Fáze zrání

Jeden můj kamarád

se právě dostal z fáze

„Proč jsou lidi takoví? Proč mi to dělají?“

do fáze

„To si na mně nikdo nebude dovolovat!“

Je popudlivý, vybuchuje

Je to nezbytná fáze

Potřebuje dosáhnout na svou agresi,

bez výčitek si sáhnout na svou sílu

...

Zatímco v předchozím období

byl „s lidmi“, za každou cenu,

teď je „proti lidem“, za každou cenu

V prvním období změny

je většinou těžké

nejít do opačného extrému

Dítě, které vstupuje do puberty

také nevyskočí z mamánka

rovnou do moudrosti a klidu stařešiny

...

Obě období mají jedno společné

Jak ve svém submisivním tanečku,

tak teď ve své revoltě

je jeho pohled selektivně zaměřen

na vnímání křivd

A, jak všichni víme,

své trýznitele, narušitele

si tímto způsobem pěstujeme

jako v pěstírně

Co očekáváš, to se ti děje

Všechna ta drobná sebepošlapávající gesta,

malá zavazání, trhliny v konzistenci projevu

zvou

...

Protože je zároveň od dětství,

které proběhlo v cholerické atmosféře,

nastaven v módu „směrem k lidem“,

tudíž oceňuje harmonii a vyhýbání se konfliktům,

nemůže si svou nynější fázi

ani úplně užít

Svých nejvnitřnějších motivů, směřování,

kolem kterého se léty nastavěly odpovídající hodnoty,

se těžko zbavujeme

A v tomto případě ani není důvod

...

Touží po harmonii a klidu

a právě proto musí být ochoten

snést období zhoršených vztahů a vnějšího neklidu

Až si potvrdí, že je schopen se ubránit,

že je dokonce schopen útočit a „vyhrát“,

může se, posílen, vrátit

ke klidu a tichu

Ale bude to silné ticho

A ten klid nebude jen vnější,

ale hluboce prožitý

Kdykoliv na něj někdo „zaútočí“,

nebude cítit křivdu (tedy slabost)

Namísto toho mu bleskově projede hlavou,

že by mohl oplatit stejným a vyhrát

... ale že to nechce udělat

A, věřte mi,

už na něj vlastně ani nikdo

útočit nebude ☺