Touha po velké citové intenzitě

Každé dítě touží,

aby z něj jeho rodiče měli radost

Dětská dušička bude tak trochu

jako nekomplikovaná dušička psí

Pán přijde domů a pejsek skáče,

raduje se

Jak to, že máma přijde z práce domů

a sotva pozdraví?

Že nemá radost, že je doma,

se mnou doma?

Že když si s ní chci zahrát,

tak protočí oči v sloup

a řekne otráveně: No tak jo,

ale jen jednu hru.

Když jí chci něco povídat,

tak mě pořád popohání,

neposlouchá anebo mi řekne

Nemotej se mi tady

A někdy taky: Neotravuj

A protože pro dítě je radost

z přítomnosti milovaného člověka

tak přirozená,

usoudí: Jsem špatný, bezcenný,

nemají mě rádi

...

Když v dětství chybí radost,

nadšení mámy, že má dítě,

že může být s dítětem,

člověk může buď rezignovat

a namluvit si, že o takové projevy nestojí

anebo po nich nezřízeně toužit

Toužit po tom být zbožňován

Být pro někoho zdrojem štěstí

...jen proto, že existuju,

že jsem, jaký jsem

Cokoliv menšího takový člověk

může vnímat

jako nedostačující,

skoro jako urážku, újmu

...

Přicházejí ke mně pak klienti,

jejichž partner nebo partnerka

se dopouštějí jen toho, že jsou

jejich projevy lásky

umírněné

A náš člověk se tím opět ocitá

ve smyčce svého starého deficitu

Trpí, zlobí se, chce víc

Chce, aby projevy byly žhavější,

chce větší intenzitu

Zároveň si někdy nechce říct o to,

co potřebuje

Tím by totiž byla podoba

se starým traumatem úplná

A jakékoliv vyžádané pohlazení

by vnímal jako ono mámino otrávené:

„Ok, tak ale pět minut!“

...

Dost často pak takový člověk

začne partnera trestat

Je k němu „taky“ chladný,

neusmívá se,

nespí s ním...

Někdy mu to dá i práci,

protože partner je třeba vtipný

anebo má člověk sám chuť

se pomilovat,

ale nemůže... nesmí!

Aby si partner nemyslel,

že to, že jsme si pěkně popovídali

anebo mě pohladil,

že to stačí

Že už je všechno v pořádku,

všechno zapomenuto

...

Touha po velké intenzitě

partnerské lásky

je, podle mého názoru,

vždy touhou po něčem jiném

Někdy má nahradit

chybějící smysluplnou životní náplň,

ale většinou je to

výraz nedostatečného sebepřijetí,

které se zrodilo kdysi

ve tom starém bytě nebo domě rodičů

V dlouhých studených prolukách

mezi jejich projevy

vlažné přízně

...

Přemýšlejte víc o sobě,

než o partnerovi

Rozklíčujte své pocity

a svěřte se s nimi partnerovi,

bez obviňování

Bez tvrdě, nebo plačtivě,

vznášených nároků

A vymyslete spolu strategii,

jak na vlčáka

toho starého traumatu

vyzrát

Spolu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon