Paradox ideálního partnera

Dokud jdeme životem jako dospělý,

který nedozrál

a je stále malým klukem nebo holkou,

nehledáme partnera, ale mámu a tátu

Partner by nás měl milovat víc než svůj život,

bezpodmínečně a slepě jako maminka

Měl by o nás pečovat a většinu svého času

trávit telepatickým hloubáním o našich potřebách

Zároveň by měl být milujícím otcem,

který je na nás hrdý a podporuje nás

Můžeme udělat COKOLIV,

ale táta tu vždy bude,

zachytí nás, bude při nás stát

...

Tolik nároků

Tolik tlaku na partnera

A tolik nevyhnutelného zklamání

...

Navíc se nám ten ideál

někde v zákrutech mozku

často nekontrolovatelně mísí

se vzorem muže a ženy,

jak je známe z rodiny

S obrazem našich skutečných rodičů

Například nedostupných, hysterických, necitlivých,

nespolehlivých, tvrdých, přehnaně autoritativních

A k dovršení všeho, jsou jejich vlastnosti

volně přenositelné

- například máminy vlastnosti,

klidně na mé budoucí partnery, muže

Jde tu nejen o vzory mužskosti či ženskosti,

ale i o komunikační vzory obecně

- o způsob zacházení s druhým,

způsob, jakým mi je či není věnována pozornost

...

A tak kolem projde spousta

skoro ideálních partnerů,

ale mozek a srdce se nesepnou

...protože tihle jedinci nenesou znaky muže a ženy,

jak je mám zakódovány z dětství

A pak se náhle – páni! - objeví chladná královnička,

zábavná, se skonem k dramatičnosti

(později je z toho hysterie),

nespolehlivá,

zavřená ve svém egocentrickém vesmíru

... a je z toho LOVE

...

Takže máme doma včelí královnu,

kterou obletuje spousta dalších čmeláků

Vajíčka nenese (a pokud nějaké snese,

stokrát nám ho omlátí o hlavu)

Do pláství odhazuje špinavé prádélko

Nad pylem, který jsme celý měsíc pilně sbírali

ohrnuje nosánek

... a my, přesně v duchu logiky

touhy po ideálních rodičích

vyrukujeme, alespoň v duchu,

se svým přáním,

aby byla TAHLE včelka

naším ideálním tátou a mámou

...

Touha po ideálu

je tím silnější,

"čím méně ideální"

byli mí rodiče

Čím méně mí rodiče

uspokojovali moje potřeby,

tím více jich k uspokojení

zbývá na partnera

JENŽE

Jak je má uspokojit partner,

který je obrazem

mých skutečných

„neideálních“ rodičů?

No paradox

:)