top of page

Napojení na zdroj

Jsme živorodí savci, kteří se rodí jako „polotovar“

Velmi bezmocní, velmi závislí na stále přítomné matce,

skrz jejíž prs, ruce, něžnou náklonnost

jako po mostě,

dojdeme ten poslední kousek cesty do plného lidství

Pokud tu maminky bylo málo

anebo byla málo pozorná a milující,

něco nám chybí už navždy

Je to takový věčný jet leg

- přeletíme oceán, vystoupíme do krásného dopoledne,

všechno je skvělé – můžeme se vrhnout do dění,

ale chybí nám energie, našich sedm, osm hodin spánku

...

Maličké dítě si dennodenním prožíváním máminy náruče,

jejího nadšení z něj samého, její laskavé trpělivosti,

na kterou je zdravá máma přírodou naprogramovaná,

vypěstuje neochvějný pocit, že svět je rád,

ba přímo nadšen, že ono je naživu

Že je v bezpečí, spojeno svým funkčním nástavcem

– mámou -

s celičkým světem okolo

Spolu jsou nadlidsky silní, dokážou cokoliv,

můžou si troufnout na cokoliv!

Kdykoliv potřebuje, nasaje trochu energie, mléka,

přímo z matčina těla

anebo nasaje úsměv, opře si hlavičku

Zafixuje si pocit, že nikdy není samo, vždy je tu pro něj

opora a zásobárna energie

...

A jak roste, vydává se na krátké výlety od mámy,

metr, dva, tři, za roh, za dva rohy...

ale stále se vrací ujistit se, že tu máma pro něj je

Roste dál... a protože tu máma vždy je,

tak už se mu občas nechce se vracet a ztrácet čas ujišťováním,

stačí mu si na máminu energii a náruč vzpomenout,

vybavit si ten pocit spojení, kdy se tělo uvolní

a tepe v teplé sounáležitosti s druhým

Zná ten pocit fyzické i psychické výživy,

vštípilo si ho, stal se jeho součástí, postupně už sám o sobě,

bez reference k osobě mámy

Když dospěje, má svůj vlastní generátor energie,

který hladce běží, ševelí,

vyrábí teplo, pocit bezpečí, síly, ukotvení v sobě

...

Pokud člověk v dětství svůj externí generátor neměl

anebo máma fungovala nepřátelsky anebo s výpadky,

psychika je nastavená na režim hladu, chladu a nebezpečí

Nejsme pak ukotveni ve svém vlastním těle

ani v jakémkoliv okamžiku (kromě euforických)

Nejsme schopni v klidu setrvat tam, kde právě jsme,

protože nám tam není dobře (na světě není dobře)

a stále spěcháme někam dál, někam jinam,

kde doufáme, že se vyživíme

Nutkavě se upínáme k externím zdrojům výživy

Buď se chceme vyživit teď HNED

(přejídáme se, nutkavě vyhledáváme sex,

surfujeme po internetu, sjíždíme seriály... )

anebo POZDĚJI

(až zbohatnu, budu úspěšný, slavný, lepší člověk)

...

Většinou kombinujeme několik náhražek napojení

Pracujeme, cvičíme, šlechtíme se... do úmoru

Utíkáme do fantazie, vedeme vnitřní monology,

představujeme si budoucí pracovní triumf,

sníme o milenci, vybavujeme si uplynulé chvíle s ním

a představujeme si ty budoucí

U toho si dáme čokoládu, cigaretu, frťana

Vymýšlíme scénáře, jak svého zdrojového člověka

zmanipulujeme, opanujeme, zajistíme si ho...

To nás odvede tak daleko od reality, že pak nevíme,

do čeho se konstruktivně pustit,

tak si raději zapneme televizi nebo internet,

dáme si cigaretu...

...

Je to tak unavující, znemožňuje to vést plodný život

Tolik energie se odčerpává,

tolik pozornosti přesměrovává

Musíme ji pak doslova násilím tahat zpátky k tomu,

co je potřeba udělat doma, kolem dětí, sám pro sebe

Nedostává se energie na nejprostší pohybové aktivity

Není čas na procházku,

někdy ani na spánek, na přípravu kvalitního jídla...

...

Jediné, na co jsem ve své práci, se sebou i s klienty, přišla,

co pomáhá,

je vybudovat si zdroj v sobě a napojit se na něj

Potřebujeme si nosit ten motůrek, tu elektrárnu s sebou,

v sobě

Mít možnost se kdykoliv napojit na pocit,

že jsem vyživený a v bezpečí tam, kde právě jsem

Je to ta nejtěžší práce, kterou jste kdy dělali,

něco na způsob pravidelné jógové praxe,

které se ale potřebujete věnovat třeba rok

několikrát, třeba i mnohokrát, za den

Ale jinou cestu ke zbavení se závislostí

a získání vlastní klidné energie neznám

....

Proto se v terapii a na kurzech moderátoři snaží

sblížit vás s vaší mámou, umožnit vám přiblížit se,

připustit napojení

(někdy to vyžaduje několik let různých procesů,

kdy postupně padají různé bariéry, které vůči ní máte)

Proto se pracuje s vnitřním dítětem

a dělají cvičení, kdy ho nosíte v srdci a pečujete o něj

Proto se prozkoumává koncept jednoty

a učí se napojovat na zdroj či tvůrce

Jde o to uvěřit a zajistit si nejen vědomí, ale doslova vjem,

že v každé chvíli a kdekoliv jsem napojený

Přepnout psychiku na bezpečí a hojnost

...

Mám kamarádku, která od dětství věří v boha

Ve svém životě samozřejmě také čelí různým výzvám,

jako my všichni a její máma, jsem si jistá,

měla velké výpadky na svých generátorech,

ale tahle žena má velmi pevnou základnu, říká:

Já prostě nikdy nejsem sama, vždy ho cítím

Pokud toto bude číst, snad se neurazí, když napíšu,

že i napojení na boha nevzniká jaksi „od boha“,

ale právě vírou v možnost spojení

a dlouholetým (od dětství) praktikováním

a integrováním tohoto napojení, vjemu opory,

laskavého pochopení, síly v zádech

...

Zkombinujte všechno, co se dá

Pracujte na „omilostnění“ mámy, pokud je to vaše téma

Pečujte o své dětské já

Vnímejte něco vyššího, co k vám promlouvá

Naučte se zpomalit a dotýkat se sebe, cítit své tělo,

čerpat energii ze svého hlasu, z přirozeného pohybu

Zpomalte se natolik, abyste vnímali svou interakci

s květinou, stromem, měkkostí svého polštáře,

tu vzájemnou výměnu pocitů, energie se vším okolo

A postupně vysazujte náhražky,

zběsilost vede k vyprazdňování, ne k naplnění

Posílám vám kousek energie mého rána

- štěbetání ranních zpěváčků za oknem, teplé bezvětří

a absolutní nehybnost listí starého ořechu,

která se po napojení změní

v lehounké chvění

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page