Na co se zaměřit v partnerském vztahu

NA CO SE ZAMĚŘIT V PARTNERSKÉM VZTAHU

Když ke mně přijde člověk

s problémy v partnerském vztahu,

většinou chce řešit tyto záležitosti,

přibližně v následujícím pořadí:

1) Jak nebýt opuštěn

2) Jak se vyrovnat s opuštěním

3) Opustit – ano či ne

4) Jak způsobit, aby partner něco dělal, nedělal nebo pochopil

5) Že nemá s partnerem společné zájmy a jak nějaké najít

A teprve pak někdy přijde na řadu

6) Mé chování ve vztahu

A občas, ne vždy

7) Můj vlastní život

...

Body 1), 2) a 3)

Začněme opuštěním

Už slovo samotné sugeruje existenci

bezmocného subjektu,

ke kterému máme jakýsi morální závazek

a který jsme přesto jednoho dne odložili

(třeba dítě nebo svou zemi)

Už slovo opuštění, podle mně,

stačí k tomu, abychom si uvědomili,

jak nezralí vstupujeme do partnerských vztahů,

jak své partnery vnímáme jako rodiče,

a to nejsilněji právě v okamžiku rozchodu

Odcházející málokdy řekne „Opustil jsem ji.“

... řekne „Rozhodl jsem se odejít, rozejít se.“

Jeho partner však v této chvíli

regreduje do pozice dítěte a zoufá si:

„Opustil mě.“

Cítí se zrazený, bezmocný, slabý

...

Často ony tahy a tlaky,

které se člověk snaží řešit opuštěním

anebo snahou nebýt opuštěn,

jsou jen projevem něčeho hlubšího

Zkráceně bychom to mohli vyjádřit

jako neschopnost

být příliš blízko

(kvůli nesnesitelným tlakům v dětství)

anebo naopak neschopnost

umožnit mezi sebou a partnerem prostor

(kvůli nesnesitelné osamělosti v dětství)

Důvody, které odcházející uvádí

pak nebývají ty pravé,

byť on sám si to neuvědomuje

A touha opouštěného zase nesouvisí

s daným partnerem, ale je vyjádřením

hluboko uložených

dětských strachů deficitů a strachů

...

Bod 4)

Jak způsobit, aby partner něco dělal nebo pochopil

Toto je cíl, jehož realizace

není pod naší kontrolou,

ať se budeme snažit jakkoliv

Velká část toho, jak se partner chová,

zákonitě (téměř ve fyzikálním smyslu)

vychází z toho, jak se chovám já

Je výslednicí všech sil mezi námi

Snaha ovlivnit chování partnera

je snahou dítěte uspokojit se přes rodiče

Potřebuji se zaměřovat na to, co chci

a jak si to zajistím svým jednáním já sám

Pokud na to nejsem připraven,

pokud toužím uspokojit své dětské já

v některých jednotlivostech

skrz druhého,

musím si o to poctivě a pokorně říct

anebo hledat uspokojení u jiného člověka

Partner je, jaký je

...

Bod 5)

Společné zájmy,

zvlášť pokud se týkají nějaké vášně

oddělené od skutečného života

(sběratelství, cestování, sporty),

jsou podle mně přeceňovaným prvkem vztahu

Touha prožívat to a ono právě a jen s partnerem,

touha, aby se díval, aby chválil,

je pozůstatkem dětského „Dívej se na mně, mami“

Muž a žena jsou spolu kvůli blízkosti,

fyzické a psychické,

příjemnu, které nám společný život přináší

Čím příjemněji nám spolu je,

tím víc času chceme spolu trávit

A příjemně spolu nám může být tehdy,

pokud je mi nejdřív příjemně

samotnému se sebou

Tuhle fázi se často klienti, kteří pláčou

po společných koníčcích,

snaží přeskočit

...

Bod 6)

Mé chování ve vztahu

vyrůstá z mých traumat, přesvědčení a vzorců

a z toho, jak se díky nim v životě cítím

a jak moc samostatný nebo závislý jsem

Proto se mé chování nedá změnit

na zavolání

chytrým nápadem nebo radou

...

Bod 7)

První věc, na kterou je potřeba

se ve vztahu zaměřit,

jsem já a můj vlastní život

Žádná záplata, žádný ústupek,

žádný nátlak, žádný skvělý nápad,

žádná snaha o vztah

mi nepomůže vztah udržet

nebo v něm najít uspokojení

Pokud si neužívám vlastní život

a necítím se fyzicky a emočně celistvý,

pak nejsem zralý

pro partnerský vztah

...

Vy, kteří už jste ve fázi,

kdy začínáte randit

sami se sebou,

víte,

jak to může být

sladké

☺