"Tohle jsem si už řešil"

Psychologie a psychoterapie

je velmi mladá věda

Vždyť teprve psychoanalýza

přišla s „revoluční“ myšlenkou,

že nelze pouze pěstovat pozitivní myšlení

a zaměřovat se dopředu na cíle a vize,

protože existuje něco jako černá skříňka

- myšlenek a emocí potopených

kdesi v Mariánském příkopu našeho nevědomí –

která stále vysílá svůj naléhavý sos signál

a rozvrací naše snahy být racionální a

být pány svého života

...

Sigmund Freud tedy přišel s převratnou myšlenkou,

že je potřeba dívat se také nazpět

a zvědomovat obsahy oné černé skříňky

Přesto, ještě i po něm, přišly v psychologii nové směry,

které se snažily význam nevědomí potlačit

a pracovat s psychikou jaksi konstruktivněji,

přímočařeji... protože, to si řekněme přímo,

chodit 12 let k psychoanalytikovi

a snažit se rozplést pět tisíc klubek

smotaných do jednoho monstrózního chuchvalce,

na to dnešní člověk už většinou nemá trpělivost

...

A vtom se objevila na scéně nová esoterní metoda,

nad níž zůstával rozum stát

i mnohým suchým racionálům, jakým jsem bývala i já

Rodinné konstelace podle Berta Helingera

Skupinová terapie, svého druhu terapeutické divadlo,

pro jehož rozehrání účastníci očividně čerpali informace

i z jiných zdrojů, než jen od terapeuta a klienta,

jehož zadání bylo ztvárňováno

Byl to šok, když jsem, ze zvědavosti,

poprvé navštívila workshop rodinných konstelací

a po mém, velmi obecném, zadání

účastníci rozehrávali detailní scénky,

kde můj „otec“ říkal věty, které skutečně říkával

můj táta

...

Po rodinných konstelacích se otevřela brána

a masověji k nám vtrhnul šamanismus,

holotropní dýchání,

primární terapie prováděná formou

skupinových přepisů limbických vtisků

...

Proč o tom mluvím

Já osobně všechny tyto metody vítám

a dokonce i používám,

mám ale za to, že jejich určitá magičnost

nastavila naše mysli na

očekávání zázraku

Často pak slýchám od klientů i známých:

Na to už jsem si dělal tři konstelace

To jsem si už přepisoval

Mám oddýcháno padesát hodin

... to už mám zpracované, anebo naopak

... je to zbytečné, nefunguje to

...

Podívejte, máme tady dva extrémy:

12tileté docházení na psychoanalýzu

na jedné straně,

a pár zázračných zážitků

na druhé straně

Ale zázraky se dějí a zároveň nedějí

Psychika je opravdu to velké klubíčko,

ve kterém je spousta volných konců

A když se občas podaří jeden z těch konců

(zdrojových zážitků pro mentální vzorec)

uchopit,

může se leccos narovnat

Ale ten spletenec, zbytek klubka, tu pořád je

...

Odčerpat natěsnanou emoční energii

Uvolnit cestu k přijetí toho či onoho rysu rodiče

Zvědomit si trauma a potom ho zpracovat

Změnit zdrojové přesvědčení

... to jsou první kroky

(a těch emočních bloků, svalových pancířů,

traumat, škodlivých přesvědčení... máme hodně)

A potom teprve nastoupí vědomé měnění

či postupné obrušování

vrstev návyků, které se vytvořily

I poté, co zmizí zdroj,

zůstává tu návyk

Drží nás v železné košili zvyku

určitého smýšlení o sobě,

o lidech, o našich možnostech

V návyku určitého chování, vystupování,

držení těla, sebe(ne)prosazení...

...

Je to opravdu cesta

Do hlubin černé skříňky a zpátky

A znovu do skříňky a zpátky

A pak zase kus venku po cestě,

kde se i to pozitivní myšlení a cíle hodí

Kdykoliv to jde, žijte prostě svůj život

Ale když přijde ten smutek, prázdnota,

hněv, sebelítost...

... zase šup do skříňky

Odmazávat tu mlhu na zrcadle,

prodírat se plavuněmi,

prokousávat vrstvami černého uhlí

k sobě

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon