JAK SE PŘESTAT VYHÝBAT OBTÍŽNÝM SITUACÍM

To, čemu se člověk vyhýbá, není konkrétní situace nebo konkrétní člověk, ale určitá TYPOVÁ situace a emoce s ní spojená Je to situace z mého dětství, kde jsem zažil nebo pravidelně zažíval šok nebo bezmoc … Pro tuto situaci nemám ve své vnitřní mapě nástroje pro její zvládnutí Tato situace prostě MUSÍ vždy dopadnout špatně (myslíme si) … Vyhýbáním se ovšem moje kompetence situaci čelit - třeba se o ni jen otřít - dále upadá Pěstuji si FÓBII A fóbie pak ještě lépe startuje šok a zahlcení, pokud danou situaci potkám … Vyhýbání se produkuje ještě větší VYHÝBÁNÍ Nepřipravuji se na zvládnutí dané situace, na možný úspěch už ani nemyslím Nepokouším se růst, hledat nástroje a zdroje, jak situaci zv

Něco pro mně dělá - já to třeba ani nechci - ale pak nemůžu říct ne zase jemu/jí

Zapeklitá, neřešitelná situace? Ne, jen program. Pokud ho máte, vězte, že spousta lidí ne. Jeden můj známý měl strategii přežití Poskytování službiček. Mimo jiné si vedl notýsek s daty narození všech spolupracovníků a nikdy neopomněl pogratulovat, drobný dáreček přinést… Doufal, že sklidí, co zasel. Úroda mu však nevzešla a z padesáti lidí mu na jeho narozeniny popřál jen jeden. Pokud znáte někoho, kdo by se rozdal, dává a pomáhá, je pravděpodobné, že dělá to, co by později chtěl dostat od vás. Anebo se druhý sice neodváží požádat, ale začne se chovat naštvaně nebo ukřivděně. Může se ale stát i to, že druhý prostě dává bez toho, že by žádal zpět. Pokud ovšem takovou alternativu nemáte ve své

JSME JEN TAK ZRALÍ, JAKO BYLI NAŠI RODIČE

Jak na tom byli vaši rodiče? Na stupnici od Vztahově, emočně Zralí – V některých ohledech nezralí – Dospělé děti. Zkuste si udělat malý „dotazník“, namátkou jsem vymyslela tyto body: 1. Rodiče činili děti zodpovědnými za své emoce. Používali mentální konstrukt: Já se zlobím, jsem zraněný/á, vyčerpaný/á…, protože ty… (Takže jste dodnes tímto způsobem manipulovatelní a případně totéž děláte druhým.) 2. Rodiče popírali emoce a potřeby dětí: Nemáš proč brečet… To nic není… Jsi přecitlivělý/á… Co si to dovoluješ zlobit se/odporovat/trucovat/plakat/neodpovědět mi/nedívat se na mně/tohle chtít… (Takže dodnes tlumíte své emoce a potlačujete své potřeby anebo při jejich projevení pociťujete úzkost. A

Zhmotňování přání a cílů - popis tématu a Intenzivní kurz 1. - 5. 10. 2020 v Peci pod Sněžkou

Fáze procesu, obvyklé omyly a jak na to (Popis tématu ve zkratce + intenzivní kurz 1. - 5. 10. 2020) 1) NEVÍM, CO CHCI Jsou lidé, kteří ani „nevědí“, co chtějí. Jejich vnímání sebe a spontánnost byly, nejvíce výchovou, na mnoha úrovních natolik pokrouceny, že vznikl vnitřní chaos. 2) VÍM, CO NECHCI Jsou lidé, kteří věří, že vědí, co chtějí. Jejich vývoj a dozrávání však v rodině neproběhlo tak, jak mělo, a tak je jejich představa o sobě a svých potřebách kusá. Je složená povětšinou spíš ze střípků nechutí. Ve skutečnosti zatím vědí jen o několika věcech, které nechtějí. Ty pak obrátí naruby jako svetr (tedy do druhého extrému, například Nechci chodit každý den do práce, chci mít práci doma.)

Nejnovější články
Archiv
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook App Icon