Iveta Havlová

Nová partnerka nebo partner rodiče, který v první fázi sbližování se má zájem o vše, co ho k novému druhovi připoutá, se vypne k výkonu a s dítětem mluví, hraje si s ním, projevuje zájem … Pokud však je tento člověk nezralý, energie mu dojde a v okamžiku, kdy má vztah už jistý, vypustí vše, co je nadbytečné, co se bezprostředně netýká sycení jeho nezralé dětské složky „mámou“, tedy novým partnerem … Dítě nedokáže tuto dynamiku pochopit a dojde k závěru, že není zajímavé Progr

Představme si, že se do nezralého svazku narodí dítě Partneři jsou energeticky nedovyživení a denně bojují se svými programy, které se týkají hanby, viny, strachu, malé sebeúcty, přetíženosti, osamění, přehlížení, nedostatku podpory, nedostatku lásky, bezvýchodnosti… … Máma je pak jako bez života, snaží se jen nějak přežít Pokud její programy neumožňují využít jako zdroj podpory partnera, zaměří se v určité míře energeticky na dítě … Jak dítě roste, je stále zřetelnější, že

Důležitík škrobeně dosedl do křesílka z trávy a proutí a rozhlédl se. Prostinčin domeček měl až příliš hobití ráz, staromódní obliny, nabílená hlína. Nebylo tu vzorně uklizeno. Jako by snad paní domu nečekala dlouho domluvenou návštěvu. Sušák s prádlem, hřebínek na stole, jablka v misce asymetricky. Důležitík by nikdy tyto detaily neopominul. Všechno by posbíral anebo alespoň shrnul, odklidil z dohledu, vyhladil k dokonalosti… A ještě ty kočky! Zavoněl čaj z jablíčka a skořic

„Jsi moje dítě, chlapečku, i když už vrháš delší stín a děláš větší stopy než já,“ řekla máma Zlatuška a trochu si stoupla na špičky. Rodinka kosů jí skoro pod nosem rozhrabávala hnojíček na kompost a vytahovala žížaly, dnes to ale neviděla. „Jsi moje skoro už dospělé dítě, a tak mi musíš odporovat,“ pokračovala s rozechvěním, nějaká horkost se jí rozlévala hrudí, „protože až tou třenicí se ujistíš, že jsem nad tebou nevynesla ortel nebo rozkaz, že si jen povídáme a hledáme,

Nejlepší řešení problému nikdy nespočívá v OMEZENÍ se (například čekání, nečinné doufání, potlačování se, hořké smíření se s daností, umenšování se, ústup ze svých potřeb…), ale v EXPANZI (lepší pochopení situace, sebe, druhého, komunikace, hledání alternativ, postarání se o sebe…) Iveta www.ivetahavlova.cz

Byl den jako z medu. Zahrada bzučela a vrněla tichou odpolední spokojeností. Na drobných stvolech jetelu v chládku pod houpačkou dováděly luční vílečky. Zaskřípěla branka a bouchly vchodové dveře. Rozběhla se do domu. „Nepleť se mi tu,“ hartusil Zásluháček. „Nevidíš, že jsem přinesl nákup?“ Stála a popotahovala si náušnici z třešní. „A co ten talíř na lince, kam si to mám položit?“ kabonil se Zásluháček. „Je den jako z medu,“ řekla omluvně. „Já se tady honím a za to si něco z

STUD: Stydím se, že ti vadím. VINA: Cítím vinu, že ti vadím. APATIE: Když ti vadím, propadám do apatie. SMUTEK: Jsem smutný, že ti vadím. STRACH: Bojím se, že ti vadím. TOUHA: Toužím nevadit ti. HNĚV: Zlobím se, že ti vadím. FALEŠNÁ PÝCHA: Pohrdám tebou, když ti vadím. …………….. ODVAHA: Dokážu snést pocit, že ti vadím. NEUTRALITA: Neutrálně zkoumám, proč ti vadím. OCHOTA: Jsem ochoten vidět, že máš dobré důvody, proč ti vadím. PŘIJETÍ: Přijímám, že ti vadím. ROZUM: Rozumím tomu