Jsme si souzeni II.

06/09/2017

Včera jsem psala o tom, jakou řečí mluví

naše dětská prázdnota

Jak exaltovanými slovy touží

po absolutním prožitku splynutí s mámou

Po pocitu – jsme jen ty a já,

jedineční pro sebe navzájem,

tam, kde končí naše těla, už nic není

- jen černý vesmír a hvězdy

...

Jak to vypadá, když se dva lidé s tímto zraněním

ocitnou spolu ve vztahu?

V první fázi je ráj

Sycení... SYCENÍ

Ostatní život, povinnosti, ba i děti jdou stranou

Život najednou dává větší smysl

Vzrůstá chuť dát do pořádku svůj život,

svůj příbytek, vzhled, cestovat, konečně žít

Jiného zase opouští chuť dělat náhražkové činnosti

- nechce cestovat, pokud by to mělo být bez partnera,

už nechce uklízet, protože potřeba bezpečí

založená na vnějškovém řádu, poklesla

Jednotícím znakem tu je, že život s partnerem

dává řádově nesrovnatelně větší smysl,

než bez něj

Nebe a dudy, jak se říká hezky česky

Konečně... konečně

...

Život žitý mimo naši esenci

se bohužel v moderní společnosti stal normou

Jsme v minimálním kontaktu se svými těly

Zrychlení honbou za potvrzením

svého práva na život, přijetím

(na vině jsou táhnoucí se traumata světových válek,

odcizený život ve městech, porody v porodnicích...)

Stydíme se za sebe, bojíme, nedůvěřujeme,

otevíráme srdce příliš málu lidem, a tudíž

ten jediný vyvolený nabývá vrcholného významu

Naše mámy často žily v utrpení či stavu neuspokojení,

nedostatečně si nás všímaly či nám brzy odešly

do zaměstnání,

takže nás zanechaly zamrzlé v dětské fázi

upozorňování na sebe a touze dělat vše spolu

- spolu s mámou

Být povzbuzováni, inspirováni, chváleni, drženi

Nepřekonali jsme v přirozeném sledu věcí

tuto vývojovou fázi a nemáme motivaci a energii

dělat věci jen sami pro sebe

...

Dokud nejsme ve vztahu, nějak to všechno potlačíme,

rozhlédneme se a jdeme něco dělat

Hledáme kamarády, pracujeme, jedeme

na nějakou tu dovolenou a děláme spoustu fotek

jako náhražku za skutečné prožívání

Jakmile se ale objeví ucházející partner

(a pokud máme zranění, o kterém tu mluvím),

všechno padá jako domeček z karet a chceme být s ním

Měníme svůj harmonogram, rušíme schůzky, ba i dovolené,

neozýváme se kamarádům, žijeme jen "láskou"

Byla to tedy předtím skutečná vášeň pro život,

který jsme žili

anebo jen touha nějak to tu překlepat?

...

Myslím, že ani jedno, ani druhé

Pokud už před nalezením partnera žijeme

v souladu se sebou,

děláme práci, která nám dává velký smysl,

máme kolem sebe lidi, které milujeme

a cítíme se obecně uvolněně,

partner nám většinou neobrátí život vzhůru nohama

V naše životě je už totiž dost věcí, které jsou to ONO,

co nás naplňuje pocity spojení, příjemného naplnění

Pokud tomu tak není, přesto

náš život PŘED potkáním partnera

nemusel být pustinou, kde ptáček nezazpívá

Naše traumata a deficity mají tendenci

v delších intervalech mezi podněty, které je spustí,

usínat,

takže jsme skutečně mohli žít docela spokojeně

a začít dramatizovat onu starou situaci s maminkou,

až když potkáme zajímavý protějšek

...

Takže, co čeká naše dva zamilované poté,

co odezní etapa ráje?

Těžká závislost, žárlivost, pocity ohrožení,

odmítnutí, pocit, že dostávám málo, snaha ovládat,

manipulovat, utéct a sytit se jinde

Obvyklý závislostní rejstřík

...

Závislý, poté co zjistí, že je závislý,

si obvykle myslí, že potřebuje něco přestat DĚLAT

a něco jiného začít DĚLAT

Třeba přestat na druhého tolik myslet,

držet se a nevolat tolik, dávkovat smsky,

nedávat tolik...

Ale snaha k ničemu není

A i zralé páry mohou trávit mnoho času spolu,

dávat si dárečky a masírovat se

Jde o to zasytit tu uvnitř zející díru,

kam ve své době patřila maminka...

ale vlastními prostředky, nepoužívat k tomu

výlučně partnera

Pracovat na svém sebevědomí a sebeuvědomění,

abych mohl být v uvolněném kontaktu s více lidmi

a začít si stavět svou verzi smysluplného života

...

Usmějte se, je to (o něco ☺ ) jednodušší,

než se zdá

Jakmile člověk zná princip závislosti,

už ho to vlastně ani nepustí do výbuchu

plného a slepého zamilování

Už myslí na to, že má vnímat sám sebe, své potřeby,

že se vyplácí naprostá upřímnost

(bez ohledu na to, jestli v dané chvíli

sníží index nebetyčné romantiky),

že jsou věci, které v jeho životě mají smysl

A pak si i střídavě může užívat

se svým zatím spoluzávislým partnerem ráje

i okamžiků pravdy

Vnímat sám sebe, svůj život, partnera a jeho život

i průniky obou životů zcela reálně

...

A může se stát, že pokud už máte

dost rozvinuté vnímání sebe sama a svůj vlastní život,

do Vašeho života vstoupí dar v podobě partnera

s vlastním barevným nitrem a životem

A ta nitra a životy do sebe krásně zapadnou,

aniž by se vzájemně pohltily a zakalily

Občas se budete vzájemně rodičovsky sytit

nebo intimně partnersky prolínat

a jindy pojedete příjemně každý po své koleji

jako partneři z radosti, ne nutnosti

Ve stále se zvětšujícím prostoru

vašich duší

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv