O smrti

31/08/2016

"Chtěli byste poznat tajemství smrti. Ale jak ho můžete nalézt, jestliže nehledáte v srdci života?" 
Kahlil Gibran

 

Ve zpětné perspektivě se často příčina smrti člověka zdá být logickou pointou, vyústěním příběhu, který byl napsán už v jeho dětství. A také pokusem odkrýt pravdu.

 

To, jak žijeme, vnímáme sami sebe, lidi, svého partnera... záleží pouze a zcela na našich minulých zážitcích. Všichni žijeme především uvnitř sebe a v minulosti. V labyrintu uliček svých traumat. Od bolestného vnímání potlačených impulzů, vzpomínek, dětských emocí... nás má uchránit intelekt. Ale to, co vytěsňujeme, se uvnitř v tichosti stává aktivnějším a nutně potřebuje najít svůj vnější výraz... Přicházejí rány osudu a někdy i smrtelná nemoc.

 

„Něco jí našli na plicích a do měsíce byla pryč, matka malých dětí...“

„Objevili mu nádor v žaludku, už mu nebylo pomoci. Takový mladý člověk. Zemřel příliš brzy.“

Hrajeme své role dobře, příliš dobře. Poslušná holčička a pak vzorná matka malých dětí, vždy usměvavá, uvnitř se dusí... Advokát, v prestižní, dravé, advokátní kanceláři, útroby trvale stažené soutěživostí, kterou mu kdysi implantovali rodiče, protože jen když vynikal, získal jejich pozornost.

Chronické emoce, chronické napětí v těle, v orgánech. Naučené, už podvědomé, znecitlivování se v mnoha denních situacích, jako ochrana před psychickou bolestí. Potlačování impulzů, strach žít svou pravdu. Obrovská únava. Zacyklení, bezmoc, beznaděj. Nevíme, proč jsme se ocitli tam, kde jsme a jak z toho ven. Bezmoc a nemoc jdou ruku v ruce. Nemoc nikdy nepřijde nelogicky nebo příliš brzy. Přijde přesně v pravý čas.

 

Jen občas jsme schopni rozmotat nitky příběhu a pochopit, jak tělo a psychika tančí „tělo na tělo“. Milenec řekne své nové známosti pár příkrých slov a žena si ještě téhož dne vymkne kotník... Nebo vyjdou najevo jisté stresující okolnosti a ženu, úporně a nepochopitelně, okamžitě rozbolí rameno nebo pata. To jsou akutní „úrazy“. Chronické stavy naproti tomu nepozorovaně bobtnají uvnitř a stejně pomalu uvnitř roste napětí nebo cizorodý tvar, který nebyl projeven a žit „venku“.

A jednoho dne se míra naplní a to, co je skryté, přemůže fasádu ovládanou vůlí. Rozpor mezi vnitřním a vnějším, ono skrývané tajemství dávné dětské bezmoci se projeví sérií zápalů plic, epileptických záchvatů anebo prasklou cévkou v mozku. Tím se odkryje pravda a dojde k uvolnění.

Vím, že se pouštím na tenký led...ale myslím si, že dokud člověk vnitřně věří, že existuje východisko ze zacyklení, že je cesta ven a k dalšímu růstu (vývoji a expanzi), pak se člověk uzdraví. V opačném případě k uzdravení chybí důvod.

 

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články