Iveta Havlová

Obvykle píšu o tom, jak důležité je přepisovat v mozku staré paměťové stopy a nahrazovat je tělesně prožívanými vizualizacemi lepšího života Může jít o vizualizace typu, jak by vypadal a CHUTNAL (velmi důležité je mít i tělesný prožitek) můj vlastní porod, kdyby probíhal dobře Nebo jak by vypadala a chutnala péče a výchova, kterou by mi rodiče dávali, kdyby byli zamilovaní, šťastní, plní energie, zralí Jak by vypadaly a chutnaly určité nepříjemné situace z minulosti, včetně n

Vím, trochu provokativní název Je to samozřejmě myšleno tak, že ten, komu daná věc nevadí (třeba „líný“ manžel nebo „marnotratná“ manželka) nebudou nic řešit, nebudou se měnit … Tento textík navazuje na mou odpověď na dotaz v komentářích ke včerejším článku VADÍ MI, JAK ŽIJEŠ Tady je úryvek: „…Problém má ten, komu něco vadí. Ten to musí řešit. Tlakem, ani manipulací se nikdy nic nevyřeší, ne na dlouho. Manželka se musí rozhodnout, jaké kroky udělá sama pro sebe, aby obnovila

Vyslechnuto od klientů a přátel „Vykrajuju to podělaný cukroví, u toho peru jednu pračku za druhou a on zahřívá gauč…“ „Říkám jí, že takhle ne, že tohle se mi nelíbí a ona jen mlčí.“ „Nebere telefon, po většinu času má ztišený zvuk, a co kdyby se něco stalo? To nepochopím!“ „Neodpovídá na sms, možná za den, dva, když se jí uráčí.“ „Spí do 9, zatímco já už od sedmi na nohou!“ „Chodí pozdě.“ „Všechno je na mně.“ „Chce se jen bavit, jako dítě.“ „Utíká do práce, vymlouvá se na pr

Málokdo má rád domácí práce Jednak nás k nim rodiče většinou nepřivedli dostatečně brzy, systematickým a sympatickým způsobem, abychom je začali považovat za běžnou součást života, jednak jsme kultura zaměřená na zábavu, potěšení a kariérní seberealizaci Už od průmyslové revoluce žijeme s tím, že Všední a Rutinní je potřeba minimalizovat … Spolu s široce rozšířeným syndromem oběti, kdy se matka (či oba rodiče) přetěžují, žádají málo a následně předvedou hysterický výstup (jse