Už mnohokrát jsem psala o rozdílné strategii přežití těchto dvou typů lidí Toužící (v psychologické terminologii „úzkostný“) se v reakci na nekonzistentní blízkost mámy v útlém dětství, úzkostně snaží zůstat svému partnerovi nablízku Člověk s vyhýbavou citovou vazbou se už v dětství „rozhodl“, že blízkost je tak bolestná, že bude lépe nikoho nepotřebovat a prakticky nemít citové potřeby Tuto kapitolu uzavřel, knihu blízkosti zabouchnul, zahodil klíč a opevnil se v sobě … Vyhýbavý člověk proto může při pohledu zvenčí vykazovat vysokou míru samostatnosti po každé myslitelné stránce Pokud se ocitne ve vztahu, prosazuje „funkční blízkost“, tj. dělbu práce, plánování a perfektní realizaci Pokud j
Dobré ráno, vkládám rozhovor o partnerských vztazích, který se mnou natočila Slavomíra Harcegová pro festival Ars Vivendi. https://youtu.be/guoItuzH8Xg . V první zhruba třetině v něm mluvím o skryté dynamice partnerských vztahů z pohledu typu citové vazby, kterou většinou máme už od dětství. Ve druhé části pak o nezralé přitažlivosti, která je založena na citových "dírách" a chybějících kompetencích pro život. A v závěru o tom, co čekat, když se na cestu uzdravování své psychiky vydá jen jeden z partnerů a o dvou rizikových momentech, na které je potřeba se připravit. Upozorňuji, že kolem třicáté třetí minuty rozhovoru je asi deset vteřin pauzy, po které se rozhovor opět rozběhne. Hezký den
Zásobárna našich nelibostí nasbíraných v dětství je nekonečná Vadí nám, když si nás všímají málo a vadí nám, když jsou nám za patami Vadí nám, když nás dost neoceňují, ale když nás oceňovat začnou, zlhostejníme nebo jim to nevěříme Chceme mít větší slovo, ale když si ho vydobudeme, máme pocit, že je všechno na nás a cítíme se přetížení Seznam je nekonečný ... Nejde totiž o jednotlivosti, jde o onen hlavní nápěv naší emoční krajiny, o návyk na pocit neuspokojení ... Druhého proto nelze uspokojit tím, že se budu snažit vyplnit to, „co říká, že si přeje“ To vede jen k vyčerpání a u protějšku k věčnému hledání ideálu, navyšování zdánlivých potřeb a růstu nespokojenosti ... Uspokojit druhého, ted
Mnoho z nás nikdy nezažilo pocit, že jsme na něco dokonale připraveni Že právě teď je ten moment, kdy všechny části zapadly v jeden celek, naše energie se seběhla v obří aerodynamické kapce, která se začíná prochvívat vzrušením ... Co naopak dobře známe, je výchova, kde se věci málo vysvětlují a ještě méně ukazují... kde není dost času projít si v duchu všechny části toho, co nás čeká, zaujmout vnitřní postoj, ladit detaily, sbírat sílu Většinou jsme byli prostě jen rychle a bez řečí protaženi plány našich rodičů na průběh dne, týdne, roku, školní docházky, úkolů ... Nevíme, co je to cítit se jako autonomní jednotka, která se plně rozhoduje sama za sebe, zkoumá stav své připravenosti, svého
