Iveta Havlová

https://youtu.be/bYj_7GD1Pic

Jsou rodiny a není jich málo, kde ten, kdo neměl pravdu, anebo si ji neuhájil, či udělal nějakou chybu, PROHRÁL a musí snést kritiku, výsměch nebo trest ... Už první signály různosti názorů mezi členy takové rodiny, natož nějaká nehoda, uvede do chodu soukolí válečné mašinerie Tuhnou výrazy, kalibrují se těžkotonážní argumenty a začíná hon na zajíce Kdo bude myslivec a kdo lovná zvěř? ... Jsou jen dvě možnosti: být vítěz nebo poražený, třetí možnost není ... A přitom jen kous

Peněz, práce, zábavy, pozornosti, lásky... může být buď málo nebo moc Zřídkakdy je něčeho dlouhodobě tak právě akorát Něco tě zaujme, potěší, rozptýlí, rozjaří, přinese peníze, úspěch... a už si v tom frčíš, rozdmýcháváš plamínek znovu a znovu, ždímáš si tu nacucanou cíchu přímo do pusy, až jednoho dne máš dost a už nechceš ani kapku A na šňůře máš jiné cíchy a ručníky, vyprané snad v mrtvém moři, hořkoslané a suché, až se lámou ... Ve vztazích je to stejně Něčeho je na tvém

Všímáte si ještě někdy, jak moc se děti spolu nasmějí? Anebo náctiletí... Skupinka výrostků anebo slečen v tramvaji Jak hledají, čemu se zasmát a čím rozesmát kamarády Kam se to později poděje? Kdo to z nás vysaje? Leží někde za městem podivně se otřásající skládka, kde ve vrstvách hnijí a kamení salvy i trylky našeho dětského smíchu? ... My lidi se smějeme, když jsme uvolnění anebo... když přepětí už vyhodilo pojistky, smutní akrobati si pomalovali obličeje a v saltech hyste

Na počátku jsem se věnovala koučinku a životní příběh klienta mě nezajímal Na stole byl konkrétní problém a ten jsme ŘEŠILI ohledáváním terénu v okolí Prověřovali jsme motivaci, hledali překážky, zdroje Časem jsem ale zjistila, že mnohdy je problém příliš hluboký Překážky byly doslova vrostlé do masa a pro mnohá řešení lidem chyběly mentální, emoční i tělesné mapy V jejich rodině, kam oko dohlédlo, si prostě nikdo neuměl ani představit myšlenky, emoce a tělesné pocity, které

Jedním z psychologických fenoménů, který s námi žije v našich útulných domácnostech, den co den, neviděn, nepochopen a nedoceněn, je projektivní identifikace ... V dětství jsme byli často nuceni se vzdát některých svých lidských kvalit: své síly, spontánnosti, dokonce kreativity, vyjadřování nepříjemných pocitů, autenticity Jak se ale vzdát něčeho, co nám bylo dáno přírodou, jak se vzdát sám sebe? Nejde to a tyto zdravé síly se nikdy nepřestanou snažit prokopnout tu zatuchlou

Malé dítě potřebuje, aby byla mámina náruč stále dostupná Pokud dojde k výpadkům, dítě se, pokud je vazba příliš slabá a tím bolestná, nakonec stáhne a přestane mámu aktivně vyhledávat ... Už ví, že mámina měkká, teplá, uklidňující přítomnost tu chvíli je a pak zase není V mnoha případech deprivovaných maminek, které samy mají málo zdrojů a pro svou kompenzaci závisí na různých činnostech a lidech, může dokonce platit, že mámina soustředěná pozornost a blízkost jsou spíš jen