Obvykle píšu o tom, jak důležité je přepisovat v mozku staré paměťové stopy a nahrazovat je tělesně prožívanými vizualizacemi lepšího života Může jít o vizualizace typu, jak by vypadal a CHUTNAL (velmi důležité je mít i tělesný prožitek) můj vlastní porod, kdyby probíhal dobře Nebo jak by vypadala a chutnala péče a výchova, kterou by mi rodiče dávali, kdyby byli zamilovaní, šťastní, plní energie, zralí Jak by vypadaly a chutnaly určité nepříjemné situace z minulosti, včetně například úrazů, nehod… kdyby dopadly dobře Kdybych třeba spadl ze schodů na obří, růžový nafukovací bonbón … Ne tak často ale píšu o tom, že tyto nové zápisy si v naší psychice dobře „sednou“ jen v případě, že předtím oš
Vím, trochu provokativní název Je to samozřejmě myšleno tak, že ten, komu daná věc nevadí (třeba „líný“ manžel nebo „marnotratná“ manželka) nebudou nic řešit, nebudou se měnit … Tento textík navazuje na mou odpověď na dotaz v komentářích ke včerejším článku VADÍ MI, JAK ŽIJEŠ Tady je úryvek: „…Problém má ten, komu něco vadí. Ten to musí řešit. Tlakem, ani manipulací se nikdy nic nevyřeší, ne na dlouho. Manželka se musí rozhodnout, jaké kroky udělá sama pro sebe, aby obnovila svůj pocit rovnováhy. Musí situaci brát tak, že manžel zatím pracovat nebude a vyvodit z toho důsledky. Ne trestající, jen obnovující její vnitřní rovnováhu. Může to velmi otřást nejen manželem, ale i samotnou ženou, pro
Vyslechnuto od klientů a přátel „Vykrajuju to podělaný cukroví, u toho peru jednu pračku za druhou a on zahřívá gauč…“ „Říkám jí, že takhle ne, že tohle se mi nelíbí a ona jen mlčí.“ „Nebere telefon, po většinu času má ztišený zvuk, a co kdyby se něco stalo? To nepochopím!“ „Neodpovídá na sms, možná za den, dva, když se jí uráčí.“ „Spí do 9, zatímco já už od sedmi na nohou!“ „Chodí pozdě.“ „Všechno je na mně.“ „Chce se jen bavit, jako dítě.“ „Utíká do práce, vymlouvá se na práci.“ „Pořád se rozčiluje pro nic za nic.“ „Rozbrečí se, když si s ní chci rozumně promluvit.“ „Trucuje.“ „Pije.“ „Myslí jen na jídlo.“ „Myslí jen na sex.“ „Myslí jen na sebe.“ … Druhý nám vadí, vadí, vadí Z našeho úhlu
Málokdo má rád domácí práce Jednak nás k nim rodiče většinou nepřivedli dostatečně brzy, systematickým a sympatickým způsobem, abychom je začali považovat za běžnou součást života, jednak jsme kultura zaměřená na zábavu, potěšení a kariérní seberealizaci Už od průmyslové revoluce žijeme s tím, že Všední a Rutinní je potřeba minimalizovat … Spolu s široce rozšířeným syndromem oběti, kdy se matka (či oba rodiče) přetěžují, žádají málo a následně předvedou hysterický výstup (jsem vaše služka, tvůj život bych chtěla mít…), není divu, že jsme k domácím pracím nejen nepřilnuli, ale trpíme směrem k nim až fóbiemi … Uklízet, nakoupit, uvařit, zašít, vyměnit, opravit – a ne jednorázově a nevšedně, al
