Srážka s "výchovou"
Než jsem začala profesně dělat i regrese
(a ví bůh, že radši trávím svůj čas
čímkoliv jiným, než regresemi),
byla jsem klasický dospělý,
který už dávno zapomněl,
jak vypadá vnitřní svět dítěte
Ačkoliv jsem se považovala
za empatického člověka a skoro experta
na dětskou psychiku,
nevěděla jsem nic
...
Regrese je terapeutem navozené a řízené
vyplavování vzpomínek a pocitů s nimi spojených
z nevědomí
Často si dospělý člověk některé těžké situace z dětství
dokonce pamatuje a vybavuje si, že se cítil
tak a tak,
ale to je něco úplně jiného, než procítit,
jak to bylo doopravdy
Tu drásavou intenzitu
Ty černočerné myšlenky
To „vytí z břicha“
Bolest, která trhá na kusy
Dušení se křivdou a strachem
A, bohužel, bez opětovného prožití
a vypuštění těchto pocitů
je často úplné vyléčení nemožné
...
Ale proč o tom mluvím...
Opakovaně slýchám, že dítě si nemá zvykat,
že je středem vesmíru
Že se má otrkat
Že se má naučit, že život není peříčko
a podobně...
Přátelé, kamarádi,
v obecném smyslu ano,
ale já píšu o dětech traumatizovaných,
kterým rodiče neposkytli základní jistotu,
že jsou v pořádku tak, jak jsou,
že jsou milované, v bezpečí
O dětech, které musely, spolu s matkou,
ctít koncept, že život není peříčko,
protože máma, a před ní babička,
si život odskákaly
O dětech, kterým jejich chladná (zraněná)
matka říkala, že je za vesnicí nechali cikáni
O dítěti, jehož rodiče celé dětství mluvili
o tom, že ho dají do dětského domova
a chodili s ním na procházku kolem děcáku
O dětech, jejichž máma se znovu vdá
a nechá se otčímem od dítěte odříznout,
popřípadě mu věnuje někde v ústraní
pár kradmých objetí a prosí, aby bylo hodné,
a aby nezlobilo „otce“
Anebo dokonce přihlíží tomu, jak „otec“
dcerku osprchuje ledovou vodou,
protože je „hysterická“
(v porovnání s druhým sourozencem, který
už je z onoho druhého manželství a tudíž doma,
zatímco dcerka z prvního bojuje o to,
mít aspoň trochu ze své mámy)
O dětech, kterým dávají rodiče pocítit,
že jsou jim na obtíž
anebo jsou prostě jen studení
a jediné, na čem záleží,
je pořádek, disciplína, dobré známky
a včasné páteční odjezdy „na chatu“ k babičce,
kde se o víkendech maká,
zatímco babi setrvale kritizuje mámu
...
Naučit dítě mít rádo sebe a lidi,
jak tady včera padlo,
naučit ho, že není středem vesmíru,
nejde bez toho,
aby dítě po určitou dobu tím středem vesmíru
pro rodiče bylo
Naplňte ho pocitem hojnosti v raném dětství,
doplňte srdečnou, důslednou, ale spravedlivou
výchovou školáčka
a vyroste z něj člověk, který se mám rád,
a dozajista nebude sobec
...
Nebojte se tolik, že dítě rozmazlíte
Opravdu, sama jsem netušila,
jak moc se dětská dušička otřásá,
když předškolní dítě pojme podezření,
že není pro své rodiče to nejdůležitější
Je to úplně jiné myšlení (cítění),
než myšlení dospělého
Při srážce s neláskou anebo „výchovou“
nepřiměřenou jeho věku,
má dítě jen zatmění
Ono nechápe žádné souvislosti
Je úplně bezmocné,
Otevřené dokořán, bez obran
Tak zranitelné
Prosím, buďme pokornější
k těm velkým posvátným věcem,
kterým nerozumíme
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz