"Tvé problémy mě obtěžují"

Celý život člověka, jehož psychika

je poznamenaná traumaty a citovými deficity,

je úprk v běžecké stopě,

jehož jedna kolej se jmenuje TOUHA

a druhá ODPOR

Touha po tom, čeho bylo málo

A odpor buď k tomu, čeho bylo příliš

anebo k tomu, co způsobilo,

že něčeho žádoucího bylo málo

...

Jednou z nejčastějších příčin,

proč bylo něčeho málo

(vřelosti, pozornosti, porozumění)

byly vlastní problémy matky

Matka měla problémy

se svou matkou, otcem, s manželem

anebo už byla od skutečných témat

odpojená

a namísto nich se obírala svým zdravím,

hledala naplnění v kariéře,

anebo usilovně uklízela a

pomáhala příbuzným

Na dítě prostor neměla

Někdy si dokonce z dítěte udělala

svého důvěrníka, který měl naslouchat,

chápat, konejšit

Pro problémy a potřeby dítěte

nezbylo místo,

vždy byly druhořadé,

méně závažné

(„Jaké ty můžeš mít problémy,

to já mám problémy!“)

...

Jaký div, že

v našich partnerských vztazích

často nesnášíme nemohoucnost partnera

(s výjimkou kovaných „záchranců“)

Jako bychom zapomněli na své vlastní

pocity z dětství, jaké to je

nebýt citlivě vyslyšen

Máme zlost, že se náš partner

ve svých problémech příliš patlá,

protože pak (očekáváme)

nebude mít čas na nás

Stačí náznak podobnosti s dětstvím

a už vidíme celý příběh,

dovedený do absurdních rozměrů

Cítíme, že jsme na všechno sami,

úplně sami

Proč si muž musí

po návratu z práce

pustit televizi a zírat na ČT24

anebo na nějaký obskurní turnaj v golfu?

Když já...

Někdy nám může připadat sobecké,

dokonce i jen když partner ulehne s angínou

a po třech dnech už obcházíme kolem,

prázdní a vyčerpaní (vlastními deficity)

a říkáme si, že už by taky mohl vstát,

že to přehání

a že nám to snad dělá naschvál

...

Znovu platí obecné:

Čím více nenaplněných vývojových potřeb,

tím víc nároků na partnera...

V dospělosti totiž vidíme rodiče

v partnerovi

a toužíme, aby on, jen a jen on,

naše dětské deficity uspokojil

Jak si dovoluje

řešit své problémy

a zanedbávat naše potřeby!

...

Jediná možnost, jak z toho ven

je poznat svou minulost

a vzorce a očekávání

z nich plynoucí

Svěřit se partnerovi,

svěřit se navzájem

Zasmějte se společně

sami sobě

a hledejte, pro začátek,

- než to začne jít samo -

způsob, jak navozovat rovnováhu

„Chvilka pro tebe“ a

„Chvilka pro mně“

Protože, ruku na srdce,

ti, kteří řevní na náplň

nebo problémy partnera,

bývají zároveň lidmi, kteří

si neumějí

naplno a hezky

říct o to,

co potřebují