Uspokojování potřeb: Princip přepínání
Obvyklý omyl: Nemůžu být spokojený ty i já … V dětství se naučíme, že když jsou moje a máminy potřeby v rozporu: Buď udělám, co chce máma a trpím anebo máma vyhoví mně a trpí … Nevíme, že tento princip byl jen důsledkem zkratovité komunikace a nedozrálé osobnosti našich rodičů Tam, kde se nerozklíčovávají pocity, hluboko uložené potřeby, křivdy a motivace jednotlivých členů domácnosti, není dost informací a možností, jak najít variantu, která je uspokojivá pro všechny Vypadá
Emoční zanedbávání
Existují rodiče, kteří svým dětem zajistí cokoliv na materiální úrovni, nemají však psychickou výbavu na zajištění nehmatatelných potřeb … Abychom nešli do extrému, vezměme si rodiče, kteří jsou vřelí, umějí vyjádřit city, co však neumějí, je PEČOVAT O EMOCE … Neumějí VYSVĚTLOVAT (že emoce vznikají samy od sebe a každá má svůj dobrý důvod.) ZRCADLIT (Teď se asi zlobíš.) VALIDIZOVAT (Zlobíš se určitě z dobrého důvodu.) PTÁT SE A NASLOUCHAT (Stalo se něco? Možná se to týká mně.
Vzorec "Dělá mi to naschvál"
Trauma má ten efekt, že od druhého čekáte to nejhorší Učíme se to, velmi bolestně, v dětství … Dítě se snaží, seč může, aby byli rodiče spokojení, přesto si jeho traumatizovaní rodiče téměř vždy najdou něco, co s dítětem není v pořádku Dítě neví, že je to princip traumatu - že v něm rodič, očima traumatu, vidí špatné úmysly, že si myslí, že mu dítě věci dělá naschvál … A tak, protože ono ví, že nemá špatné úmysly, že nic nedělá naschvál, si postupně, ono samo, začne myslet, ž
Žijeme s projevy druhého, ne jeho podstatou
V rodinách, které v předchozích generacích
prošly velkou zátěží,
lidé nevědí nebo neumějí procítit,
že druhý člověk má své nitro,
že je víc než jeho vnější projevy
…
Pokud se takový člověk stane rodičem,
neřeší „vnitřek“, ale jen projevy
Každý projev dítěte má pevně zařazený
pod plochou NÁLEPKU:
jsi líný, hloupý, přecitlivělý, chytrý, uplakánek
a k nálepce je přiřazená AUTOPILOTNÍ REAKCE:
Dělej… Nebreč… Poraď si sám… Nepřeháněj
…
Takový rodič neví, že jeden projev
může mít
Touha být jiný než rodiče (vývoj vědomí versus vývoj podvědomí)
Když mladý dospělý odejde ze svého rodného domu, ve kterém nebyl šťastný a proti kterému se vymezuje, pustí se do hledání sebe sama Studuje, a přitom v šoku zjišťuje, co všechno bývalo mohlo být jinak a o kolik lepší startovní podmínky do života by měl … Začne se zlobit … Čte si, chodí k terapeutovi, povídá si s podobně smýšlejícími lidmi a zlobí se čím dál víc … Na teoretické úrovni tento člověk roste Získává mnoho informací o tom, jak vypadá zralé rodičovství, zralá rodina
Odpuštění je výrazem zralosti
Odpuštění je protipólem odsudku Odsudek a odpuštění tvoří dvojici Kdo dokáže vytvořit ve své nervové soustavě rovnováhu bez odsudku a odpojení se od druhého, nepotřebuje odpouštět Kdo je spokojen s tím, že je od druhého a všech, kteří mu tohoto člověka připomínají, odpojen, také nepotřebuje odpouštět … Kdo se ale chce s druhými v lásce propojit, potřebuje vzorec vytváření rovnováhy skrz odsudek opustit … Dokud nemáme mentální mapy zralého člověka, dokud nedokážeme pochopit ce