Jsem špatný, ale chci na sobě pracovat
Pro malé dítě je chování, myšlení a cítění rodičů
vším
Je to matrice, do které se musí dítě
nějakým způsobem vměstnat
Pochopit se v ní
a naučit se v její všeprostupující přítomnosti žít
Co je na něm dobré a co špatné, určuje matrice
Matrice určuje, jestli dítě ke svému prosazení může použít
bezelstnou otevřenost, opatrnou manipulaci, vzdor
anebo jestli nezbývá nic jiného, než se bezezbytku podrobit
Hodnoty, životní strategie, neurózy rodičů jsou oporné tyče,
kolem kterých se ovine mladá rostlinka dítěte
Nemůže existovat neukotveně, musí se k rodičům vztáhnout
v každé jednotlivosti denního života i smýšlení o sobě
Chybí mu jakýkoliv referenční bod mimo matrici
a v době, kdy už (ve starším školním věku)
srovnání schopno je, bývá už pozdě
Jednotlivá přesvědčení posbíraná od rodičů,
konkrétní situace, za kterých vznikly,
jsou dávno zapomenuty a namísto nich je tu
jednolitý obraz sebe sama, například:
Nejsem dost dobrý, musím se držet stranou,
nevstupovat do konfliktu, konflikty nemám rád,
být k ostatním vstřícný, nesobecký, pozorný,
zajímavý, nikoho neotravovat, nezkazit žádnou srandu…
pak mě třeba taky budou mít rádi, protože…nestojím za moc
A právě tento program mnoho z nás má,
zejména ti, kteří čtou osvětovou literaturu a pracují na sobě
…
Pokud ve styku s rodiči stále selhává,
pokud je rodiče těžké uspokojit,
bude dítě dělat všechno pro to, aby se vylepšilo,
lépe splňovalo rodičovské požadavky a získalo lásku
Některé velké „děti“ později tuto strategii opustí,
přesunou se do vzdoru a falešné síly ,
musejí mít vždy pravdu, bojují
A ještě další skupina lidí nakonec rezignuje a zaujme pózu,
že jsou jim mezilidské vztahy vlastně dost fuk
…
Mám pocit, že minimálně až do středního věku
je nejvíce těch, kteří stále touží vyhovět,
vylepšit se
(protože vědomě či podvědomě věří ve svou špatnost)
a získat si lásku druhého
Proto bývají vděční, někdy až v euforii, když objeví,
anebo je jim zjevena,
nějaká jejich další slabina a mohou se vrhnout na její zpracovávání
Součástí této strategie je i ochota uznávat,
či spíš přímo demonstrativně přehrávat, svou špatnost
(„No to je pro mě typické, to jsem celý já!“)
Často ochotně přitakají negativnímu hodnocení sebe sama,
protože je to jejich způsob, jak druhého obměkčit
Podobni Hugo Myslíkovi z Járy Cimrmmana tedy mohou
pomyslně
na misku svých neduhů přihodit dokonce i anaserpentní spinozu,
tedy nadměrnou kučeravost vlny,
ačkoliv napadá jen ovce
Vzít na sebe celou vinu za problémy, pocity druhého,
za celý vztah
…
Hanět sebe není ctnost
Pracovat na odstranění své „špatnosti“ je chyba v Matrixu
Hledejme v každém našem jednání a myšlence
zdravou snahu dítěte, kterým jsme byli,
přimknout svůj slabý stonek k mateřské rostlině
Neodsuzujme se za nic,
nepracujme na tom „být lepší člověk“
Hledejme sami sebe, radost ze života
jako by to byla fascinující hra, dobrodružná výprava,
ne křížová cesta k panence sedmibolestné
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz