PRAVIDLA A PRAVDY NEEXISTUJÍ. ANEB JAK HLEDAT KAŽDODENNÍ ROVNOVÁHU S DRUHÝMI

V mezilidských vztazích pevná a doživotní pravidla neexistují Všechno, co funguje, funguje v dané chvíli, jen do doby, než to fungovat přestane Lidé se neustále vyvíjejí, mění, dozrávají, anebo se naopak retraumatizují, vracejí se ve vývoji zpět a projevují dětské protestní chování ve formě útoku, útěku či netečnosti Je marné pokoušet se apelovat na dřívější dohody Užitečnější je snažit se dozvědět, co se děje, co přestává vyhovovat, anebo co druhý prožívá a jak ho to vede k nedodržování dohod … Už vůbec tedy nefungují jakási generalizovaná pravidla, například, že „sousedi se zdraví“ nebo „manželé jezdí na dovolenou společně“ Vše je otázkou dohody mezi zúčastněnými To jen v otázkách života,

Z nuly na sto (komunikační styl plodící odcizení)

„Já ještě ani nevím, o co jde a on už je v bodě tisíc, už křičí, argumentuje, rozvíjí teze o vadách mého charakteru…“ líčí partnerskou výměnu názorů jedna moje přítelkyně … „Hodně jsem se popíral, když jsem mu dovolil používat moje věci, ten tlak ve mně rostl, a pak jsem prostě přišel a nastolil pořádek. Bylo to rychlé a příliš jsem nehleděl na jeho city, protože už jsem byl úplně na dně s energií a na huntě s nervama. Něco ve mně křičelo: Braň si svoje práva!“ … „Už jsem usínal, když mě probudilo dupání na schodech. Taková bezohlednost!“ … Tento vzorec chování je v mnoha rodinách něco jako rodinné stříbro Leští se, cídí, uchovává pro mnoho budoucích generací Celá jeho kovová konstrukce spoč

Moje i tvoje máma byly dobré mámy

Poslouchali jsme s dětmi cestou autem audioknihu Bílý tesák Máma Vlčice, mladá, krásná a silná Táta Jednooký, zjizvený, zkušený bojovník Dobrá máma v doupěti s vlčaty A dobrý táta venku v divočině na lovu, táta, který se stará a živí rodinu... ... A pak zima, potravy stále míň a houfek mláďat stále tenčí Máma musí taky vyrazit na lov, aby se najedla a měla dost potravy a síly pro obživu a ochranu mláďat, a vlček už je v doupěti jen s jedinou, malátnou, sestřičkou ... A nakonec Jednooký zmizí úplně, sežrán velkou kočkou Rysicí Máma už teď loví celé dny, sestřička dožila svůj krátký živůtek a vlček v doupěti čeká na mámu, samojediný... Jednou tak málem sám padl za oběť Rysici, ale máma se včas

Jak být trpělivější s dětmi

To je asi jedno z nejčastějších zadání terapie (hned po Mám se s ním rozejít? a Potřebuji si „vyřešit“ svou matku.) Už z formulace je zřejmé, jak málo toho většinou víme o sobě a o vztazích … Chceme být trpěliví a ještě trpělivější, tedy trpělivě trpět ještě víc než dosud Představujeme si ideál po způsobu jakési moudré vlčice, feny, která odevzdaně polehává, vlčata se přes ni batolí, zatímco v jejím filosofickém pohledu je nebeský klid … Už mnohokrát, i když už je to delší doba, jsem tu psala o tom, že mateřství přináší nutnost zastavit se, že odvane v dál naše mnohé kompenzace a jsme nuceny potkat se samy se sebou, se svými dávnými zraněními Dnes o tom chci psát trochu víc do hloubky, která

Nestrukturované bytí

Struktura, zvyklosti, povinnosti, opakující se děje jsou čímsi, co člověk nutně potřebuje, aby se udržel v plynulém „pohybu“ a zároveň aby jeho psychika nebyla přetížena neustále se měnícími vjemy Nemůžeme bez ustání řešit dilemata, stále měnit kurz, neustále se rozhodovat Část našeho života musí být vždy daná, jistá, známá, bezpečná ... I v mezilidských vztazích je určitá struktura, povinnosti, rytmus, zaběhané a milované rituály pokladnicí klidu a pohody a k pocitu bezpečného zázemí a kontroly nad svým životem prostě patří ... Ale kromě struktury, „kostry“, pevné, nosné a zároveň poněkud tuhé, je tu ještě „maso a krev“ našeho bytí Měkké okamžiky spolubytí s našimi blízkými, neregulované, n

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon