Vše má smysl, nepříjemnosti dvojnásobný
Všechno na tomto světě má svůj smysl,
všechno je účelné
Květiny (ženy) jsou krásné, aby lákaly opylovače
Stromy (lidi) se naklánějí za světlem
Smečkoví tvorové hledají, koho následovat,
protože větší skupina by byla
trvalou a všezahrnující demokracií paralyzována
Protějšek se vám podřizuje
nebo se vám snaží nahnat strach,
z příčin hlubších, než by vás jen napadlo
Vše má smysl
...
Často si stýskáme, že bychom rádi
dělali něco, co neděláme
nebo se zbavili něčeho, co děláme
Jak jsem například tuhle psala
- závislý muž touží po ženě, která je nastavená
na větší vzdálenost ve vztahu
a po víkendu si potřebuje dát pár dnů „oraz“,
než je zase připravená vnímat další kontakt jako bezpečný
Muž jí píše a když ona odpovídá laxně,
trápí se, smutní, imaginuje příští setkání, lituje se,
zlobí se, vymýšlí argumenty, vzpomíná...
Zároveň tvrdí, že by se chtěl těchto nutkavých stavů zbavit,
ale nejde to, mají totiž hluboký smysl
... zkracují, byť jen pomyslně, vzdálenost mezi jím a jeho milovanou
na vzdálenost, kterou potřebuje, aby necítil své dětské zranění,
svou opuštěnost, až existenciální strach a prázdnotu
...
Jindy bychom chtěli přestat tolik jíst
... ale jak to udělat, když si z nás máma udělala
náhradního partnera a držíme nejen sebe, ale i ji?
Potřebujeme na to dvakrát tolik energie a síly
Anebo chceme míň pracovat a víc se věnovat svým dětem
... ale jak, když do nás nespokojení a nároční vychovatelé
zaseli semínka méněcennosti
a jejich klíčení je aspoň trochu pod kontrolou,
když máme ten ohromný profesní úspěch
nebo v něj alespoň můžeme doufat
...
Anebo nenávidíme svou nerozhodnost
... která je ale zase až strojově logická a přesná
Naše mysl totiž při rozhodování zapojuje i nevědomí
a to do procesu vnáší prvky (například vzpomínky
na děsivou bezmoc a selhání v podobné situaci v dětství),
které pak jako neviditelné balvany leží na protilehlé misce vah
našeho rozhodování
Zkrátka náš kompjútr ví, že se snažíme spojit nespojitelné
a tak rozhodnutí v této věci nedovolí
A ten, kdo třeba zase běží svůj život v krysím kolečku,
plný bezmoci a beznaděje,
si potřebuje každý den odpoledne lehnout
anebo naspí spoustu hodin navíc přes noc
...
Všechny nálepky, které si dáváme,
jsou jen výrazem perfekcionismu a studu ze sebe,
jsou to výsledky necitlivé výchovy
My nejsme líní
Nejsme netrpěliví
Nejsme trapně žárliví
Nejsme rození patolízalové
Nejsme nemožní workoholici
Nejsme nenažraní
... není to naše esence
Je to jen výhonek našeho příběhu,
který začal už v dětství
Výhonek, který má ochrannou funkci,
velmi konkrétní účel
...
Proto přijměme vše, co se vám děje
s důvěrou
a hledejme hlubší odpovědi
Změna nesměřuje zvenku dovnitř
- rozhodnutím, disciplínou a zvýšeným úsilím -
ale zevnitř ven
- pochopením a hlubokým prožitím pochopení,
že jsem v bezpečí, polevením, uvolněním
...
Dalo by se říci, že všechno, co se nám děje,
nás buď chrání anebo nám dává příležitost
něco pochopit a posunout se ve vývoji dopředu
Nic se neděje bez důvodu,
všechno má smysl a děje se pro naše dobro
A bolest vzniká jen z nevědomosti,
z příliš omezeného úhlu pohledu
anebo v situaci, kdy transformace
- posun na další úroveň -
probíhá velmi rychle
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz