Iveta Havlová

Zřejmě si myslíš, že spolu máme KONTRAKT, ale není to tak Ten kontrakt je jen v tvé hlavě, tvých mapách, tvých zážitcích z minulosti Nic z toho v našem vztahu neplatí, dokud se na tom výslovně nedohodneme Neplním kontrakt, který neexistuje, o kterém třeba ani nevím nebo se kterým nesouhlasím A ty mě odsuzuješ, jako bych byla viník Jako bychom měli smlouvu, která je po splatnosti, nebo jako bych byla nevolník, který nemá právo nesouhlasit ... Nejsem nástupnická osoba, která a

Možná mám opravdu svým způsobem “pravdu” Možná je moje chování právě v tomhle o něco zralejší než tvoje ALE je moje, ne tvoje ... Nemůžu ti svou konstrukci toho, co je PRO MNĚ správné, tu složitou síť map, motivací, hodnot, která se tvořila mnoho let, vybudovat požadavkem, ať změníš své chování ... Mám dvě možnosti Buď je pro mně tvoje chování tak bolestné, že mě zbavuje síly a kapacity být ve tvé blízkosti úplně anebo v ní být být střízlivě a konstruktivně Pak mi nezbývá, n

Cokoliv říkáš, vnímám jako informaci o tobě (ne o sobě). Pokud cítíš negativní emoce, třeba i vůči mně, soucítím a živě se zajímám o to, jak si je způsobuješ. Pokud cítím negativní emoci k tobě, vnímám ji jako informaci o sobě (ne o tobě). Soucítím se sebou a živě se zajímám o to, čím si ji způsobuji. www.ivetahavlova.cz

To, čemu se člověk vyhýbá, není konkrétní situace nebo konkrétní člověk, ale určitá TYPOVÁ situace a emoce s ní spojená Je to situace z mého dětství, kde jsem zažil nebo pravidelně zažíval šok nebo bezmoc … Pro tuto situaci nemám ve své vnitřní mapě nástroje pro její zvládnutí Tato situace prostě MUSÍ vždy dopadnout špatně (myslíme si) … Vyhýbáním se ovšem moje kompetence situaci čelit - třeba se o ni jen otřít - dále upadá Pěstuji si FÓBII A fóbie pak ještě lépe startuje šok

Zapeklitá, neřešitelná situace? Ne, jen program. Pokud ho máte, vězte, že spousta lidí ne. Jeden můj známý měl strategii přežití Poskytování službiček. Mimo jiné si vedl notýsek s daty narození všech spolupracovníků a nikdy neopomněl pogratulovat, drobný dáreček přinést… Doufal, že sklidí, co zasel. Úroda mu však nevzešla a z padesáti lidí mu na jeho narozeniny popřál jen jeden. Pokud znáte někoho, kdo by se rozdal, dává a pomáhá, je pravděpodobné, že dělá to, co by později c

Jak na tom byli vaši rodiče? Na stupnici od Vztahově, emočně Zralí – V některých ohledech nezralí – Dospělé děti. Zkuste si udělat malý „dotazník“, namátkou jsem vymyslela tyto body: 1. Rodiče činili děti zodpovědnými za své emoce. Používali mentální konstrukt: Já se zlobím, jsem zraněný/á, vyčerpaný/á…, protože ty… (Takže jste dodnes tímto způsobem manipulovatelní a případně totéž děláte druhým.) 2. Rodiče popírali emoce a potřeby dětí: Nemáš proč brečet… To nic není… Jsi př

Fáze procesu, obvyklé omyly a jak na to (Popis tématu ve zkratce + intenzivní kurz 1. - 5. 10. 2020) 1) NEVÍM, CO CHCI Jsou lidé, kteří ani „nevědí“, co chtějí. Jejich vnímání sebe a spontánnost byly, nejvíce výchovou, na mnoha úrovních natolik pokrouceny, že vznikl vnitřní chaos. 2) VÍM, CO NECHCI Jsou lidé, kteří věří, že vědí, co chtějí. Jejich vývoj a dozrávání však v rodině neproběhlo tak, jak mělo, a tak je jejich představa o sobě a svých potřebách kusá. Je složená pově