Zamilování do života

19/05/2017

Malé dítě ještě neví, kdo je a kam patří

Jestli je v pořádku být, kým je

nebo se za to má stydět

Jestli je kolem hojnost lásky

nebo si musí každý ždibec

odpracovat, odposlouchat, zasloužit

Jestli má vnitřní hlas, kterému má naslouchat

anebo je tu všeobsažný katechismus

božích (rodičovských) pravd

a v životě jde jen o to, nasát

přikázání lidí v mocenské pozici

a fungovat podle nich

Jestli ho v hlavním vztahu (v dětství s rodiči)

čeká jen křivda a zklamání,

ale může se sytit vedle (u dědečka a babičky,

v dospělosti u milence)

Jestli má důvěřovat lidem

anebo jestli důvěřují jen slaboduší hlupáci

Jestli si má věřit nebo je bezpečnější

moc nevyčnívat

Jestli je převážně pěkné být naživu

anebo je život dřina a bolí

...

Bohužel, mnoho z nás

si z dětství přineslo poznání, že je potřeba

mít se před světem a lidmi na pozoru

Nekoukat vlevo vpravo a běžet

k nějaké metě na obzoru, kde snad je lépe,

než tady, kde jsem teď

A taky, že nejvíce bolesti

nám způsobují naši nejbližší

...

Jak máme milovat a uvolněně žít život,

když na jeho začátku chyběl onen základní vtisk

- splynutí s mámou, bezpečí, pevné místo

v její laskající přítomnosti, bezpodmínečné přijetí

projevů dítěte a trpělivé vysvětlování

variant přijatelného chování ve společnosti

Pokud bylo dítě často osamělé,

nemohlo se domoci pozornosti a

nepřiměřeně ho kárali,

necítí se bezpečně

Stahuje se do sebe anebo se, úslužně nebo hystericky,

věší na kohokoliv, kdo se namane

...

Krásně to jde vidět v regresích

Jako metafora může posloužit situace, kdy rodiče

odejdou a ponechají dítě samotné doma ve věku,

kdy na to ještě není zralé

Jindy hravé dítě prožívá obrovskou úzkost,

nemůže si hrát, nemůže nic dělat... zalepí klíčové dírky,

leží pod peřinou, ani nedýchá

Děsí se, že se rodiče už nevrátí, že zůstane samo

a zemře anebo půjde do dětského domova

Pak se rodiče vrátí a dítě zvedne hračku

a pokračuje ve hře (někdy po záchvatu úlevného

či zlostně-úlevného pláče)

...

Dokud nejsme v bezpečí

- teď už mluvím o nás dospělých -

nemůžeme si hrát

A pro naši dětskou zraněnou část „bezpečí“ znamená

nebýt sám a být bezpodmínečně přijímán

Z toho zdá se logicky vyplývat,

že pokud čekáme, že takové bezpečí

- tedy trvalá blízkost a bezpodmínečné přijetí -

má přijít z vnějšího zdrojem (především od partnera),

nejsme v bezpečí nikdy

S jednou výjimkou... tou je období zamilovanosti

Pokud jsme oboustranně, šťastně, zamilovaní,

tj. potenciální partner nás bezpodmínečně přijímá

a každou chvíli touží trávit s námi,

zacelí se na chvíli naše prastaré rány,

dítě je v bezpečí a můžeme si hrát

Proto v období zamilovanosti

lezeme do kašen, pouštíme balonky do nebe,

tropíme různé vylomeniny,

jsme zamilovaní do života, užíváme se svá těla,

tvoříme, s novou sebedůvěrou

si povídáme s cizími lidmi, jsme šlechetní

...

A, promiňte, snad neúprosná logika bývalé právničky

mi říká: V tom případě to musí znamenat,

že milovat život, důvěřovat lidem, být dobrý,

šlechetný, radovat se ze svých těl, z každého dne...

... je náš přirozený stav

Stačí jen odstranit umělé překážky,

dosáhnout na pocit bezpečí v sobě

(dospělý člověk ho nemůže čerpat od druhého)

a naše „tovární nastavení od stvořitele“

se obnoví

...

Budeme žít a milovat,

jako bychom si hráli

Už ne jako děti, ale zralí lidé

s hloubkou propastí,

nad kterými jsme balancovali, v očích

A s vděčností za každý den,

který dokážeme darovat sami sobě

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv