"Tohle jsem si už řešil"
Psychologie a psychoterapie
je velmi mladá věda
Vždyť teprve psychoanalýza
přišla s „revoluční“ myšlenkou,
že nelze pouze pěstovat pozitivní myšlení
a zaměřovat se dopředu na cíle a vize,
protože existuje něco jako černá skříňka
- myšlenek a emocí potopených
kdesi v Mariánském příkopu našeho nevědomí –
která stále vysílá svůj naléhavý sos signál
a rozvrací naše snahy být racionální a
být pány svého života
...
Sigmund Freud tedy přišel s převratnou myšlenkou,
že je potřeba dívat se také nazpět
a zvědomovat obsahy oné černé skříňky
Přesto, ještě i po něm, přišly v psychologii nové směry,
které se snažily význam nevědomí potlačit
a pracovat s psychikou jaksi konstruktivněji,
přímočařeji... protože, to si řekněme přímo,
chodit 12 let k psychoanalytikovi
a snažit se rozplést pět tisíc klubek
smotaných do jednoho monstrózního chuchvalce,
na to dnešní člověk už většinou nemá trpělivost
...
A vtom se objevila na scéně nová esoterní metoda,
nad níž zůstával rozum stát
i mnohým suchým racionálům, jakým jsem bývala i já
Rodinné konstelace podle Berta Helingera
Skupinová terapie, svého druhu terapeutické divadlo,
pro jehož rozehrání účastníci očividně čerpali informace
i z jiných zdrojů, než jen od terapeuta a klienta,
jehož zadání bylo ztvárňováno
Byl to šok, když jsem, ze zvědavosti,
poprvé navštívila workshop rodinných konstelací
a po mém, velmi obecném, zadání
účastníci rozehrávali detailní scénky,
kde můj „otec“ říkal věty, které skutečně říkával
můj táta
...
Po rodinných konstelacích se otevřela brána
a masověji k nám vtrhnul šamanismus,
holotropní dýchání,
primární terapie prováděná formou
skupinových přepisů limbických vtisků
...
Proč o tom mluvím
Já osobně všechny tyto metody vítám
a dokonce i používám,
mám ale za to, že jejich určitá magičnost
nastavila naše mysli na
očekávání zázraku
Často pak slýchám od klientů i známých:
Na to už jsem si dělal tři konstelace
To jsem si už přepisoval
Mám oddýcháno padesát hodin
... to už mám zpracované, anebo naopak
... je to zbytečné, nefunguje to
...
Podívejte, máme tady dva extrémy:
12tileté docházení na psychoanalýzu
na jedné straně,
a pár zázračných zážitků
na druhé straně
Ale zázraky se dějí a zároveň nedějí
Psychika je opravdu to velké klubíčko,
ve kterém je spousta volných konců
A když se občas podaří jeden z těch konců
(zdrojových zážitků pro mentální vzorec)
uchopit,
může se leccos narovnat
Ale ten spletenec, zbytek klubka, tu pořád je
...
Odčerpat natěsnanou emoční energii
Uvolnit cestu k přijetí toho či onoho rysu rodiče
Zvědomit si trauma a potom ho zpracovat
Změnit zdrojové přesvědčení
... to jsou první kroky
(a těch emočních bloků, svalových pancířů,
traumat, škodlivých přesvědčení... máme hodně)
A potom teprve nastoupí vědomé měnění
či postupné obrušování
vrstev návyků, které se vytvořily
I poté, co zmizí zdroj,
zůstává tu návyk
Drží nás v železné košili zvyku
určitého smýšlení o sobě,
o lidech, o našich možnostech
V návyku určitého chování, vystupování,
držení těla, sebe(ne)prosazení...
...
Je to opravdu cesta
Do hlubin černé skříňky a zpátky
A znovu do skříňky a zpátky
A pak zase kus venku po cestě,
kde se i to pozitivní myšlení a cíle hodí
Kdykoliv to jde, žijte prostě svůj život
Ale když přijde ten smutek, prázdnota,
hněv, sebelítost...
... zase šup do skříňky
Odmazávat tu mlhu na zrcadle,
prodírat se plavuněmi,
prokousávat vrstvami černého uhlí
k sobě
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz