Černá hmota v našem nevědomí

Každá situace, kterou prožijeme,

má pro nás svou

rozumovou a emoční složku

VÝZNAMOVÝ obsah a

POCITOVÝ obsah

Jen v jejich spojení

může být prožitek

plně pochopen,

propojen s jinými prožitky,

(také s těmi dobrými)

a v poklidu zatříděn

do naší osobní kartotéky

...

Pokud je však situace, kterou prožijeme

příliš bolestná nebo šokující

(to se děje zejména v dětství),

je náraz emoční složky

a množství informací

proudící z pravé (emoční) hemisféry

do levé (racionální)

tak velké,

že dojde k zahlcení

Obě složky se nepropojí

a emoce bolesti, hrůzy, absolutní bezmoci...

zůstanou uvězněny

beze jména

ve sklepení, které pluje prostorem

našeho těla a nevědomé mysli

jako loď Bludného Holanďana

...

Občas dojde k propojení

částečně

A my si pak pamatujeme

významovou složku

- že na nás maminka nikdy neměla čas -

ale nemáme přístup

k oněm dávným

nesnesitelným pocitům

bolení, lítosti, marnosti, beznaděje

...

To, že si tyto situace

či emoce s nimi spojené

vědomě nepamatujeme,

neznamená,

že nás neovlivňují

Opak je pravdou

Tyto zkušenosti reálně existují

a my se podle nich chováme

NEVĚDOMĚ

Tudíž nás nejen ovlivňují

ale přímo ovládají

... protože pro co není vysvětlení

či dokonce ani jméno,

na to nemůžeme vymyslet

účinnou dospělou obranu,

ani najít cestu k uzdravení

Stále jen jedeme v koleji

své staré dětské

šokové reakce,

ze které se stalo naše ustálené

„přirozené“ chování

a cítění

...

Někdy stačí tak málo...

Jeden článek,

vysvětlení a minutový návod,

jak a proč jsou všechny závislosti

a nutkavá chování

nevědomým obranným mechanismem

Jak se zpomalit, zastavit

a prožít emoci,

která leží na dva prsty

pod touhou dát si frťana, zákusek,

napsat esemesku milenci

... a potom projít po vlákně asociací

až ke starému zážitku

a prožít ho znovu,

tentokrát však jako dospělý člověk,

s uvědoměním

různých polehčujících či ulevujících

okolností,

které dítě kdysi vnímat nedokázalo

...

Odčerpat z buněk svého těla

tu svíjející se černou hmotu

Postavit most

mezi minulostí a přítomností

Najít a propojit obrazy a pocity,

dát je do slov a do kontextu

...

Co se děje potom

je často úplný zázrak

Člověk zjemní,

nebojí se ani nebojuje,

neutíká tolik

Je méně intelektuální,

míň zobecňuje,

míň relativizuje,

míň hledá autority

a více důvěřuje

vlastním vjemům a zkušenosti

Má větší schopnost odpočívat

Méně nutkavých činností,

cyklících se myšlenek

a více energie

...

Je prostě uvolněnější,

jemnější

a je s ním větší legrace

☺