Iveta Havlová

Teď jsi v šoku, ŽENO, a já si to neuvědomil. Nechávám se svést tím, že vypadáš jako dospělý člověk a chci s Tebou mluvit, argumentovat, vysvětlovat. Přitom sám dobře vím, že to takhle nefunguje. Že právě teď jsou ti tři, čtyři nebo pět let a máš dojem, že jsem Tvoje máma nebo Tvůj táta, kterým na Tobě nezáleží nebo o Tobě smýšlejí špatně. Odpusť, chtěl jsem se ochránit. Taky jsem byl v šoku. PRÁVĚ PROTO, že jsi pro mě tak důležitá, že mi na Tvém mínění záleží. … MUŽI, teď p

Když mě druhý kritizuje, má pocit, že jsem ho zklamal nebo zranil, zachovávám si svůj klid a sebejistotu. Na pocity druhého reaguji s pochopením a láskou. Opouštím strategii přežití, kdy jsem se chránil bojem, vzdálením se nebo sebeponížením. Zůstávám s druhým v kontaktu, prohlubuji kontakt. Mám dostatečně jasnou mysl a dost kompetencí k tomu, abych druhému pomohl cítit se dobře sám v sobě bez mého očernění či ponížení. Zároveň vím, že pokud si v jeho rodině lidé zvedali nála

Přijímám, že i já Ti můžu způsobit špatné pocity a bolest. Přijímám, že pokud je Tvá reakce velmi silná, živí ji něco z Tvé minulosti, nějaké bolavé místečko z dětství. Přijímám, že pokud na Tvé špatné pocity reaguji šokem nebo pocitem viny, pak zcela jistě nebylo mým cílem Ti je způsobit. Jsem ochotná dát si čas být se svým šokem a najít důvody, proč nejsem špatná, proč byl můj úmysl čistý, jen mi chyběly informace nebo dovednosti. Přesto jsem ochotná cítit, že jsi pro mě dů

Když jsem byl malý, nikdo se mě neptal: Jak se cítíš? (pokud jsem zrovna nebyl nemocný) Od chvíle, co jsem se naučil chodit, už mě nikdo nedržel za ruku. (pokud zrovna nechtěl, abych šel rychleji) Když už jsem uměl mluvit, nikdo se mě neptal: Co si o tom myslíš? Jaký máš názor? (když jsem ho vyjádřil sám a byl jiný než jejich, umlčeli mě nebo přemlouvali) Když se mi něco nelíbilo, byl jsem špatný. Když se jim něco nelíbilo, byl jsem špatný. Pozornost jsem měl, jen když bylo

Když se mnou nesouhlasíš nebo mě kritizuješ, ukazuješ mi, že byly porušeny tvoje hodnoty. Ukazuješ mi sám sebe. Když jsem zrovna na výši a reaguju pochopením a zvídavostí, vytvářím mezi námi spojení. Tvoje zjitřené emoce následované mým přijetím jsou nejrychlejší cestou do Tvého nitra. Ve chvílích, kdy jsem zralá, vnímám tvá slova jako informaci o Tobě, ne o sobě, a Tvůj nesouhlas a kritika nás sbližují. Když na výši nejsem, když momentálně poklesne moje sebevědomí, jsem scho

(pokud zatím nemám vybudovánu sílu a psychickou odolnost) V kontaktu s tvou agresí je mým cílem zůstat v klidu, ve svém středu, nereagovat ze své dětské části. Ujistím tě, že chápu, že tohle je tvůj projev a zároveň ti řeknu, že se o sebe potřebuji v takových chvílích postarat, protože s takovým typem projevu nedokážu být. Možná půjdu vedle do místnosti, možná ven. Prozatím tě ujistím, že se vrátím, že náš vztah trvá. Možná se budou mé pobyty venku prodlužovat. Možná nakonec

Mám právo cítit, co cítím. Mám právo potřebovat, co potřebuji. Mám právo své záměry a prosby vznášet důstojně, bez shazování se, sebeponižování, chudinkování. Mám právo být někdy nelogická nebo nekonzistentní – to vše je výrazem protichůdných tendencí ve mně, jejichž rozsah zatím nedohlédnu. Mapka zapojení různých drátků ve mně je předmětem intenzivního zkoumání. :) Mám právo nesplnit slib, když se vynoří jiná moje akutní potřeba, jejíž intenzita mě smete. Počítám s tím, že m

Jsem například jako máma, která věci neřeší a vyčkává, jako by se situace měla změnit sama od sebe? Jsem jako táta, který je plný tlaků z dětství, předpokládá odmítnutí, a tak si neříká napřímo o to, co potřebuje a jen ventiluje svou frustraci? Jsem jako máma, která věří, že když bude hodná, budou ji mít ostatní rádi? Jsem jako táta, který věří, že silný vyhrává a slabý prohrává a může si za to sám? Jsem jako máma, která si neumí přiznat, že něco potřebuje, že ani neví co neb