Srážka s "výchovou"

05/05/2017

Než jsem začala profesně dělat i regrese

(a ví bůh, že radši trávím svůj čas

čímkoliv jiným, než regresemi),

byla jsem klasický dospělý,

který už dávno zapomněl,

jak vypadá vnitřní svět dítěte

Ačkoliv jsem se považovala

za empatického člověka a skoro experta

na dětskou psychiku,

nevěděla jsem nic

...

Regrese je terapeutem navozené a řízené

vyplavování vzpomínek a pocitů s nimi spojených

z nevědomí

Často si dospělý člověk některé těžké situace z dětství

dokonce pamatuje a vybavuje si, že se cítil

tak a tak,

ale to je něco úplně jiného, než procítit,

jak to bylo doopravdy

Tu drásavou intenzitu

Ty černočerné myšlenky

To „vytí z břicha“

Bolest, která trhá na kusy

Dušení se křivdou a strachem

A, bohužel, bez opětovného prožití

a vypuštění těchto pocitů

je často úplné vyléčení nemožné

...

Ale proč o tom mluvím...

Opakovaně slýchám, že dítě si nemá zvykat,

že je středem vesmíru

Že se má otrkat

Že se má naučit, že život není peříčko

a podobně...

Přátelé, kamarádi,

v obecném smyslu ano,

ale já píšu o dětech traumatizovaných,

kterým rodiče neposkytli základní jistotu,

že jsou v pořádku tak, jak jsou,

že jsou milované, v bezpečí

O dětech, které musely, spolu s matkou,

ctít koncept, že život není peříčko,

protože máma, a před ní babička,

si život odskákaly

O dětech, kterým jejich chladná (zraněná)

matka říkala, že je za vesnicí nechali cikáni

O dítěti, jehož rodiče celé dětství mluvili

o tom, že ho dají do dětského domova

a chodili s ním na procházku kolem děcáku

O dětech, jejichž máma se znovu vdá

a nechá se otčímem od dítěte odříznout,

popřípadě mu věnuje někde v ústraní

pár kradmých objetí a prosí, aby bylo hodné,

a aby nezlobilo „otce“

Anebo dokonce přihlíží tomu, jak „otec“

dcerku osprchuje ledovou vodou,

protože je „hysterická“

(v porovnání s druhým sourozencem, který

už je z onoho druhého manželství a tudíž doma,

zatímco dcerka z prvního bojuje o to,

mít aspoň trochu ze své mámy)

O dětech, kterým dávají rodiče pocítit,

že jsou jim na obtíž

anebo jsou prostě jen studení

a jediné, na čem záleží,

je pořádek, disciplína, dobré známky

a včasné páteční odjezdy „na chatu“ k babičce,

kde se o víkendech maká,

zatímco babi setrvale kritizuje mámu

...

Naučit dítě mít rádo sebe a lidi,

jak tady včera padlo,

naučit ho, že není středem vesmíru,

nejde bez toho,

aby dítě po určitou dobu tím středem vesmíru

pro rodiče bylo

Naplňte ho pocitem hojnosti v raném dětství,

doplňte srdečnou, důslednou, ale spravedlivou

výchovou školáčka

a vyroste z něj člověk, který se mám rád,

a dozajista nebude sobec

...

Nebojte se tolik, že dítě rozmazlíte

Opravdu, sama jsem netušila,

jak moc se dětská dušička otřásá,

když předškolní dítě pojme podezření,

že není pro své rodiče to nejdůležitější

Je to úplně jiné myšlení (cítění),

než myšlení dospělého

Při srážce s neláskou anebo „výchovou“

nepřiměřenou jeho věku,

má dítě jen zatmění

Ono nechápe žádné souvislosti

Je úplně bezmocné,

Otevřené dokořán, bez obran

Tak zranitelné

Prosím, buďme pokornější

k těm velkým posvátným věcem,

kterým nerozumíme

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv