Vztah dvou "snaživců"
Ve včerejším textu jsem popsala několik typů osobností,
dnes mě napadlo podívat se na jednu z jejich možných
vztahových kombinací
Vybrala jsem si vztah dvou „snaživců“
- submisivních toužících typů
Oba měli dost tvrdé a necitlivé matky
a jeden z nich se dokonce cítil jako nechtěné dítě
Jako strategii přežití si zvolili útěk do práce, výkonu,
ve zbývajícím čase jsou většinou sami,
doma nebo v přírodě, povídají si
(jejich zranění a tím i pohled na lidi okolo je podobný)
Také pomáhají svým rodičům
V zaměstnání se velmi vydávají, nezastaví se
a tak si nevšimnou, že pro své nízké sebevědomí
vlastně nemají blízké kamarády, jen známé
- nechtěné dítě, má v sobě hluboce zakořeněno,
že je jen do počtu
a oba navíc se zvýšenou citlivostí vnímají konflikty
a stahují se
Zatím nemají děti
...
Jako to u dvou snaživců bývá,
jejich vztah není nijak dynamický
(jsou tak stejní, že se utvrzují ve svých
strategiích přežití a, dokud mohou kompenzovat prací,
nic moc od druhého nepožadují)
Pak se jim ale narodí dítě
Partnerka nemůže kompenzovat, odreagovávat se
a na krk jí skočí chobotnička jejích dávných pocitů
Cítí se sama, přehlížená, partner pořád v práci
Jejími sílícími nářky je zaskočen, vnímá je jako kritiku
... nejdřív se snaží racionálně vysvětlovat,
že rodinu živí... ale postupně i jeho polechtá
chapadélko traumatu a začne ženu vnímat
jako tvrdou, kritickou a necitlivou... jako svou matku
A tak na ni udeří... ne tvrdě a s chladnou hlavou
jako agresivní expanzivní typy,
ale v krátkých zášlezích hysterických výbuchů,
jako když prackou sekne kočka zahnaná do kouta
Ona má stejné zranění,
a tak odpoví stejně
...
On ještě nějakou dobu věří, že se to uklidní,
že se partnerka udělá šťastnou sama, jako dřív
a nechá ho vesele kompenzovat,
na cestách, v úkolu, s nenáročnými spolupracovníky
Ale nespokojená partnerka už ho nenechá
Požaduje (vyhýbavým způsobem snaživců, sprškou
nervózních poznámek
s očima upřenýma někam do stropu nebo do zahrady)
jeho přítomnost a on musí podstupovat rozhovory,
které znějí jako obvinění jeho matky v dětství
...
Jejich konflikty se množí
Oni ale nejsou expanzivní typy, neužívají si je
jako přehlídku své síly
Konfliktů se děsí, snaží se jim vyhýbat
a do vztahu se vkrádá prázdnota
Ve snaže nevybuchovat začnou být oba
ironičtí, výsměšní
- což postiženému zavání dávným ponižováním
A k tomu stejně výbuchy... on uniká ještě víc
a „nechtěné dítě“ si zoufá,
že je samo a na všechno samo
...
Oba si potřebují uvědomit, do hloubky uvědomit,
svá zranění, jejich spouštěče
i to, jak si neschopnost navazovat rovnoprávné
blízké vztahy s lidmi
a mít ze sebe dobrý pocit
kompenzovali prací a poletováním
I to, jak přecitlivělí jsou na kritiku,
že jim i drobně nespokojený tón protějšku
spustí pocity nesnesitelného tlaku
a touhu odpojit se
...
Potřebují uvěřit, že si to všechno „vyrábějí“ sami,
zevnitř ven,
že jim špatné pocity nevyrábí partner,
a přestat na sebe reagovat výbušně
Stále znovu se vracet k pravdivému konstatování
svých pocitů a potřeb bez obvinění partnera
Ona, pokud chce mít vůbec naději, že ji on vyslechne,
musí s ním spolupracovat a pomoci mu najít
schůdný způsob, jak ji může podpořit
Cokoliv bude požadovat, bude zřejmě
zasahovat do způsobu, jakým on kompenzuje
a udržuje svou psychickou rovnováhu
(ubrat v zaměstnání, neutíkat k domácím pracím
ve snaze umrtvit své nepříjemné pocity)
A proto to vyhovět jí, být s ní, vyslechnout ji,
pro něj není jen něco úplně běžného, maličkost,
ale zatraceně těžká stezka odvahy,
cesta mimo komfortní zónu
A bude ochoten ji podstoupit jen v ovzduší lásky,
porozumění, nenárokování a bezpečí
V opačném případě, pokud se tlak stane nesnesitelným
a on bude cítit bezvýchodnost, beznaděj,
pravděpodobně zvolí jako řešení nemoc
...
Zní to skoro neuskutečnitelně
a je to opravdu velmi těžké
Nestačí nějaká šikovná komunikační technika
nebo jiný fígl
Je potřeba, aby se oba vydali ke svým kořenům
a vzali tu přestavbu z gruntu
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz