O osobních hranicích

29/07/2017

Dítě, jehož právo na spontánní projev a vlastní názor

je rodiči utlačováno anebo je dítě zneužíváno

k uspokojování potřeb rodičů,

(převezme domácnost za zaneprázdněnou maminku,

dělá mamince zpovědníka jejího zklamání s otcem

anebo obecně jejích milostných nebo životních zklamání,

musí se starat o babičku, o mladšího sourozence,

pro maminčin klid se nesmí rozzlobit,

ani když se mu děje bezpráví... )

si nevytvoří své hranice

Vždy je pak vedeno zájmem něčeho nebo někoho zvenčí,

věcí, které se prostě musí nebo nesmí dělat

ve smyslu principů nesobeckosti, nezištné obětavé pomoci,

popření sebe sama

...

Když se začíná ze svého nastavení uzdravovat,

prochází zkouškami

Situacemi, kdy už chápe, že se málo stará o své potřeby,

že je lehce manipulovatelný různými výtkami,

pocitem ohrožení nebo studu

a začíná cítit potřebu a už i sílu

zformovat si své hranice

A po čase, když jde všechno dobře,

dokonce může začít mít vyšší práh tolerance,

být pevně ukotven v sobě

a nevnímat interakce s okolím

jako pro sebe ohrožující

...

Osobně jsem prošla dlouhou cestu

až k dnešnímu stavu, který je, jaký je

Na jedné straně jsou tu světlá místa

Už dokážu cítit pochopení a klid i v situaci,

kdy dostanu email, který mi oznamuje,

že taky jednou chcípnu

Zůstanu v kontaktu se sebou, i když mi

někdo z  nesouhlasících diskutérů

v osobní zprávě napíše,

že jsem křivá

nebo že jsem terapeutka, a tak bych neměla

reagovat na jeho věty

A i v různých situacích v osobním životě,

kde jsem kdysi bojovávala nebo se stahovala,

zůstanu v klidu a nic neřeším

...

Pak jsou tu o něco těžší chvíle,

kdy v oněch momentech, které zajiskří srážkou hranic

dokážu ještě vnímat, že na jedné straně je pravda všude,

v každém vysloveném a napsaném slově kohokoliv

a že, pokud se daný člověk cítí ohrožen,

určitě existují lepší způsoby,

jak jsem ho mohla pochopit a zachovat se,

ale zkrátka jsem reagovala, jak jsem uměla

Je tam takový stíneček provinění,

racionalizace

a následná úleva

...

A pak jsou tu ty další chvíle J

Chvíle, kdy se spojí několik věcí dohromady

Někdo se dotýká mých hranic,

zjitřených únavou nebo nějakou jinou lekcí,

k tomu třeba začne, ze svých niterných důvodů,

napadat i druhé

(a mně se zjeví obrázek matky, která nemá hranice

a tak nedokáže ochránit ani své dítě)

a mám nepříjemný pocit,

že je potřeba něco udělat

Onen neblahý pocit, který lidé na cestě už znají

a zpětně se mu umějí i zasmát:

Že je potřeba TEĎ HNED něco udělat J

Ale vedle toho se ve mně třeba spustí

další proces - onen proud,

který byl před časem ještě zdravým požehnáním

mého života

Rozhodnutí, že si chci život dělat příjemným

Že mám volbu, jestli chci právě teď lekce

anebo potřebuji odpočinek a harmonii

A tak udělám rozhodnutí...

a někdy to tím končí

Ale jindy zas

mě dostihnou ony dávné pocity starší sestry,

která má mít víc rozumu

a být bezbřeze tolerantní a nápomocná slabším

...

Je to proces,

hluboký a vrtkavý proud v nás

Spíš mnoho proudů a vírů

Nezbývá než se vzdát

idealizovaného sebeobrazu sebe sama

a přijímat se se stejným pochopením,

jako se obvykle snažíme

přijímat druhé

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv