Náš příběh lásky

Často mi lidi říkají:

Já nemám problém s matkou,

mám problém s otcem

Své potíže se sebehodnotou, závislost,

jakousi nanicovatost a prázdnotu

připisují despotickému nebo chybějícímu otci

Často ale přehlížejí,

že při luštění kódu svého dětství

se musí podívat na svůj celý „příběh lásky“

Ostatně, brzy vyjde pravda o mámě najevo

Většinou stačí pár indicií, jako věty

(na maminku toho bylo moc,

obětovala se pro nás, táta jí nepomáhal,

úderem 8:30h jsem musel stát u vysavače,

i kdyby trakaře padaly – bez výjimek,

o ničem se nediskutovalo, nikdo se nás na nic neptal,

když mi byly dva, šla studovat vysokou školu,

chce, abych se jí věnovala, jako ona babičce...)

...

Prázdné matky ze studeného odchovu

Matky nastavené na holé přežití,

bez energie či dokonce mentální mapy

k jakékoliv laskavé nadstavbě

Matky zoufale toužící

Matky – oběti hledající lítost anebo pomstu

Matky sumbisivní nebo závislé na partnerovi,

které dítě nemohou ochránit

nebo se o to ani nesnaží, protože by dávaly v sázku

externí zdroj své energie

...

Pokud je matka prázdná, mechanická

a otec despota,

dítě volí ze dvou zel

a samozřejmě se – tak, jak to jde,

přimkne k matce

Ono to často jde zvláště v pozdějším věku,

kdy si máma už může načerpat energii

i od dítěte

Postěžovat si na otce, čerpat pomoc,

nechat se namasírovat,

doprovodit k lékaři

Pak člověk v terapeutickém křesle říká:

Já nemám problém s mámou

Máma nás měla ráda, i když to neuměla vyjádřit,

obětovala se pro nás

Já mám problém s otcem

...

Pokud však v sobě takový člověk

nosí velké pusto a prázdno, pocity zmaru,

bývá na vině, skoro bez výjimky,

jeho raný kontakt s mámou

Ten je obvykle určující pro zažehnutí plamínku

v našem srdci, těle

Pro to, jestli se cítíme pomilovánihodní

anebo, úzkostně nebo naopak otupěle,

jako přítěž plná nedokonalostí

...

Pokud už dnes dokážete unést pravdu,

čtěte celý svůj příběh lásky

a snažte se důkladně pochopit

jeho aktéry

Vybavte si své staré pocity osamělosti,

křivdy, smutku

A pak objevte pocity své mámy (a táty)

Doslova si vstupte do jejího těla, očí,

do její perspektivy

Objevte její prázdno, bolest,

sebelítost, vztek, zoufalství

A když budete stateční a vydržíte,

projdete postupně dál...

Po pochopení vnější slupky

dané kontextem jejího vlastního dětství,

dokážete procítit něco hlubšího

- to, co si přála vám dát... a tím byla láska

a touha být dobrou mámou

...

A to už bude celá pravda,

ne ta narychlo spíchnutá, romantizující,

znějící hluchými tóny,

které v hloubi duše stejně nevěříte

a nevyživuje vás

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz