Druhý má vědět, co potřebuji (co je slušné, normální)
O jedné z nejčastějších dětských strategií přežití, kterými si sabotujeme život. www.ivetahavlova.cz
O moci a bezmoci
Myslíme si, že slabí zažívají bezmoc a silní prožívají svou sílu. Myslíme si, že dítě je bezmocné a máma mocná. Nevíme, že jak silný, tak slabý cítí bezmoc. Možná jen tušíme, že pocit moci či bezmoci závisí od kvality cílů. Pokud chceme druhého ovládnout, přijde bezmoc. Druhý, dokonce ani dítě, není nikdy zcela pod tvou kontrolou. Vyčerpaný a jako štvanec se cítí ten, kdo uvěřil, že druhého je potřeba přetlačit. Bezmoc zná ten, kdo se nenaučil plachtit na vlnách kontaktu s dr
Domluvte se se svou projekcí mámy
Náš vztah k mámě je vzorem pro naše další nejbližší vztahy. Je to nejdelší vztah našeho života, a kromě explicitních vzpomínek do něj patří i spolubytí s maminkou z doby, kterou si nemůžeme pamatovat. Patří sem zahnízďování do máminy dělohy: strnulé, stažené, chladné anebo uvolněné, měkké, teplé. Patří sem taky plynutí našeho života v děloze: v děloze zaplavené stresovými hormony anebo láskou, klidem, oxytocinem, serotoninem. Patří sem taky porod a poporodní fáze, kdy podvědo
Radosti
To prachové, měkoučké křup, když vyběhnete bosi do čerstvého sněhu. Ten pocit, jako když bouchne šampaňské - to když odcházíte do města a syn vyrazí z pokojíčku a skočí vám do náruče se slovy Ještě jsem se nerozloučil dost! Když píšete u francouzského okna s výhledem do zasněžené zahrady a přijde vás, jako každý den, pozdravit sousedovic kocour Flíček. Jen takhle jednou ráno, ale během dne na sebe ještě mockrát lehce kývnete, když projde kolem na kocouřích pochůzkách. Když se
Proč naše mámy neumí pochopit, za co se na ně zlobíme
To, co pro nás dělaly z lásky To, čím se pro nás vyčerpávaly To, co pro nás obětovaly To, co si s námi užily To, jak na nás myslely To, jak nás ochraňovaly To, jak se o nás strachovaly To, jak o nás pečovaly To, co si pro nás přály To, jak jsme byli jejich smyslem To, co cítily, když přišly na školní besídku To, co cítily u srdce, když se dívaly, jak spíme TO SI PAMATUJÍ, TO DĚLALY VĚDOMĚ, TO TVOŘÍ JEJICH VZPOMÍNKY A SEBEOBRAZ To, jak jsme se cítili, když nám nerozuměly když
Když právě nemám problém, jsem dobrák
Nevědomý člověk si myslí, že je dobrák. Ztotožňuje se jen s momenty, kdy se cítí dobře a kdy má tedy dobrou vůli mluvit a konat laskavě. Momenty, kdy se naopak cítí ukřivděn nebo rozezlen a má chuť druhého nenávidět, odstrkovat nebo trestat nepovažuje za součást své osobnosti. Věří, že tyto pocity do něj implantoval druhý svým chováním. ... Tyto pocity mu nepatří, může za ně druhý! Může za ně někdo jiný, člověk, zvíře, společnost, politika, morálka doby, počasí, úroveň služeb
Jak jsme v naší rodině vynalézali kolo (aneb co nám předchozí generace nepředaly)
MLADÉ MÁMY Narodila jsem se mamince nečekaně v jejích osmnácti letech, maminka babičce tuším ještě o rok dříve, taky neplánovaně. No a babička prababičce snad v šestnácti, ta otěhotněla přímo šokem… Tatínkové v našem rodu (z máminy strany) buď nejsou k mání vůbec anebo po nějakém čase zmizí. A tak byly ty mladičké dívenky na všechno samy, a navíc kolem nich poletoval deštík jakéhosi zahanbení. Cejch černých ovcí, pozůstatek křesťanské výchovy. ÚNAVA A STRES Nebyl čas, ani ene
Řekněme "ano" plynutí života
Pokud naši rodiče neuměli řešit své životní a vztahové situace, jsme na takový stav zvyklí. Máme návyk na zacyklení. Je pro nás normální, že se nikdy nic nevyřeší. Stále znovu opakujeme vzorce svých rodičů i ty své: hádky, ukřivděnost, vzdor, touhu po pomstě, bezmoc, poslušnost, toužení po ideálu, chvilkové útěky k dočerpání energie a znovu hup do zacyklení. … Jakmile nám někdo ukáže, že navzdory vzbouřeným emocím se věci dají řešit dohodou, že mohou mít smírné a dobré zakonč
