Snižování napětí sebekritikou
Každý živý organismus usiluje o udržení rovnováhy
Po ránu se automaticky protahujeme
Když je nám zima, třeseme se, abychom se zahřáli
Když prožijeme šok a dovolíme tělu reagovat přirozeně,
zbaví se napětí, přebytečné energie, opět třesením nebo chvěním
Když máme velkou radost, uvolňujeme přepětí poskakováním,
zpíváním, křikem anebo aspoň s pusou dokořán
vyrazíme odněkud z hrudníku velké WOW!
...
Mnoho chronicky uloženého napětí
si v sobě neseme už od dětství
Dětství je křehké období vývoje člověka
Nejsme ještě vybaveni ani dostatečným nadhledem,
ani zdroji ke zvládání situací,
které by pro dospělého nebyly problém
Jsme tak měkcí, prostupní
Každou náhodně utroušenou větu rodičů
přejímáme jako hlubokou pravdu
Pokud rozrušená matka často opakuje, že jsem
zlá, sobecká, líná holka,
někde hluboko v sobě si ještě padesát let poté
můžeme věřit, že jsme takoví,
přestože všechny naše činy mluví o opaku
...
Jak se ale člověk může vyrovnat se špatným míněním
o sobě samém?
Špatně
Přestože děláme, co můžeme, abychom světu dokázali,
že jsme chytří, hodní, obětaví, úspěšní
anebo se třeba se stejnou vervou snažíme ukazovat,
že nám je jeho názor fuk,
je naše tělo ve velkém napětí
To má tendenci se zvyšovat, pokud narazíme
na situační spouštěč
(kritiku, zpochybnění našeho názoru, vystoupení na veřejnosti...),
který téma našeho sebeobrazu vysune do popředí
...
Techniky, které v tomto případě, většinou nevědomě,
používáme ke snižování napětí, jsou různé
Externalizace – své „nedostatečné“ vlastnosti se snažíme vidět
na druhých
anebo na ně aspoň přesouváme odpovědnost za své špatné pocity
Výbuch emocí nebo rovnou zhroucení
Vytěsnění problému, odpojení se, apatie
Ale taky, a je to velmi časté, jakési rozdělení naší osobnosti
na části
Jedna je ta špatná, nedostatečná
a pak je tu ještě jakási druhá figura – Pozorovatel,
který, skoro až nezúčastněně, a často brilantně,
popisuje poklesky té druhé, neschopné, části
...
Takový člověk má ve zvyku, podoben prokurátoru,
pronášet vysoce inteligentní a rétoricky dokonalé řeči,
ve kterých tepe své nedokonalosti
Poukazuje na to, jak je slabý, bez vůle, schopností, nesebevědomý,
jak se bojí získat pozornost lidí, chce být až poslední...
pronáší to zvučným hlasem s mnoha vtipnými zákrutami,
a těší se pozornosti celé společnosti
Je to zkrátka naučený způsob, jak uvolnit z těla napětí,
bohužel to není cesta k uzdravení
Tento člověk potřebuje něco úplně jiného
- potřebuje změnu, anebo spíš, zkoušet mnoho změn
Třeba odstranit rozpor mezi obsahem, pocitem a projevem
Projevit svou slabost slabě, ne silně
Rozplakat se, začít se znovu cítit napřímo,
projevit se zcela pravdivě
Scelit se
Napětí tím sníží lépe, trvaleji a naváže skutečný vztah
s lidmi okolo
...
A pak může začít experimentovat s novými
výrazovými prostředky
Může zkoušet mluvit o sobě smířlivěji,
drobně před lidmi oceňovat své pokroky,
shovívavě se sobě zasmát
Tyto nástroje ještě nemá ve svém rejstříku
(jeho máma jimi nedisponovala),
a proto musí být zvídavý
Rozhlížet se a objevovat, jak o sobě mluví lidi,
kteří se mají rádi, kteří neřeší své prohřešky
jako něco fatálního
Kterým se v dětství dostalo přijetí
a proto jsou uvolnění
A pak prostě musí zariskovat, obejmout
toho malého, nedokonalého, ustrašeného
tvorečka v sobě
a říct ostatním:
Mám ho rád
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz