Ladit můžu jen se stejným

Nezralé protiklady se přitahují

Dokud jsem obsáhl jen malou část svého potenciálu,

toho barevného spektra vyzrálé osobnosti,

hledám v partnerovi záplaty barev a tvarů, které potřebuji

Hledám v něm to, čím nejsem

...

Bohužel u toho dochází k řadě omylů

Pokud trpíme určitým deficitem

(například sebepřijetí, prosazení se, tvůrčí jiskry),

je v naší mentální mapě v tomto bodě obvykle

jakási slepá skvrna

Malá definovanost, nedostatečné pochopení dané věci

Myslíme pak v protikladech

Jsem slabý, neprůbojný... a tudíž potřebuji a imponuje mi

někdo, kdo velmi silně DÁVÁ NAJEVO,

že se nikoho nebojí, že je král (královna)

Že se takový člověk bojí stejně jako já,

jen zvolil jinou strategii přežití, nevidíme

Nevidíme, že se bude smrtelně, byť podvědomě, bát i nás

a proto se bude snažit nás ovládnout

...

Pokud třeba trpím hysterií, tedy vystupňovaným výrazem

dětského děsu: Ztrácím tvou pozornost, ach ne, ztrácím tě,

nesmím tě ztratit!

může mě přitahovat protějšek, jehož klid zdá se nekonečný

- většinou proto, že si jakoukoliv touhu po blízkosti,

touhu mít někoho (maminku) jistého a pro sebe, zakázal

Asi není potřeba popisovat pocity opuštěnosti, neviditelnosti,

do kterých se hysterický (toužící) partner

časem dostane

...

Když mluvím o ladění, nemyslím tím, že bychom

potřebovali mít společné všechny zájmy nebo hudební vkus

V podstatě jde o to, abychom měli stejnou

základní životní strategii

Ta se, s ohledem, na povahu našeho rodinného prostředí

a typ zranění, který jsme si z dětství odnesli,

může orientovat na

Lásku (být v harmonii, vyhovět, sloužit, být blízko)

Moc (být vítěz, bez ohledu na to, co to udělá s harmonií a blízkostí)

Svoboda (vytvořit vzdálenost a dělat si svoje, neangažovat se v citech)

Z tohoto základního nastavení

se pak odvíjí mnoho dílčích strategií

(vypěstovaných charakterových vlastností),

které hodnotíme, když se sbližujeme s potenciálním partnerem

...

Někdo, kdo usiluje o moc,

může být zdánlivě odolný vůči kritice, nehroutit se z ní,

znevažovat kritiku druhých i každého, kdo se odváží

říct cokoliv, co se mu nelíbí

... ale ve vztahu, milí Láskaři, bude logicky

znevažovat i vaše argumenty i vás samé

Konflikt a křik může být pro něj v podstatě

oblíbený způsob, jak ulevuje tlaku

(protože o harmonii v jeho hodnotovém systému nejde),

zatímco vás konflikt ničí – což on nebude chápat

Soužití Mocichtivého a Svobodomilovného

je taky problematické,

protože člověk usilující o moc požaduje, aby ho druhý poslouchal,

zatím Svobodymilovný chce, aby ho prostě nechali žít

...

Lidé, kteří vsadili na svobodu, většinou dost brzy

vylétnou z rodinného hnízda, udělají čáru za minulostí

a vrhnout se do práce

Vydělávají peníze, profesně rostou,

je to nejvyšší priorita

(nebýt už nikdy slabý, citově závislý, bezmocný)

... a bývají brzy materiálně samostatní

Láskařská touha po lásce a splynutí,

je nahrazena výkonem, možností, že budu obdivován

a že na základě toho se jaksi přihodí vztah,

kde dál pojedu po vlastní koleji, poskytnu zabezpečení...

...

Zacílenost Svobodymilovných opět může přitahovat

Láskaře

Láskařova zacílenost, pozornost, důslednost

jsou totiž trochu rozptýlené a aktivní tvořivé síly oslabeny

- to proto, že centrum jeho osobnosti je sžíráno touhou,

a nadějemi na její uspokojení partnerem

Citově se velmi angažuje – zahoří, prochází obdobím nadějí,

kdy vše ostatní jde na vedlejší kolej

Pak opět přijde zklamání, které silně prožívá

- propad za propadem -

to často kariéře nesvědčí

A pokud je přesto profesně úspěšný,

nepochybně ho to stojí mnoho sil

...

Časem, jak se naše vlastní deficity a nedostatečnosti

začnou zaplňovat

a už si můžeme dovolit vidět pravdu,

pochopíme, že ladit můžu s někým, kdo je stejný jako já

(to nedokážeme přijmout, dokud je naše sebevědomí nízké

a stud či dokonce sebenenávist velká)

...

Proto, když potkáme potenciálního partnera,

potřebujeme si nechat dost dlouhý čas, aby se mohly projevit

(po odeznění euforie) jeho základní životní strategie a

potřebujeme se ptát:

Snižuji taky rád své napětí konfliktem?

Taky kladu harmonii nad všechny ostatní principy?

Dokážu si taky užívat velké vzdálenosti ve vztahu?

Taky vyznávám princip, že partneři jsou hlavně dvě samostatné jednotky?

Toužím taky po tak těsném fyzickém kontaktu?

Taky čerpám energii ze skupiny lidí, ze společenského kontaktu?

Taky se vědomě bojím zrady a opuštění?

Taky se cítím druhými přehlížený?

A podobně

Ve zkratce: Jsem taky orientovaný na

lásku

moc

svobodu?

...

Protože pokud se cítím přehlížený,

nejlépe mě pochopí někdo, kdo to sám zná, kdo si to připouští

Pokud jsem nejistý a potřebuji citová gesta,

potřebuji si najít druhého nejistého, aby chápal,

jak důležitá pro mně velká gesta jsou

...

Je těžké přijmout své „slabiny“, svou zranitelnost,

ale teprve, když to dokážeme,

přestaneme vyhledávat arogantní světáky,

chladné výkonné typy

či totálně závislé měkké emoční houby,

abychom zaplnili své díry zvenčí

A přestaneme si tím způsobovat utrpení

Přestaneme vyhledávat lidi, kteří jsou

ve své základní strategii úplně jiní

(byť zranění máme všichni stejná),

a proto mají něco, co my ne

...

Odlišnost v základní životní strategii

se totiž můžeme naučit chápat

Můžeme se ji naučit respektovat

Můžeme dokonce prací na svých traumatech

snížit míru utrpení, kterou v kontaktu

s člověkem odlišného základního nastavení pociťujeme...

Ale ani potom nebude styl tohoto člověka něčím,

co bychom aktivně vyhledávali, co bychom si přáli,

co by nám dělalo dobře po duši

...

Pracujme na sobě, smiřme se s tím, že své díry

nezaplníme jedním vrzem

Omilostněme své slabiny a najděme si někoho,

pokud možno vědomého, kdo na sobě pracuje

a je jako my

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz