Jeden z důvodů závislosti na partnerovi
V regresích klientů někdy jen užasle
sleduji příběhy,
které jako by byly oživlou přílohou
učebnice psychologie
...
Většina z nás asi mnohokrát četla,
že nejméně do roku věku
dítě považuje matku
za součást sebe sama
Nepřeháním, když řeknu,
že možná nejmíň třetina
traumatických zážitků,
které mé klienty stíhají,
jsou zmizení matky z dosahu dítěte
A dokonce ani věková hranice
tu neplatí!
Pokud dítě toto zmizení matky
zažilo už předtím,
retraumatizuje se klidně
i ve věku tří let
a to i když je s ním doma
babička, děda i otec
...
Takže dítěti jsou třeba tři...
Matka si myslí, že to tam dítě
chvíli s tátou zvládne
a odskočí si nakoupit
Dítě si toho nevšimne,
hraje si... ale najednou si uvědomí,
že mámu nevidí
... hledá ji... nenajde ji...
a spadne
do traumatického šoku
Cítí jen nekonečnou samotu
...nene, hůř, cítí, že neexistuje
Nemá tělo, nemůže dýchat
Podle věku a stupně traumatizovanosti
je buď jen v agónii
anebo cítí obrovský smutek
a touhu po mámě
Nemůže nic dělat,
nemůže si hrát
... protože nemá tělo a
protože je zahlceno psychickou bolestí
a strachem ze smrti
...
Když postupujeme regresí
a postupně odventilováváme šok,
dítě (ono zraněné místo v nás)
si postupně začíná uvědomovat,
že má tělo,
že existuje a může dýchat,
hýbat rukama, nohama
Že může existovat i bez matky
(Terapeutický proces
v tomto případě nahrazuje
proces zrání, který byl narušen)
...
Postupně se začíná i zlobit
a klást si otázky
„Jak jen mohla?“
(V lehčích případech
se zlobí či si klade otázky od začátku)
...
S dalším postupem léčivého procesu
už si je v této regresní imaginaci
dítě schopné i hrát, něco dělat
Nejdříve jen na chvilku
(co chvíli padá do truchlení),
ale postupně čím dál delší dobu
A nakonec už je schopno
vztáhnout se a najít bezpečí
i u otce nebo jiných osob,
které jsou přítomny
...
Toto zranění má tolik z nás
Dokud si je člověk neuzdraví,
sedí v hloubi jeho psychiky pocit,
že neexistuje bez spojení s mámou
(v dospělosti partnerem)
Takový člověk
přichází o obrovské množství energie
neustálým pomyslným
NAVAZOVÁNÍM SPOJENÍ
Toužením
Zlobením se
Vnitřními dialogy s partnerem
Vymýšlením, čím by mohl být
partnerovi užitečný
Stíháním partnera
Apatickým čekáním
Přehráváním si sytících scén z minulosti
Představováním si budoucích setkání
...
Jakmile se takový člověk rozhodne uzdravit
a posléze se stane, na hluboké psychické úrovni,
samostatnou jednotkou,
může být všechna jeho energie
použita užitečně na
...vnímání svého těla,
...vnímání světa smysly
...užívání si a rozvíjení svého života
...potěšení plynoucí z kontaktu s dalšími lidmi
(nejen s partnerem či partnerkou,
svou „mateřskou postavou)
...
Zkrátka, dospěje
a může konečně začít
žít