Nezralé NE a zralé NE

NEZRALÉ „NE“ A ZRALÉ „NE“ Nezralé NE, tedy nevyhovím, neudělám protože jsi zlý a nemám tě rád, mně využíváš, se cítím manipulován, se cítím tlačen, ti nebudu sloužit, z toho nic nemám, celoživotně nemám chuť, protože … … „pro mě taky nikdo nic neudělal“ a podobně … Je snad zbytečné připomínat, že kdo se například cítí manipulován (tedy je terčem někoho, kdo se bojí říci si o naplnění svých potřeb napřímo) nebo tlačen (je terčem někoho, jehož výchova umožnila říkat si napřímo, byť zlobně), si jen na projekčním plátně života prožívá svůj vnitřní svět - dětský pocit, že jsem bezmocný a druzí si se mnou mohou činit, co jim libo Tento pocit je samozřejmě klamný … Nezralé N

Život je TĚLESNÁ radost nebo strádání

Jednou z nejdůležitějších kompetencí pro život je schopnost vnímat své tělo a ctít jeho energetický stav, tempo, umožnit mu plynulost procesů … Tělesné věci, podprahové záležitosti jako je dýchání, hospodaření s energií, odpočívání, přístup k výživě, propojování se s druhým tělesně, prociťování a regulování tělesných vzruchů, nalaďování se na druhého… se učíme prožitkem už v prvním a dále druhém a třetím roce života Učební procesy sice pak pokračují dál, ale pokud máme v mozku uložené „učivo“ už z předchozí doby, těžko přijímáme novou perspektivu (Pokud chceme v dospělosti přepsat staré zápisy, musíme se tomu skutečně vytrvale věnovat) … Víte, že i v dospělosti se vytvářejí v mozku nová spoj

Transformační kurz REKONSTRUKCE ATTACHMENTU, MATRICE PRO EMOČNÍ SEBEREGULACI A VZTAHY

REKONSTRUKCE ATTACHMENTU (MATRICE PRO EMOČNÍ REGULACI, MEZILIDSKÝ KONTAKT A LÁSKU) Cyklus tří prodloužených víkendů (je možné absolvovat i jeden nebo dva). 8. – 10. 11. 2019 29.11. – 1. 12. 2019 24. – 26. 1. 2020 Časový rozvrh víkendů: pátek 18:30 - 21:30h sobota 10 - 20h neděle 10 - 17h​ ​ Místo konání: Živá kavárna (její prostorná meditační místnost) v Praze-Radotín. http://zivakavarna.cz/#novinky Radotín je jen kousek vlakem z Prahy hl.n. (16 minut) nebo Smíchovského nádraží (8 minut) směr Karlštejn. Vystoupíte na nádraží Praha-Radotín a ulicí Matějovského projdete až k nám, jsou to dvě minutky. Anebo můžete jet z Prahy autobusem číslo 244 ze Smíchovského nádraží. Dojezd MHD je velmi dobr

Citová zanedbanost naší generace

Naše generace je citově zanedbaná Nikdo za to nemůže, nejméně naši rodiče Je to dobou... vím, mluvím o tom po tisící Porody s odnášením miminek od mámy, potom jesle, vstup do školky ze dne na den, příliš brzy a bez pozvolného přechodu (chybí pocit místa v životě, jistoty, bezpečí, slasti měkka a hojnosti v těle) Jednogenerační, nukleární rodiny, prarodiče daleko, možná právě kvůli odcizení, které v nás už porod a jesle vyvolaly (i když něžná pozdější výchova taky dokáže zázraky) Kariéra žen jako zdroj naplnění, ale i oddělení - když chybí zdrojové zážitky stálého a slastného propojení s mámou, není vlastní mateřství na čem vystavět a kariéra se víc než ochotně stane důvodem, proč není na mat

Vzory v rodině (jak získávat i ztrácet energii, komunikovat apod.)

Recept na to, jak žít a být s druhými lidmi se v každém z nás utvářel postupně První odstavec napsaly už předchozí generace naší rodiny (DNA) Další řádek zaobstaral styl poporodního bondingu (kůže na kůži s matkou), který nám byl nebo nebyl dopřán v porodnici Potom pero převzal pan Attachment, neboli způsob, jakým byla máma se svým kojencem a mladším batoletem schopná navázat spojení, niternou či méně niternou a slastnou citovou vazbou A nakonec nastoupily výchovné snahy rodičů a jejich vlastní životní a komunikační styl V době, kdy jsme nastoupili do školy, jsme měli smontován jakýsi podvozek, na který se v novém prostředí dalo, více méně, nastavit jen to, na co bylo dole připraveno „udělát

Právo na partnerovu pozornost a čas

Bezpečí a pocit vlastní hodnoty malého dítěte závisí na tom, že má kdykoliv přístup k mámě Nemusí vyhodnocovat situaci, krotit se, čekat po blíže neurčenou dobu Přijde a máma to zvládne a pomůže cítit se dobře Třeba tím, že ho zapojí do své činnosti anebo aspoň inspiruje, co dělat, než bude znovu plně dostupná … V okamžiku, kdy se narodí další dítě, je prvorozený konfrontován se situací, která útočí na jeho nejzákladnější pocit bezpečí, sebehodnoty, přináležení Ve svém primárním narcismu (Svět se točí kolem něj, vše má příčinu v něm) má tendenci myslet si, že máma, tedy láska jeho života, už ho nemiluje, že chce a potřebuje někoho jiného, že je špatné … Najednou na něj má míň než polovinu př

Proč nevíme, co chceme

Často, když se neúspěšně snažíme rozhodnout, co chceme nebo nechceme, nejsme prostě jen nerozhodní, jde o mnohem víc Myslíme si, že nám jde o auto, divadlo nebo nádobí, ve skutečnosti ale často jde o nějakou neuspokojenou potřebu z dětství A naproti ní, jako zeď, stojí několikametrová - léta stavěná, do terénu vrostlá – strategie přežití … A tak se v našem přemítání anebo komunikaci stále střídají tyto dvě polohy: touha a strategie přežití (strach toužit, strach z důsledků) Přičemž všechny naše neuspokojené potřeby a touhy jsou vždy na dosah A tak toužíme po A (a zároveň se A děsíme), ale vzápětí toužíme a děsíme se i B, K a Z Navíc jsou často zdi strategií přežití vedle sebe postaveny v řad

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon