprášený štítek s obrázkem A buď se brána rozletí, fanfáry břinkají, červený koberec se valí a konfety plachtí, anebo město potemní a střílny vypláznou jazyky ... Pokud bylo město v době, kdy bylo mladé a kdy se tvořil jeho duch, tradice, legendy, atmosféra... pod stálým tlakem, vznikne z něj město vojenské, ostražité, pevně v pase stažené opaskem uniformy, tak aby vkuse necítilo strach, který se usadil v jeho břichu A stačí jen malé dloubnutí pod pás, jen kýchnutí za zátylkem a hledíš do ústí pistole ... Svoboda a klidné plynutí života v malých denních radostech budou v jeho knihov

Ve skutečnosti všichni milujeme lidi

Jsme savci a naše psychika je nastavena na život ve skupině Laskavá tvář blízkého člověka a vlastně letmý úsměv vyslaný k nám jakýmkoliv člověkem, je pro naši psychiku pohlazením, potvrzením bezpečí a přináležení Přichází uvolnění a vyplavují se „hormony štěstí“ ... Být trvale šťasten bez - aspoň psychického - napojení na pár blízkých lidí, je tedy pro nás lidi těžké Můžeme se sice pokusit přivodit si pocit bezpečí například penězi (ekvivalentem bezpečí ve smyslu péče – jídlo, bydlení, dokonce masáž apod., a i určité moci), ale touha přináležet k partnerovi a ke skupině na super bezpečné citové úrovni, tím saturována není ... Ještě naši nedávní předkové spali přituleni jeden k druhému, závis

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon