Chci silného muže

„Chci silného muže.“

říká spousta žen, ale myslí tím

silného muže s mnoha „ale“

Například – silného takovým způsobem,

aby se vedle něj cítila v bezpečí, ale taky silná

Aby mohla, když na to přijde,

bouchat do muže pěstičkami, on to ustál,

pochoval ji jako malou holčičku

a hned pak ji zase viděl a ctil jako ženu...

To samozřejmě muž může udělat,

pokud je na tom zrovna dobře a není přemožen

vlastními pocity

Ale nemůže to být jednosměrná show

Stejný komfort (přijetí vzplanutí jeho zranění)

musí při jiných příležitostech

poskytnout ona jemu

A v případech, kdy do ždímačky retraumatizace

padnou oba, znovu vstát přes nějaký

konstruktivní komunikační rituál, který si zavedli

a dojít zase vyrovnání

...

Mluvit o síle je zavádějící

Samozřejmě by se nám hodilo mít partnera

s vysokým prahem emoční bolesti,

partnera, který se jen tak snadno nezahltí

negativními projekcemi

Partnera z rodiny, kde vazby mezi jejími členy

byly zdravé

Pokud ale sami z takové rodiny nejsme,

nemáme příliš šancí navázat s takovým člověkem

blízký vztah

Pro něj bude náš svět podezírání, méněcennosti,

strachu, výbuchů... většinou nepochopitelný,

cizorodý

...

Ať chceme nebo ne, pro zraněnou ženu,

která touží po bezpečí zajištěném silným mužem,

bude ideální muž zraněný, ale který už ušel kus cesty,

uvědomuje si mechanismus traumatu

a snaží se myslet na to, že nemá projikovat

své pocity na druhého

Muž, který trpěl, ale neuzavřel se,

nezbavil se své citlivosti

Který už dnes dokáže zůstat v přítomnosti,

- nedisociovat, nepropadnou se do minulosti

Muž, který už často dokáže vypnout autopilota

a většinou dokáže dospěle jednat

namísto dětských útěků a kompenzací

Většinou

Ušla jsi už i ty, ženo, kus cesty?

Dokážeš tohoto muže pochopit a podpořit

i ve chvílích, kdy je dočasně slabý a nevěří si?

...

Když uvažujeme o vztahu, chceme výsledek,

chceme se zbavit nepříjemných SYMPTOMŮ

- chceme se saturovat, necítit svou méněcennost,

chceme se cítit v bezpečí, necítit svou neukotvenost,

chceme s druhým splynout, necítit svou opuštěnost,

popřípadě chceme nějakou konkrétní vzdálenost

a tak dále

Chceme si vybírat z menu, podobně jako v restauraci a,

konečně, se cítit dobře

Ale ve skutečnosti nejde o vztah

a už vůbec ne o „na míru šité“ uspokojení,

jde o proces našeho zrání

...

Naše citová traumata, model bolestivé vazby

vzniknul kdysi dávno ve vztahu s rodiči

a zase jen ve vztahu se dá vyléčit

Tím, že budeme opakovaně zažívat,

že interakce s blízkým člověkem může být jiná,

vzájemně respektující, něžná, upřímná

Vztah ale není švédský stůl

Jak už jsem řekla, opravdová blízkost většinou vzniká

na základě podobnosti partnerů,

na základě podobné životní (dětské) zkušenosti

A proto může být vztah lepší než dávný vztah s rodiči,

jen když oba partneři hodně zapracují

na pochopení fungování traumatu a svých spouštěčů

a zároveň dostatečně vyživují své životy

(své tělo, smysluplnost, přátelské vztahy),

aby měli sílu na zvládaní hraničních situací

...

Jen pak můžeme mít sílu vytvořit ve vztahu bezpečí

a platformu pro změnu našich starých vzorců...

Takže nakonec jediná síla, kterou můžeme

po partnerovi chtít,

je schopnost dorovnat naši vlastní míru

poučenosti o svých zraněních,

srozumění, že nelze požadovat dokonalé uspokojení,

a ochotu jít tu, často bolestnou, cestu

přepisování starých programů spolu

Ruku v ruce, vedle sebe, jako rovný s rovným

Partner nás nemůže zachránit

Nikdo nás přes naši vnitřní temnou propast

nepřenese

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon