Úděl starších sourozenců
Oproti zvířatům,
kde samice přivede na svět mláďata,
aby je odchovala, vypustila do světa
a teprve poté se případně opět stala matkou,
ženy se nezřídka stávají matkami
v době, kdy jejich předchozí dítě
je ještě plně v jejich sféře
Závislé fyzicky, citově
... rozmalovaný obrázek,
který teprve
začíná nabývat prvních kontur
...
Dítě, pro které byla matka
celým světem
a zrcadlem jeho vlastní hodnoty
mu ze dne na den
odepře nejméně polovinu
své dřívější pozornosti
Pokud je ještě maličké
- je mu rok, dva, tři -
nechápe, proč se to děje
Proč ho maminka nechce
Proč musí stále jen čekat
(až maminka nakojí, uspí...
anebo neuspí a znovu nakojí...
a pak uspí... )
...
Pokud máma dobře nezvládne
zapojení takto malého dítěte
do kolotoče svého režimu kolem kojence,
dítě se ocitá v prázdnu
Ve vyhnanství
Smutné, zuřivé, zoufalé
Zažívá zradu,
protože první milostný vztah
máme právě s mámou
Tento vzorec, toto očekávání zrady
si pak s sebou může nést
do dalšího života, se všemi přívažky
- s nedůvěrou, žárlivostí, snahou o kontrolu,
agresivní soupeřivostí, snahou očernit rivaly,
kterými jsou potenciálně všichni lidé,
silnými emočními propady, úzkostí
...
Pokud se nový přírůstek
narodí později – v době, kdy už je dítě
schopné spolupracovat,
kdy už je civilizovanější, domestikovanější
(možná 5, 6 let),
začíná chápat, že může s mladším sourozencem
soupeřit svým výkonem
orientovaným na pomoc a podporu matky,
svou zodpovědností, ohleduplností
Toto dítě si do budoucna vytvoří
obrannou strategii
„Nic po druhých pro sebe nechtít“
jako reakci na své marné,
a tolik bolestivé, pokusy
domoci se matčiny pozornosti
A taky jako reakci
na matčinu spokojenost,
když si hraje sám a nic nepotřebuje
V budoucnosti z něj bude dospělý,
který potlačuje vlastní potřeby
a orientuje se na sloužení druhým
...
Zároveň jsou na toto dítě často kladeny
nepřiměřené nároky
Ještě včera byl máminým malým chlapcem
a najednou je „velký“, „rozumný“ a svého,
postupně pak už batolícího se a rostoucího,
sourozence musí chápat, obětovat se
Toto je však nad jeho
- přirozeně dětsky egocentrické -
možnosti
a proto stále selhává,
a tím se v něm vytváří pocit studu
„Myslela jsem si, že jsi rozumnější,“
slýchá říkat mámu
- a zklamat maminku
je pro malé dítě strašné
....
Pokud jste starší (nejstarší) sourozenec,
zkuste se zamyslet nad tím,
jaké to pro vás asi tehdy bylo
Když se najednou doma objevil
bráška nebo sestřička
Jak asi vypadal váš den,
možná se objeví i nějaké vzpomínky
A pak si uvědomte, jak se chováte
ve svém nynějším partnerském vztahu
Přepínáte se? Stále sloužíte
a doufáte, že budete odměněni pozorností?
Cítíte často stud, máte pocit, že selháváte?
Jste žárliví, i bezdůvodně úzkostní,
soupeříte s jakýmkoliv mužem či ženou,
který se objeví v okolí vašeho partnera?
...
Okolnosti našeho dětství
jsou klíčem k pochopení mnoha pocitů a dějů
v našich dnešních partnerských vztazích
Jakmile své dětské vzorce pochopíme,
přestáváme být vůči nim bezmocní
Už se nám věci „nedějí“,
už víme, že si je podvědomě vytváříme sami
A můžeme začít se svými programy pracovat
A čím více překonáme
své obavy a stud ze sebe,
svěříme se partnerovi
a poprosíme ho v tomto našem díle
o pomoc,
tím nám to půjde lépe
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz