Dospělost v každodennostech
Možná to znáte - kam se jen podíváte,
tam záležitosti vašeho života volají:
„Umyj mě, oprav mě, zašij mě, dopiš mě,
odevzdej mě, zavolej, zařiď, zaplať...!“
A my se snažíme alespoň o pár okamžiků
oddálit tu chvíli, kdy budeme muset udělat,
co je třeba
…
Můžou to být dokonce úkoly,
na které jsme se těšili,
ale když dojde na věc samu, cosi se pokazí
Tělo váží půl tuny a neumí si představit
cestu na poštu
Nechuť je královnou večera i rána
a jakýsi hlas uvnitř volá: Svobodu!
…
Není to žádná záhada, ani vada
lidského charakteru
Nechuť dělat věci, které tvoří váš život,
je, jak jinak, pozůstatkem nevhodné výchovy
…
Rodiče mohou dětem například ukládat úkoly,
na které ještě nejsou zralé a které jsou pro ně
velkou zátěží
(například desetiletý syn má posekat a shrabat
celou zahradu)
Anebo očekávat perfektní splnění úkolů,
aniž dětem dostatečně a několikrát předvedli
„technologický postup“
Mohou také necitlivým vynucováním dělby práce
zošklivit potomkům cokoliv, co souvisí
s údržbou domova a znemožnit jim pochopení,
co je solidarita a spolupráce
A zesměšňováním drobných neúspěchů
či hecováním k výkonům, na které dítě nemá,
dítěti zošklivíte dokonce i volnočasové aktivity
…
V této krajině dětství se pak často zrodí pocit,
že nemohu nikdy uspět, že život je příliš
nepochopitelný, nespravedlivý a těžký
A také touha sabotovat úkoly, všechny,
i ty, které si jednou uložím sám
…
Výsledek všichni známe
Únava, ospalost, nezájem, netrpělivost,
touha být někde jinde, prokrastinace,
odbývání úkolů, nekonečné odklady,
dokonce nemožnost přimět se k odchodu z domu,
tíha v těle, obrovský výdej energie i na drobnosti
…
V našem těle jsou totiž všechny ty staré, odbyté
situace z dětství uloženy, spolu se záznamem toho,
jak jsme kdysi situací prošli
Luxování, odchod do školy (dnes do práce), psaní
domácích úkolů (dnes třeba pracovních zpráv)… je
kdesi v nás uloženo i se všemi našimi tehdejšími pocity:
nechutí, odporem, bezmocným vztekem,
pocity nespravedlnosti, dojmem obrovské náročnosti,
s myšlenkou Jsem na všechno sám, strachem,
rebelií, tendencemi k sabotáži, tíhou v těle,
tlakem na prsou, pocitem, že to nevydržím…
…
Tento dětský program (scénář traumatu) je
jeden z nejtěžších k postupnému přepsání
Jednak proto, že si často vůbec neuvědomujeme,
že nejde o naši povahu a že normální je
dělat věci s lehkostí
A potom také proto, že tento stav není výsledkem
jednorázového traumatu, nějakého šoku,
na který by bylo možné si posvítit
Tento stav vznikal a upevňoval se den po dni
celé naše dětství, jde o vývojové trauma
či prostě chyby ve výchově
…
Přitom je náprava tohoto škodlivého vzorce
jedním z nejdůležitějších předpokladů
pro šťastný život
…
Není to ale jednoduchý úkol
Ve své práci vidím, že v klubíčku této
strategie přežití je namotáno kdeco
Dokonce už způsob vedení porodu
Lidé, kteří například přišli na svět
uměle, předčasně, vyvolaným porodem,
zažili už de facto v tomto okamžiku
své první necitlivé popohánění
Dokud jsem tyto věci neviděla v regresích
na vlastní oči, nevěřila bych tomu
Nevěřila bych, že už tehdy vznikají
v implicitních knihovnách těla a mozku
fixní šokové reakce na jakékoliv budoucí
popohánění, časové termíny, nevyžádané rady
…
Ve své praxi ale zároveň vidím doslova zázraky
Když „přepíšeme“ v mysli i těle obraz porodu
a pak nějakou dobu pracujeme s konceptem
ideálních (transformovaných) rodičů, kteří
jsou dítěti oporou a jemně dávkují jeho vývoj,
najednou se začíná z hloubky měnit
přístup člověka k denním úkolům i radostem
…
Člověk pak vnímá svou kompetenci i svobodu
a při pohledu na věci, které je potřeba udělat,
už neúpí „Musím, ach ne.“, ale přisvědčuje
„Tohle chci, tohle je můj život.“
…
Kdo to nezažil, bude číst jen suchá slova,
která možná dávají smysl, ale
nijak závratně nepomáhají
Kdo ale už poznal, jaké to je,
jít se psem na veterinu, i když se to nehodí
anebo uklidit celý dům, ne proto,
že mu to uložil partner anebo jeho těžký úděl,
ale protože tím radostně naplňuje svůj krásný život,
ví, o čem mluvím
Jak je krásné zažívat pocit kompetentnosti,
svobodu a lehkost dospělosti
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz
Komentáře