Pokud jsme vyhořelí, jsou i naše děti

„Proboha, co jim mám koupit pod stromeček? Se vším si hrajou jeden večer a pak už se to tam jen celý rok válí…“ Dokud jsou děti maličké, je to jednoduché. Jak nám rostou, stávají se více „námi“. Jejich energetické vzorce, naděje a beznaděje, strukturování času, životní scénáře… se začínají podobat těm naším. A nastupuje problém s dárky a se smysluplnou zábavou. Děti, stejně jako každý, jsou dokonalý výpočetní stroj, fungují s bezchybnou logikou. Záleží ovšem, jaká data do nich naťukáte. Pokud nudu a konzumenství, zadělali jste si na Dudleyho Dursleyho, bratrance Harryho Pottera. Budou se prostě snažit znásobit si potěšení dvourozměrným stupňováním téhož požitku, třeba přejídáním nebo dárky (

Vánoce jako zkouška dospělosti

Mám dojem, že je tomu patnáct let, kdy jsem v sobě objevila možnost stát se vyhořelým dospělým. Profesních cílů bylo dosaženo, vztah vyčerpal možnosti expanze do šířky, pod hladinu jsme se raději nedívali, děti ještě nebyly na světě a psala jsem si do šuplíku příběhy, které nebyly ani realistické, ani magické, jen ploché a odtržené od života. A přišly Vánoce, první bez euforií zamilování, bez nadějí na to, že pokračující profesní postup přinese něco nebetyčně převratného nebo že dobudu svět na literárním poli… Zkrátka, nic nám nechybělo. Pamatuji si ostře vyplňování jednotlivých okének vánočního formuláře: cukroví, řetězy, slámové ozdoby, pilování vánočního vzhledu různých zákoutí srubu, ve

Plná náruč života

PLNÁ NÁRUČ ŽIVOTA Muž mě obdaroval kyticí obřích lilií. Zrána, po našem včerejším štědrém večeru. Skvostná, těžká, po cestě z Holandska ještě stále ostře chladivá, náruč květů. Žíhané zvony a zvonky. Drobná, semknutá poupátka, šťavnatě zelená jako mladá rosnička. Zralejší poupata se zardělými tvářičkami. Trumpetky s kouzelně rozevřenými špičkami ve tvaru princeznovské korunky. Do široka rozvité sukně i to, co je v nich. Pestík, lákavý, líbezný, poprášený pylem. Za pár dnů svůdně lepkavý. Srdíčka pestíku. Život, plný, kouzelný, vášnivý, růžovofialový, naducaný pylem, oranžové spousty na tyčinkách, snad kouzlem statické elektřiny, voňavý pudr. Dráždivé i podezřelé hrbolky, výstupky a třepení h

Přebírání viny za pocity druhých

Je to jen vzorec, virus, chyba v programu … Pokud jsme měli maminku (a tatínka), kteří dokázali přebírat zodpovědnost za svou případnou nízkou kapacitu pro zvládání stresu a za své každodenní, menší i větší, retraumatizace (něco spadne, nabíráme zpoždění, dítě nepřijímá s radostí máminu blízkost, dítě mámu přetěžuje…), program „Já můžu za tvé pocity.“ nevznikne … Pokud je máma citlivá a reguluje svou kapacitu pro zvládání života, umí si fázovat úkoly, signalizovat dopředu, co se bude dít, aby se dítě mohlo připravit, signalizovat, že ona sama jde s energií dolů a co by jí pomohlo, interpretovat situace, kdy se něco nepodaří transparentně rozebráním kroků, které k tomu vedly, pokud přebírá zo

Já tě nechápu

Anebo taky: „Já ho nechápu. Chápeš to? Proč to dělá? Jak mi to může dělat? Co na tom má?“ A podobně ... Muž leží na pohovce, obecně má rád horizontální polohu, úplné uvolnění, třeba i několikrát za den To jeho žena se nikdy nemůže zastavit Potřebuje kmitat, mít hlavu zahlcenou množstvím úkolů A možná se na muže zlobí Dost jistě se na něj zlobí ... Ve skutečnosti oba dělají totéž: pokoušejí se dostat svůj vychýlený nervový systém pod kontrolu On si zklidnění spojuje pouze s ulehnutím, bez pohybu Buď spánkem anebo čtením a celkovým zapomněním, vzdálením se V běžném chodu se uvolnit neumí Ona zase dosahuje rovnováhy neustálou aktivitou (zapomnění hledá v „užitečném“ zahlcení) a zlostí (vypouští

Naučený hněv a zhroucení

Kdo se často na druhé zlobí (anebo se zlobí na zvířata nebo věci), se prostě zlobit musí Je to totiž jeden z energetických stavů, který má přednastaven pro určitou úroveň podráždění Je to jako jukebox - zmáčkneš knoflík a zahraje to písničku … Dnešní neurobiologie už ví, že tito lidé mají ve svém mozku a těle významnou „vzpomínku“ na obranu útokem, která byla kdysi zmařena, nebyla dokončena Lidé s převládající úzkostí zase frčí na paměťové stopě zmařeného útěku … Ti dva - rozhněvaný a úzkostný – se určitě aspoň jednou v životě setkají ve významném vztahu Jak jinak, než s partnerem v opačné pozici mohou svůj zautomatizovaný energetický stav žít? … Oba si potřebují uvědomit, že zacyklené, chro

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon