"Udělám všechno pro lásku"

13/05/2017

V kulturní psychoanalýze
existuje pojem sebezapírající typ
Je to člověk, který se díky určitým vlivům v dětství
orientuje na harmonii a soulad s druhými
Usiluje o blízkost i za cenu sebepopření
Přizpůsobuje se, omlouvá, vysvětluje, ustupuje
Zdravé sebeprosazení
leží někde mimo jeho žebříček hodnot
anebo bývá alespoň pravidelně obětováno
na oltář „souznění“ a klidu
Oddaně sloužit pro (výměnou za) lásku
je jeho heslem a sladkou vizí
...
Všimla jsem si jednoho rysu,
který s touto životní strategií chodívá ruku v ruce
Bude to asi tím, že jsou radary tohoto člověka
maximálně vyladěny na vnímání potřeb druhých
a uzavřeny směrem k sobě... 
... možná proto
má tento člověk potíž se rozhodovat
...
To, co nám lidem umožňuje se rozhodovat,
je především vnímání svých emocí
ohledně různých záležitostí
Chceme-li jakoukoliv komplexnější otázku
rozhodnout čistě porovnáváním pro a proti,
bývá z toho nekonečný kolotoč
Náš sebezapírající typ však
činí většinu rozhodnutí s ohledem na druhé, 
co bude nejlepší pro druhého 
Co je tím nejlepším, si ale nemůže být jist,
protože nemá k dispozici emoce druhého
Musí tedy nejdřív posbírat maximum signálů,
testovat vody, vyčkávat... než něco řekne nebo udělá
...
Tento přístup postupem času tak podemele
podpěry jeho osobní integrity,
že, návykově, začne oddalovat rozhodování
i o čistě vlastních věcech
Mimo jiné i proto, že jeho životní hnací silou
je získat náklonnost druhého
a tak pro to, dělat něco jen pro sebe,
vlastně chybí i motivace
...
Jeho život je potom jakýmsi chorobným plynutím
Nasáváním a vsakováním se
Čtením nálad, nejjemnějších hnutí druhých
(často jsou tak hrdí na svou empatii)
Čtením spodních proudů, směru větru
Dávají se k dispozici
Splývají, i s časem
Nejsou pány ani vlastního času
Do poslední chvíle odkládají rozhodnutí 
o odchodu do práce nebo na schůzku
Čekají na signál a tím u nich není
vlastní rozhodnutí přesouvat se v poklidu,
dělat něco jen pro sebe
Centrum jejich osobnosti
je tak vychýleno směrem k druhým,
že uštvaně do poslední chvíle něco dělají
anebo, pokud není co dělat, sní, dychtí, touží
(s tímto typem bývá spojen návyk k disociaci)
a v poslední minutě vyrazí
Je zde návyk na „musím“, protože 
druhý, druzí, systém...
...
Většina z nás,
kteří čteme o seberozvoji, chodíme na kurzy
a pracujeme na svém „vylepšení“
v sobě rysy tohoto člověka neseme
...
Pro ty z nás, kteří si uvědomíme,
že jsme byli stiženi virem sebezapření,
mám jednu zprávu, a není vůbec objevná:
Ztotožňovat se s druhým, stále ustupovat,
oddaně sloužit všem, kromě sebe...
... to není cesta k získání souladu a lásky
To je cesta k zásadnímu nesouladu se sebou,
k vyčerpání, zneužívání, zklamání, hořkosti
Začněte myslet víc na sebe
A jestli nevíte, jak na to,
můžete, pro začátek, zkusit udělat něco,
co vám připadá sobecké (aspoň trochu)
Určitě v tom ještě nebudu zdaleka 
dost lásky k sobě,
ale jako první krok to bude stačit  ☺
...
Připravte se ale na to, že okolí bude v šoku
Připravte se na náraz nesouladu
Protože, kdo chce žít 
vyrovnaný partnerský vztah, 
soulad,
musí být ochoten podstupovat
okamžiky nesouladu

 

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv