Ještě o studu

Pocity studu se dostavují nejen jako důsledek

nevydařených aktivit dítěte

při jeho přirozeném experimentování se světem

(a necitlivém hodnocení rodiči),

ale i jako důsledek

přehlížení rodiči („Nejsem zajímavý“)

nakládání přehnané zodpovědnosti („Nic nezvládnu“)

jakéhokoliv zneužívání rodiči (přebírání chyby na sebe)

...

Malé dítě totiž nedokáže, nemůže připustit,

že chybu udělal rodič

To by se mu zhroutil svět, bezpečí,

absolutno vševědoucnosti a neomylnosti jeho pečovatelů

A tak se dítěti nenabízí jiné vysvětlení,

než že chyba je na jeho straně

V regresích vídám, jak i člověk,

který se dnes, z dospělé perspektivy, třeba zlobí

na svého tvrdého otce a vidí jeho chování jako nespravedlivé,

si na podvědomé úrovni s sebou stále nese

svůj dávný prožitek a v regresi volá

„Já už to neudělám!“ – ne se vztekem nebo strachem,

ale s čirou, velkou lítostí

A teprve v tomto pravdivém kontextu

je pak jasné, proč se ve svém dospělém živote chová,

jak se chová:

Stále v sobě má, více či méně vytěsněný, pocit studu

...

Naši rodiče si ho samozřejmě

často nesou taky

A všechno, co v nás je, předáváme svým dětem

Tak otec, který má podlomené sebevědomí,

protože neudělal vysokou školu,

je schopen říci svému synovi: „Jestli ty uděláš VŠ, tak sežeru koště.“

Anebo matka, sužovaná strachem z babičky,

křičí a trestá své děti za hlučení či umazání

ubrusu na návštěvě u své matky

...

Dětská mysl není schopna nadhledu

Neumí si říct – tohle se mi nepodařilo,

protože to a to,

ale spousta jiných věcí se mi daří

a tohle se taky naučím

Když se mu něco nepodaří,

hledá odpověď na svůj neúspěch u rodičů

A ti bohužel často kladou rovnítko

mezi to, co dítě DĚLÁ a jaké proto JE

Co to děláš? Pročs to udělal? Ty jeden...

Takže dítě si velmi rychle osvojí rovnici

Neumím to, udělal jsem chybu... tak jsem špatný

...

Dítě a pozdější dospělý si pak nevěří,

stahuje se ze života

Dělá jen prověřené,

nudí se, často aniž by o tom věděl

a jeho sebevědomí a chuť do života

dále klesají

...

Nemusíme procházet terapií,

abychom se svého studu zbavili

Stačí uvěřit, skutečně hluboce uvěřit,

že stud ze sebe

je něco nepřirozeného

Každý člověk dělá to nejlepší, co umí

a jeho činy jen odrážejí,

co do něj bylo v dětství vloženo

Začněme znovu experimentovat,

tam, kde jsme kdysi přestali

A místo tragického – Ach, selhal jsem,

si říkejme: Jak jsem odvážný,

úplné dvouleté dítě! :D

...

Uvěřme ve svou nevinnost,

dobré úmysly

Uvěřme staré pravdě,

že neexistuje způsob, jak žít správně

Že cílem je nechat na sebe svět působit,

poznávat do hloubky své pocity,

hrát si s možnostmi,

jak sám sebe a svět ještě více cítit

Jak proniknout skrz slupky,

které nám brání dělat to nejkrásnější

- navazovat vazbu

s činnostmi, místy, dalšími lidmi,

sami se sebou

Život je jeden velký

experiment

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square