NEJSI JAKO JÁ, DÍKY BOHU

Není jiného "hříchu",

než že druhý není já.

Že mu v těch nejmíň očekávaných chvílích

vyhovuje nebo mu dokonce dělá radost to, co mně bolí.

I jen přítomnost plaché matky, když potřebuju,

aby mě uměla sebevědomě obejmout, pohladit,

bolí.

Přítomnost extrovertní partnerky (partnera), po dlouhé hodiny,

když kontakt vydržím jen půl hodiny

a pak už potřebuju čerpat energii a klid

četbou nebo soustředěnou prací,

bolí.

Tyto odlišnosti v potřebách můžou být tak velké,

že mě chování a hodnoty druhého přímo odpuzují

nebo alespoň silně popuzují.

A já mám zase potřeby/hodnoty, které odpuzují jeho,

protože jsou v přirozeném protikladu.

Není jiného "hříchu" a nepříjemnosti,

že druzí jsou na mnoho způsobů

jiní než já.

A zároveň není většího dobra...

... než když nejsme na víření stojatých vod

jen sami a pořád je co dělat, vyvažovat a růst

k obsáhnutí všech barev života.

Tisíc projektů a koníčků nevyváží

hloubku, pestrost a dynamiku

několika blízkých, autentických vztahů.

A stovky hypotéz a obranných strategií

se můžou jít schovat

oproti prostému:

Chceš mi říct, jak se cítíš a co bys potřeboval?

Já se teď mám takhle.

Iveta

Nejnovější příspěvky