Hanba matky
Maminky lidí ve středním věku
se narodily do doby plné předsudků
Ještě za mého dětství bylo hanbou
při školním dotazování na poměry v rodině
říct, že maminka nežije s tatínkem, ale s druhem
Co teprve za jejich dětství,
zvlášť pokud žily na vesnici nebo malém městě
...
Slýchám mnoho starých příběhů
o babičce, která byla svobodnou matkou
A další příběhy, o nejistých biologických otcích,
kdy si celá vesnice šuškala, že babi dědu uhnala,
protože už nosila pod srdcem dítě jiného
(zřejmě ženatého, kterého pak buď milovala
nebo nenáviděla do konce života, a s ním i dítě)
O ženách, které po rozvodu, na křesťanské vesnici,
před hanbou zachránil děda, který si babi vzal
...
U těchto žen se pak většinou vyvinula
úzkostná touha nebýt nejhorší, nebýt „špína“,
ale být naopak nejlepší, nejsvětější
(pokud ovšem nezapadnou příliš hluboko do rezignace
a nezhroutí se)
A jejich děti
– děti svobodných matek, kterým se říkalo pancharti
- nemilované děti dvacetiletých, kteří se museli vzít
- nemilované děti, které měla matka s tyranem,
se kterým se rozvedla a celá vesnice na ni ukázala prstem
- nemilované „kukaččí“ děti, z matčina záletu...
... tyto děti v sobě nemají onu bezstarostnost
milovaných dětí, přivedených z lásky
(či alespoň z naděje)
do řádného manželství
...
Tyto děti mají obvykle dvě volby
- buď jdou cestou touhy a snaží se dokázat,
že jsou dobré, hodné lásky
- anebo se vydají cestou odporu
a snaží se urvat, co se dá...
Mezi klienty psychologických poraden
převládají děti hodné, snažící se
...
Ale veškerá snaha zavděčit se, je marná
Jejich máma, ukřivděná oběť,
které osud nepřál a která se snaží zbavit cejchu,
musí být vždy ta nejlepší
K tomu ovšem potřebujete jakési referenční okolí,
lidský substrát, se kterým se můžete srovnávat
Nejenže pak tyto mámy bývají extrémně soutěživé
vůči ostatním ženám, sousedům, kolegům,
musí hrát prim i nad svými dětmi
Máma musí mít vždycky pravdu,
máma je nejlepší, nejzodpovědnější ,
nejsvětější
...
Děti těchto maminek
(dnešní klienti poraden)
pak v sobě mají směsici pocitů
Vedle soucitu s máminým osudem
a touhy být mámou milovány a uznány,
i zlost a křivdu (často vytěsněné)
A taky mindrák, že nejsou dost dobré,
že dokonalá je jen maminka,
že má vždycky pravdu
A pocit, že na nich nezáleží,
že nejsou nikdy vyslyšeny
A ona atmosféra srovnávání, soutěžení
se přenese do atmosféry celé rodiny
Soutěží pak všichni
a marně
...
Takový člověk se pak v dospělosti
může trápit různými věcmi:
že ho dost neuznávají v práci
že není dost dobrý
že ho nerespektuje partner
že ho znevažují přátelé
že se cítí využíván, a podobně
Jinou realitu, než poměry ve své původní rodině
nezná a nemůže tedy srovnat a pochopit,
že ona soupeřivá nepřejícná atmosféra
byla soupeřivou a nepřejícnou atmosférou
Považuje ji za běžnou, za normu
a maminku za dokonalou
...
Kdykoliv se snažíte pochopit
své současné problémy,
zjistěte si co nejvíc informací o své rodině
nejméně dvě generace nazpátek
A pak se také porozhlédněte,
jak věci fungují v jiných rodinách
Jen raději zopakuji, protože je to evergreen
- nejde o to někoho soudit,
ale pochopit, transformovat a dospět
ve zralého,
přirozeně sebevědomého, člověka
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz